Ve znamení Podsvětí / Taekook

Rival

"Nehodlám vystavovat svojí tvář veřejně," vedle mého nejlepšího přítele se zjevil mladý Ghoul, s kterým jsem si užíval ve volných chvílích. "Nebo možná jsi pod maskou pěkně odporný." Rýpnul si do mojí maličkosti, kdyby jsi jen tušil Jimine.

"Drahý Jimine ani nevíš, jak moc se mýlíš." Mým egem to není, ale jsem si jistý, že jsem nádherný. "Ty víš jak se jmenuji?" Podivil se Jimin a jeho trny sebou mírně zacukali. "Park Jimin, 1895 , osmá čtvrť, ulice Ghung, žiješ tam společně s měničem jménem Jung Hoseok, pracuješ v Podsvětí jako tanečník a nad levým stehnem máš malé znaménko. Máš rád psy." Za toho půl roku jsem ho zvládl poznat, při volnějších dnech jsem si často povídali a docela si i rozumíme, tedy aspoň v tom jednom. 

Z Jimina jednou vypadlo, že lidé mají snažíš si hledat přátele, protože dokážou odhadnout kolik jim je let a jak dlouho zde ještě budou. Bojí se, že přijde o Hobiho, protože měniči se dožívají jako lidé, žijí maximálně do stovky a pak konec. Jimin ví, že mu umře dřív. Jimin bude pořád krásný až do svých pětiset a Namjoon se může dožít kolika chce. Přijde o něj.

"Jak to vše víš!" Jimin byl vyděšen a já jsem byl vždy rád, když jsem toho malého agresora dostal do úzkých. "Můj drahý jsem rád o všem informován." Ledabyle  jsem pohodil rukou.

"No abychom se vrátili k věci. Namjoone, co po mě chceš?" To on mne sem vylákal, a tak chci vědět, jak hodlá řešit problém, kterým jsem já. Do plánováni s Hoseokem mě moc nezasvěcovali, jsem přeci člověk a tak úplně to moje starost není a k tomu jsem měl hodně práce v Podsvětí.

"Zdá se, že i s mým jménem jsi obeznámen. Dobrá tedy, nejspíše nejsme tak nenápadní, jak si myslíme. My jsme s nynějším vládcem spokojení, nepotřebujeme dalšího šaška, co jen prahne po moci. Takových jsme tu už zažili dost. Řekni kolik žijících si už zabil." Zvýšil na mě hlas.

"Nikoho jsem nezabil, já nejsem vrah. Měl by jsi si ověřovat fakta Kim Namjoone." Jimin vykulil oči. "Jestli nikoho nezabil, je pořád smrtelný." Jimin se na mě vrhl a chystal se do mě zabodnout své trny. Byl opravdu rychlí a já jsem nestihl zareagovat.

"V pořádku V," stál přede mnou JK a svíral jeho trny v drápech. "Ano, děkuji Jungkooku." Usmál se, byl rád, že mě mohl pomoci. Záleželo mu na mne a ano on se bál o mě. Dokud někoho nezabiji budu smrtelný.

"JK, myslel jsem, že do pekla už nepáchneš."  Namjoon se připravil k boji, čekal, že na něj JK zaútočí a ono to vypadalo, že se tak opravdu stane. "Prosím, žádné rozepře. Zvládneme snad vše vyřešit jako muži a ne na sebe hned útočit."

Tímto jsem očividně Namjoona překvapil. "Nechci, aby se prolila další krev a to jakákoliv. Doufám, že jsme si všichni rozuměli." Jungkook zatáhl své drápy a poklekl přede mnou. "Jistě vaše výsosti."

"Nechci být tvůj nepřítel Namjoone, chci abychom, byli spojenci." Natáhl jsem k němu ruku. "Dopadne to jako posledně, jako všechny jeho děti, budeš prahnout po moci a nakonec tě pohltí. Z dalším podvržencem nechci mít nic společného." To mě ranilo. Můj nejlepší přítel mě chce zničit. Cítím se mizerně.

"To mě opravdu ranilo, přál jsem si tě mít na své straně. Snad změním časem tvůj názor." Otočil jsem se na patě a vydal se k odchodu. "To se nestane." Měl jsem nutkání brečet, Namjoon je má jediná rodina, která je teď proti mě.

Jungkook se také otočil a rozešel se za mnou. Chce se mi neuvěřitelně brečet. Namjoon ne, nemůžu ho ztratit. Nesmím být slabí, nesmím uronit slzu i když to tolik bolí.

"Pojď za mnou," ozval se JK a já jako hadrová panenka ho následoval. Ještě, že nyní mám masku, nikdo nemusí vidět, ten zničený pohled, který nyní mám.