Ve znamení Podsvětí / Taekook

Leviathan

Dostali jsme se do spodního patra, Jiminova a Hoseokova domu. "Proboha!" Zděsil jsem se. "Všude po zdech byli kuše, luky, meče a vlastně vše možné. "To je tu normální?" Poukázal jsem na jednu, která byla od krve. Nečekal jsem, že se bavím se sériovými vrahy.

"Já bych řekl, že i celkem jo, doma mám podobnou sbírku, jen si po použití zbraně čistím." Pronesl naprosto klidně Kiugi a pošel k dýce, která byla ještě od krve. "Čerstvá, ta tu není ani 24 hodin." Nedůvěřivě se na ty dva podíval.

"Co se stalo?" Kiugi byl nedůvěřivý přesně jako Yoongi. Byl mu podobnější, než si vlastně uvědomoval. "Taehyungu, jak jsem bral Jimina od Podsvětí nás někdo sledoval. Byli to, přesně nevím už, co ním je, že plnili rozkazy. Jakmile jsme dorazili domů, napadli nás, já jsem chytil první věci, co mi přišla pod ruku a jednoho jsem s ní bodnul, to byl banshee. Opravdu děs."

Hoseok se oklepal. "Co bylo dál?" Naléhal skepticky Kiugi a celé situace se mu evidentně nezamlouvala, což mě už také ne. "Ostatní se vylekali a dali se na útěk." Dokončil Hoseok a Kiugi svraštil obočí.

"Není tu bezpečno. Musíme hned pryč!" Zavelel. Namjoon přestal se sypáním soli na betonovou podlahu, která pomalu začínala připomínat pentagram a promluvil. "Potřebuji ještě alespoň deset minut a kdo by sem tak rychle vtrhl?" Osudová věta, která v nás všech otřásla.

Zvuk dřevěných vchodových dveří, které se nejspíše rozletěli na padrť nás přesvědčil o opaku. V domě byl nezvaný host. "Namjoone pohni si.." Hoseok byl vystrašený. Zatím co Kiugi udržel svůj rozum klidným.

"Je tu i jiný východ?" Optal se a rychle se zdi sebral jednu katanu. "Ne je tu jen jedna cesta," poukázal Jimin na schodiště, ze kterého šlo slyšet dupot bot.

"Taehyungu!" Olovil mě Kiugi a za nedlouho jsem uviděl, jak po mě hodil katanu, kterou jsem bravurně chytil a otočil se směrem ke schodišti. Modlil jsem se ke všem bohům ať si Namjoon pohne.

"Podívejte se dolů a ty nahoru! Někde tu musí být! Viděli ho sem letět." Zřejmě jsem s Kiugim nebyla tak nenápadní, jak jsem si myslel.

"Namjoone dělej." řekl polohlasně Hoseok couvající ke zdi. Namjoon dosypával zbytky soli a sedl si doprostřed kruhu, kde pronášel nějaké zaklínadlo.

"Tady je," na schodech jsem uviděl démona se zahnutými rohy, který mi opravdu naháněl strach. Hned za ním s dupotem se zde objevili další.

Byli tu čtyři démoni a jeden, který byl stále v lidské podobně. "Leviathane dlouho jsme se neviděli." Pronesl Kiugi a netvářil se nejpřestěji.

"Min Kiugi, zabil si mi bratra. Nedokážu pochopit důvod, proč jsi na straně, potomka Háda, který ti sebral matku." Leviathan další ze sedmi nejmocnějších démonů, z těch úplně původních. Démon závisti...

"Oko za oko zub za zub, šel mi po kmotru a bratru. Já nikdy nenechám padnout tvojí říší. Jste peklem zrození, nejste jeho zplozenci, nemáte nárok na vládnutí." Pozvedl meč a hrotem zamířil na Leviathana.

Doufám, že to Namjoonovi dalo dost času. Neboť už se opravdu schyluje k boji. Mám neblahý pocit, že bude prolitá další nevinná krev. Všiml jsem si, že Kiugimi vypadává z batohu na zádech písek, znovu už ne.