Ve znamení Podsvětí / Taekook

Strýc

Vešli jsme společně do domu. Uvnitř to působilo opravdu útulným dojmem. Přes okna začínaly pomalu prosvítat první denní paprsky slunce, které začali osvětlovat prosto velkého obývacího pokoje spojeného s kuchyní a chodbou.

"Odlož si," poukázal k botníku a sám si vyzul boty. "Jsi doma," ze schodů scházela žena s úsměvem na tváři, když ho uviděla.

"Ahoj lásko," objali se a on jí políbil na tvář. Jeho chladná maska, jako by neexistovala a usmíval se. "Taehyungu, má žena Jisoo." Žena? Podivil jsem se, ale na jeho i její ruce jsem zaznamenal lesklý prsten, jsou svoji, podivil jsem se. Myslel jsem, že je zhruba v mém věku.

"Těší mě," mírně se uklonila. "Drahá postaráš se o něj. Já potřebuji spánek." Přikývla na souhlas a začala mě táhnout ke kuchyni, kde mě umístila na židli a začala něco připravovat. Chtěl jsem jí pomoci, ale byl jsem dost vyčerpaný a ke všemu mě strašně boleli záda.

"Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla hostit samotného Hada. Když jsem byla ještě malé pískle, tak má rodina měla neuvěřitelnou úctu k vladaři. Je mi velkou ctí, že tě můžu pohostit v našem domě, vaše výsosti." Ona je také z podsvětí? Možná to myslel tou rodinou, že v podsvětí jsme všichni jedna velká rodina, zplozenci pekla.

"Stačí jen Taehyungu, moc děkuji za pohostinnost. Nebýt vašeho manžela jsem mrtví. Jsem mu vděčný." Usmála se. "Určitě máš hlad Taehyungu. Dáš si s námi snídani?" S námi? Koho tím myslí my. Myslel jsem, že je tu sám a Kiugi šel spát.

Uslyšel jsem dupot po schodech a vyděsil se. Někdo je sbíhal a zdálo se, že to nebude jeden pár nohou. Vylekal jsem se. Za posledních 24 hodin bylo potíží opravdu hodně. Jisoo si všimla mého vyděšeného pohledu směrem ke schodišti, kde ještě před chvílí zmizel Kiugi.

"Klid," zasmála se a já, když jsem uviděl seběhnout dvě malé holčičky s copánky a v roztomilých šatičkách, jsem se musel zasmát. Jsem poslední dobou opravdu hodně nedůvěřivý, ale asi nikdo se mi nemůže divit.

"Mami, mami! Mayi mi nechce vrátit tu panenku od dědy." Stěžovala si mladší holčička, která vypadala, že jí nebude víc než šest let. "Soody vrať jí ji," obě náhle ztichli a uklonili se, když spatřili, že v kuchyni kromě její matky je i někdo další.

"Dobrý den," obě se hluboce uklonili mým směrem a znepokojivě se podívali na svojí matku. Báli se. Starší si vzala slovo a opatrně se zeptala. "Kdo jste?" Nevydržela v nejistotě. To jsme měli podobné pořád se na něco ptát.

Usmál jsem se na ně a opatrně se k nim přiblížil i přes bolest v zádech. "Říkejte mi strýčku Tae, co ty na to?" Nejistě se podívali obě na matku a periferně jsem zahlédl, že přikývla.

"Strýček TaeTae." Mladší mi skočila kolem krku a uvěznila mě v objetí, bylo to milé. Sám jsem chtěl založit rodinu a mít spoustu malých capartů, ale to s tím, že preferuji muže se mi nikdy nepoštěstí.

Záda z jejího sevření mě rozbolela ještě více a já jsem nepatrně zasyčel, ale naštěstí si toho nikdo nevšiml. Starší dcera Jisoo mě také objala, ale už se na mě nepověsila celou vahou.

"Tak pojďte jíst." Položila zástěru na kuchyňskou linku a přinesla talíře. Dívky se chtěli rozejít ke stolu, ale Soody se otočila a zařvala. "Yoongi!"