Ve znamení Podsvětí / Taekook

Knihovna

"To bylo něco," odpočíval zadýchaně Jimin a snažil se popadnout dech. Mě to vůbec neunavilo, ale chvílemi jsem hrál, že dýchám, aby mu to nepřišlo divné. Přeci jen, žil jsem svůj život, jako člověk, tak vím jak se mám chovat. Jak se tělo zvedá při dechu a podobně. Jeden večer jsem v Podsvětí zkoumal všechny podle jejich pohybů těla a kupodivu mě nedělalo problém rozeznat, kdo z nich dýchá a kdo ne a většina z nich své plíce nepoužívá, což mě celkem překvapilo. Proto nejspíše nikdo v podniku nekouří, nemohou si nahnat kouř do plic. Před hodně kluby a bary je vždy velká sorta lidí, co si chodí zapálit, ale tady ne.

"Už půjdu, potřebuji si něco zařídit." Jestli je JK znovu na svobodě, určitě mě bude chtít vyhledat a nyní mám dost síly na to ho pořádně nakopat do prdele. Na jednu stranu jsem rád, vždy jsem snil o létání, ale věčnost se mi zdá jako moc dlouhý čas na život. Uvědomil jsem si, že tehdy na ulici mi řekl andílku, což odkazovalo na má křídla, ale jak to mohl vědět? Vždyť jsem měl lidskou krev, nemohl vědět, že jsem Shinigami. Mám na něj moc otázek, jsem i rád, že se mu povedlo utéct. 

Dorazil jsem domů oknem a zalezl ke stolu, vždy jsme se vracel oknem, spolubydlící si díky bohu ničeho nikdy nevšiml a za to jsem byl rád. Okno do pokoje jsem už ani nezavíral. Proboha už zase. Povzdechnu si když uslyším pleskavé zvuky z vedlejšího pokoje. Nejspíše je čas ještě odejít, Han má evidentně návštěvu a vypadá to, že jsou v nejlepším. Chlapec nejspíše doufal, že už se dnes neobjevím, ale pletl se. Po práci jsem se ještě zdržel s Jiminem a tak jsem odcházel opravdu pozdě. Popadl jsem pár knih, které jsem si chtěl přečíst a letěl na jedno opuštěné místo nad Soulem. Bylo to tu nádherné opuštěný kopec s pár stromy kde bylo hezky vidět je jednu malebnou čtvrť. Bylo by hezké tam bydlet. Nedávno jsem viděl  do jedné ze zahrad, kde si hrál tatínek se svými dvěma dcerami, jaká to nádherná rodinka. Třeba bych v budoucnu něco takového mohl mít, také. Jakmile jsem doletěl se pomalu začalo svítat a já si užíval prvních paprsků. 

Tohle místo mi kdysi ukázal Yoongi, když jsme se bavili o různých knihách, zjistil jsem, že je to také vášnivý čtenář a právě on mi doporučil tohle opuštěné místečko. Daleko od všech a všeho. 

Znovu jsem se začetl do knihy první shinigami. Nightmare jež byl původně sandman z nebe se zamiloval do Shinigami. Oba významné druhy pro podsvětí a zkřížení jejich genu mělo být proti přírodě, avšak ti dva neustoupili svým rodům a provedli obřadní spojení, což je ekvivalentem svatby, avšak to vypadá úplně jinak. Oba se napijí krve toho druhého pod posvátnou vrbou a tím spojí své duše navždy. Dojemné..... Znovu jsem se začetl a doufal ve šťastný konec, který přišel. Společně zplodili syna, avšak svět ho má za monstrum. Napůl nightmare napůl shinigami vždy se stane jen jedním avšak oni byli z jiných světů a stal se křížencem. Na konci byl vzkaz od spisovatele. Nikdy tě nebudu mít za bestii a vynasnažím se ti být dobrým kmotrem. 

Osud druhé sestry byl hezčí než ten předešlí, kdy jí zabil člověk. Znovu jsem uronil slzičku, avšak tentokrát to nebylo ze smutku, ale z dojetí. 

V osm ráno mi zvonil telefon s neznámým číslem a já odložil knihu. Mohl by to být JK? Trochu jsem se podivil a s neutrálním výrazem hovor přijal. Počkat on a telefon, to asi ne. Měl bych na něj přestat myslet. "Prosím?" Na druhé straně se ozval ženský hlas. Která kráva se dozvěděla mé číslo? Naštval jsem se, zase jsem se naštval. Když mě ta holčina vlezla do pokoje, tak každá holka na škole teď ví, kdo je můj spolubydlící a kde bydlím.

"Co potřebujete?" Přeci jen jsem zdvořilí a nechci si nikoho znepřátelil, kdybych nějaké ublížil snesou se ne mě jako hladové supy. Nebylo by to poprvé a nejspíše ne naposled, co se tohle na škole stalo. "Ach dobré ráno pane Kim, doufám, že jsem vás nevzbudila, ale kniha kterou jste chtěl je nyní k mání. Oda na Smrt od Jeona Jungkooka, avšak je v mizerném stavu a velká část jí chybí. Chtěli jsme jí už vyřadit z databáze, takže jestli o ní tolik stojíte, tak si jí klidně můžete nechat."

Hned mé prvotní naštvání opadlo, to je knihovnice, které jsem dával své číslo, kdyby se ta kniha náhodou našla. Divím se, že se ozvala byl to už skoro měsíc. "Mile rád, hned si pro ní přijdu." Alespoň jedna dobrá zpráva. Ten Jeon musí být někdo z podsvětí. Tolik krásy a bolesti jsem v žádném díle necítil. Bylo to opravdu dech beroucí, za předpokladu že by mé plíce pracovali.

Zavěsil jsem telefon a rozhodl se dojít na autobus, v tuto hodinu již bylo slunce na obloze a já věděl, že by mě někdo dozajista spatřil. Vyšel jsem tedy na autobus směr školní knihovna, která je v samém srdci kampusu.

Vždy mě ta budova udivovala, vedla k ní cesta přes malou lávku ve vnitrobloku, která byla vykládaná dřevem a na níž byla velká část zeleně, která pokrývala snad celou fasádu. Však zevnějšek klame a z pěkné přírodní budovy se vevnitř skrývá velice moderní knihovna s mnoha počítači a čítárnami. 

"Dobrý den," usměju se a jako vychovaný chlapec a ukloním. Paní za přepážkou si mě hned všimne a posune si své silné brýle víše na nos. "Jsem Kim Taehyung a měl bych tu mít knihu." Nahodit milí úsměv splněno a zdá se, že mi ho paní ve středních letech i oplácí. 

"To je ten Kim Taehyung, bože on opravdu je tak sexy." Zaslechl jsem nějaké studentky v dálce, jak si štěbetají. Otočil jsem se za hlasem a ony se hned schovaly pod knihy, aby zakryly své červené tváře a stud, který z nich přímo sálal. Příště by mohli být více potichu. I když můj sluch je o dost lepší než u normálních lidí, co jsem tak vypozoroval.  Pořád jsme v knihovně, myslím, že by tu byl slyšet i pád špendlíku. 

"Tady to je Taehyungu," podala mi malí rozpadající svazek stránek. "Děkuji," opatrně jsem si knihu převzal a vydal se z knihovny pryč. Měla pravdu kniha byla v otřesném stavu. Šli přečíst jen první dvě strany, zbytek už se zachránit nedal.

Sedl jsem si na lavičku před budovou a snažil se svazek nějak opatrně zabalit, aby se mi v batohu nezničil. 

"Taehyungu," usměvavá tvář se objevila a začal na mě zběsile mát, div si neutrhnul ruku. "Hoseoku," došel jsem k němu a on mě objal kolem ramen a vypadalo to, že mě dokonce chce zvednout do vzduchu, ale to jsem ho naštěstí zastavil. "Rád tě vidím, zúčastníš se také pochodu padlích?" O čem to mluví? Z mého nechápavého pohledu poznal, že vůbec netuším. "Jsi rozkošný, jak nic netušíš." Znovu se zazubil. Je to taková chodící pozitivní energie a i se mi to líbí.

"Každý rok je průvod na počest Hada a pocta všech, kteří se podílí na udržení rovnováhy světů." To zní velice zajímavě. "Moc rád se zúčastním," Hoseok se ještě více rozzářil. "Znamenitě, už jsem v podsvětí dlouho nebyl, nevzal by jsi mě tam? Namjoon má moc práce vždy předtím, tak si nejspíše čas nenajde, ale ty bys mohl že?"

Chybička se v bloudila, musím z toho nějak vybruslit. "Uvidíme Hyung," nechci mu úplně zkazit naděje. "To obvykle znamená ne." Udělal smutné štěněčí oči. "Hele kdybych tě tam nevzal já, tak Namjoon určitě." Prostě to s ním domluvím, jsem jeho nejlepší kamarád nemůže mi říct ne. "Opravdu? Díky Díky!! No nic běžím, mám být za, teda před několika minutami už úplně někde jinde." rozloučili jsme se a já si šel přečíst tu knížku od Jeona Jungkooka.