Ve znamení Podsvětí / Taekook

Hunter

Já bych měl otevřít oči? Kdyby jen věděl, co jsem zač, asi by se už tak povrchně netvářil. Jenže se nemůžu prozradit. Namjoon něco napsal na kus papíru a opatrně ho posunul ke mě. Ten člověk je hunter. Hunter? To mi bude muset vysvětlit. Naklonil jsem hlavu k němu, ale on hypnotizoval profesora pohledem a skoro ani nemrkal. Byl to hněv a strach, co vidím v jeho očích. 

"Pane profesore, a jak si můžete být jistí, že taková stvoření skutečně existují, já jsem za svůj život, žádné neviděl." Znovu se pousmál a skenoval se každého z nás jednotlivě pohledem až se pečlivěji zastavil na nás dvou, to se dalo čekat. "Chlapče to, že jsi něco neviděl neznamená, že to neexistuje. Dávám možnost každému z vás se k nám přidat. Kdo chce doopravdy vidět pravdu a ochránit náš druh." No tak to není dobré, netušil jsem, že existuje nějaký odboj proti stvoření podsvětí. Možná to ani není špatné. Přeci jen všichni nejsou spořádaní. Vybavil jsem si před očima JK, který nemá problém s vraždou na potkání snad kohokoliv, jistě jich takových existuje více. "Naše společenstvo by se mělo rozrůst." Pozvedl ruce a doufal, že se k němu někdo přidá.

"Jestli vás má slova nepřesvědčí, uděláme tedy malou názornou ukázku." Do místnosti vešli další dva chlapy a mezi sebou drželi malou blondýnku, která se zmítala a chtěla, aby jí pustili. "Co to s ní děláte?" Ozval se jeden se spolužáků v přední řadě. Dobrovolně sem určitě nešla tím jsem si jistý. Také jsem se do toho musel vložit. "Tohle je omezování svobody," už se ve mě vřela krev. "Jenže svobodu mají jen lidé a ona není člověk."

"No tak příšero, přeměň se." Na tváři mu pořád hrál pobavený úsměv, ten stejný jaký měj JK, když někoho zabil. "Pomozte mi, ten chlap je šílenec," zmítala se a snažila se všemožně vykroutit z jejich sevření, ale bylo to očividně marné. Vrazil jí silnou facku a to už jsem se zvedl, že mu to vysvětlím po svém.

"Tak když nechceš." Došel ke katedře a začal šmátrat ve své brašně. Vytáhl zkumavku s jistou zářivě modrou tekutinou. Nadzvedl jí, a nechal jí prostoupit sluneční paprsky, vypadalo to dost toxicky, ale mě jistým způsobem i povědomě. Před očima jsem si promítl temná černá křídla. Krev Shinigami...

"Pomozte mi," měla něžný jemný hlásek nemohlo jí být více jak dvacet. "Držte jí pevně." Pronesl bez zájmu, jako by snad tu malou blondýnku neslyšel. "Možná vypadají nevině, ale nevinné nejsou ani zdaleka. "Otevřel láhev a obsah hodil po dívce, která po dotyku s látkou hrdelně zavyla. Šla z ní pára a muži měli problém jí udržet na místě.

"Není to člověk," proměnila se! "Tohle je milí studenti striga," poukázal na tvora s velkými tesáky a dlouhými drápy, který už matně připomínal člověka. Všichni v místnosti byli zaskočeni, tedy až na Namjoona. Namjoon mě pod stolem nenápadně kopl do holeně a já jsem hned pochopil. "Máme problém."

"A jak si můžeme být jistí, že to nejsou jen nějaké triky." Tohle se mi ani trochu nelíbilo. Utočil na stvoření z podsvětí, a nic mu nebylo proti srsti. Toho člověka jsem už od pohledu nenáviděl.

"Ty jsi tedy nedůvěřivý Taehyungu, ale líbí se mi to. Řekni, jak bych mohl něco takového zfalšovat?" No skvěle, to bude ještě dlouhá hodina. "To mi řekněte vy, já tu studuji filozofii, ne žádné cirkusové triky." Založil jsem si ruce na hrudi a v duchu přemýšlel, že až odejdu z univerzitní půdy, tak ho pořádně nakopu. 

Namjoon napsal další lísteček a opatrně ho posunul ke mě. Drž si přátele u těla a nepřátele ještě blíž. Hned jsem pochopil, ale doufal jsem, že nic takového po mě chtít nebude. Namjoon chce, abych vstoupil do té jeho sekty. Abych získal nějaké informace, protože nejspíše lovci budou celkem problém, jestli by ho vyhmátli dopadne stejně jako ona a já budu na seznamu hned za ním a takhle věčnost rozhodně strávit nehodlám. Nechci být někde zavřený v kleci.

"Co to tam máte," rychlím krokem vystoupal po schodech až k nám a já jsem chytil ten papír do ruky, ale bylo pozdě. Seděli jsme ve čtvrté řadě rovnou u schodů a tak pro něj nebylo problematické během pár vteřin být hned u nás. "Co máš v té ruce?" natáhl svojí ke mě a čekal, až mu onen papírek podám, ale tím bych Namjoonovi vykopal hrob, tím jsem si jistý. Nemůžu dovolit, aby ho viděl.

"Nevím o čem to mluvíte," dostal jsem geniální nápad. Soustředil jsem se a nechal jsem onen papír vzplanout. Nic po něm nezůstane. "Vaše ruka," vypadalo to, že se brzy na mě vrhne a sám mojí ruku násilím otevře. Naštěstí jsem si už byl jistý, že po papírku nic nezbylo.

Natáhl jsem ruku k němu a otevřel jí. Nechápavě hleděl na prázdnou dlaň. "Na vás si dám pozor Kim," znovu se vrátil ke katedře a mě spadl obrovský kámen ze srdce. Skoro jsme byli oba mrtví a u Namjoona to vypadalo stejně. Nechápal vůbec kam se poděl. Doufám, že se mě na to vyptávat neubude, jinak opravdu netuším co bych mu měl říct.