Ve znamení Podsvětí / Taekook

Duch

"To je úžasný nápad, no Hyung dostal jsem nabídku práce v Podsvětí. Slibuju, že se neprozradím." Zase nahodit nejnevinnější výraz, kterému prostě neodolá, tu práci prostě opravdu chci. "No co mám s tebou dělat, ale všechno co tam vypiju, jde na bar." Založil si uraženě ruce na hrudi, snažil se tvářit naštvaně, ale vůbec mu to nešlo. Na mě se zlobit nedokáže. "Ano Hyung," tak a je to domluveno.

"Ale ještě jednou tě chci varovat, že to co se děje tam, je normální." Co tím přesně myslí? No na to nejspíše brzy přijdu. Raději odběhnu od tématu jinam.

"Ghoulové, co je tam dál?" Znovu jsem otočil na další kapitolu, ale opravdu opatrně, neboť jsem se bál, že se ta kniha rozpadne.  "Měniči?" To mi nic neříká.

"Měniči," zopakoval po mě Namjoon. "Jsou to celkem nespoutané duše, ale bývají neškodní. Dokážou se proměnit skoro na jakékoliv zvíře, tedy alespoň ti šikovnější. Někteří se zvládnou proměnit na myš a tím to hasne. Jiní se v sekundě dokážou proměnit do lva rozběhnou se a v sekundě létat na nebi jako orel. Někdy se měniči přidávají k vlkodlačím smečkám, protože se ve světě smrtelníků cítí opuštění a do pekla moc nezapadají. Země nabízí rozmanitější floru a faunu, ale peklu nechci křivdit, přeci jen má vlastní ojedinělé kouzlo. Třeba posvátné vrby a ghoulské stromy." 

"Měniči, páni někoho takového bych chtěl potkat." Listoval jsem v jejich kapitole, rozdělení do sekcí podle schopností, vyčlenění ze společnosti, držení se druhu. Důležitost rodokmenu a hromada dalšího.

"A víš, že to není tak nereálné. Jednoho máme na univerzitě." Cože? "Žijí klasický život, narodí se, vyrostou a až přijde jejich čas odejdou. Mezi lidmi jich žije spousta. V lidské společnosti bývají odtažitější, ale pokud jde o ostatní jsou neuvěřitelně přátelští."

"Jestli to tedy domluvíš, rád bych se s ním potkal. Tenhle druh mě tedy velice fascinuje. O ničem takovém jsem zatím neslyšel." Namjoon si dolil čaj a zakoukal se na hodiny, což už udělal za posledních dvacet minut po čtvrté. 

Na něco čeká? Nechápu a do toho si ještě nervózně poklepává nohou. "Jistě, domluvím to." Že by na někoho čekal. Dost pochybuji, že si sem někoho taká. Není to úplně klasické bydlení.

"Co domluvíš?" Otočil jsem se za hlasem. Proboha to je duch! Srdce mi skoro vyskočilo z hrudi. Prudce jsem se zvedl z pohovky, až jsem skoro shodil šálek s čajem na rudo hnědý koberec. "Yoongi neděs nám návštěvu, aspoň pro jednou by jsi mohl přijít dveřmi." Namjoon pohotově zachytil šálek, zřejmě na něj čekal. Nemohl mě třeba varovat? Cítil jsem, jak se mi srdce pomalu zklidňuje, v životě jsem se snad více nevyděsil. 

"Ach odpusť, netušil jsem, spíše jsem nevěřil, že si Namjoon konečně někoho najde." Ze siluety ducha se pomalu stávala hmotná postava. To byl přeci ten Namjoonův společník ze včerejška. Ten nižší bělovlásek s pohledem, že chce všechny zavraždit pohledem. Oni spolu bydlí. Jeho pohled na mě, nebyl úplně milí, pořádně mě propaloval pohledem, zřejmě se mu nelíbí, že tu jsem.

"My nejsme spolu Hyung, to je můj malý bráška Taehyung, budu se teď o něj nějakou dobu starat, než se tu pořádně rozkouká." Chytil mě kolem ramen a nahodil své dolíčky k akci. "Aha, jsem Yoongi. Min Yoongi včera jsme se potkali v Podsvětí. Škoda, že nás nikdo řádně nepředstavil." Natáhl ke mě ruku a já jsem jí okamžitě přijal. Bylo by nezdvořilé ji nepřijmout a Yoongi se zrovna netváří na trpělivého člověka. "Hmm." Zamumlal si pro sebe.

"Upřímně Joone myslel jsem si, že máš mladší sestru a ne bratra." Posadil se do křesílka naproti nám. "Tak Taehyungu ty teď pracuješ v Podsvětí?" Optal se a zabodl do mě svůj pohled, vypadalo to, že nám to ani v nejmenším nevěří, jako by věděl co jsem zač, ale nic neřekl. "Ano budu tam nastupovat."

"Dobře tedy, víš jak dopadl poslední barman?" Nepřestával mě propalovat pohledem. Neměl jsme skoro odvahu se na něj také podívat. No ale mám pocit, že jsem ho nejspíše už někdy zahlédl a nemyslím tím teď Podsvětí. "Ne nevím, jak?" Navázali jsme oční kontakt a  viděl jsem tam něco zvláštního, možná lítost nebo snad strach, ale to je kravina. "Jednomu z démonů ruplo v bedně a utrhl mu hlavu." Názorně ukázal rukami. No to potěš. Hlasitě jsem polkl. Chápu, že ne všichni jsem milí. Přeci jen i mezi lidmi je spousta černých ovcí. Vrazi, zloději, násilníci jsou všude a jedno kdo či odkud jsou.

"Měli by s ním něco udělat. Tohle už není normální." Povzdechl si Namjoon a šel udělat další várku čaje, kterou nechal před Yoongim. "Děkuji, není v tom máš pravdu, ale co chceš dělat, mrtví už je a kletba se jen tak snadno nezlomí. Ke všemu nezapomeň, že je z něj Asmodeus, takže není úplně možné jeho sílí porazit. To může jen vládce a tomu je nějaký jeden démon u něčeho." 

"Asmodeus?" Podle mytologii to byl démon smilství. "Ano, je to jeden ze sedmi hlavních démonů a všichni jsou naprostí šílenci, ale bývalá Hádes si opravdu uměla vybrat. Všech sedm je úplně padlích na hlavu a většina z nich dost posedlá vlastním prokletí a mocí z ní." Yoongi se napil ze šálku a na jeho tváři se konečně usadil, alespoň malí náznak úsměvu. 

"Při mojí smůle se s ním dnes potkám. Za chvíli mi začíná práce, je čas všechny ty smrtelníky pořádně postrašit a Namjoone jestli tu bude nepořádek až se vrátím, počítej s tím, že se hezky nevyspíš." Pohrozil mu Yoongi vztyčeným prstem.

"Mimochodem než odejdu, někoho mi neuvěřitelně připomínáš a Joon to není." Na tváři mu hrál neutrální výraz, je snad možné, že ví, že jsem člověk? Něco tuší a já nevím, co a to se mi rozhodně nelíbí. 

"Jak to myslíš strašit smrtelníky?" Yoongi si opět povzdech. "Jako někteří k existenci potřebují jídlo, vodu, či krev já potřebuji pocit strach způsobené dětskými můrami. Není to zrovna hezká práce, ale hold nějak přežívat musíme. Můj druh na to není zrovna hrdý, ale v pekle nás berou za kreativní, což při tvoření příšer musíme být." Zajímavé. Takže když jsem byl malí je možné, že u mě někdy byl, což by znamenalo, že ví, že jsem smrtelník.

"Jo ale děsíš i dospělé." Obořil se Namjoon a trochu poklidil improvizovanou kuchyňskou linku. "Já nedávám plané výhružky Namjoone, toho jsi buď vědom. Říkal jsem, že když tu vázu nedej bože rozbiješ, tak se týden nevyspíš." 

"Byla to nehoda." Ohradil se a trochu zvýšil hlas. S Yoongim to však nic neudělala, byl nadála neprosto chladný a dále popíjel svůj zelený čas. "To sice ano, ale ty jsi chodící katastrofa a ty to víš." Na to mu už nic neřekl. Měl pravdu, i já bych to mohl dosvědčit, kolik toho Namjoon svojí nešikovností už stihl rozbít.