Ve znamení Podsvětí / Taekook

Sebevědomí

Objevil jsem se v šatně a už jsem chtěl hledat klíče od skříňky, kde mám věci na převlečení. "Kurva!" ozvalo se jen kousek ode mě a já se hned otočil. Zdá se, že jsem naprosto vyděsil Jimina. Trochu mi to připomíná mě a Yoongiho.

"Nechceš se třeba přemístit, ehm nevím třeba před vchod!" Začal po mě řvát ten malí prcek. Nejspíše jsem tomu chudákovi způsobil infarkt. "Klid Jimine vždyť se tolik nestalo," pokroutil jsem nad ním oči, čehož si okamžitě všiml a praštil mě do ramene. Docela to bolelo, alespoň, že nemá nutkání mě znovu škrtit ostny.

"Nech toho, to je vážná věc, co kdybych zareagoval a probodl tě ostnem," nechal jeden ze svých ostnů přiblížit a pohladil ho, jako nějakého domácího mazlíčka. "Jimine všichni víme, že jsi poseroutka a k reálnému boji by jsi se neměl." Pousmál jsem se a vzal ho za nafouklé škračky. 

Za tu dobu co spolu pracujeme, jsem ho už vcelku dost dobře poznal. Má hodně keců, ale skutek utek. "By jsi se divil Taehyungu, skoro bych i zabil Háda kdyby...." Kdyby tam nebyl Jungkook a na něj si rozhodně netroufneš, protože jeho určitě neporazíš.

"Protože zkurvenej JK, ten si teda umí vybrat. Nejdřív ten člověk a teď po tolika staletích si najde podvrženece. Taehyungu, viděl jsem je a ten pohled, který JK měl znám, Úplně mu propadl, zkurvená láska jak já ji nesnáším." Blbost. Nemůže mi propadnout nebo snad ano?

"Hele pomoz mi s tím," Jimin zastavil naši konverzaci a požádal mě o utažení korzetu, který na sebe budu také muset hodit. I když mi je to už jedno, protože nadechnout se už není můj problém.

"Jistě, přelomím tě napůl." Silně jsem zatáhl za konce provázků a Jimin sykl. "Taehyungu to si nechme až po směně." Otočil se na mě a mrkl, hledící mi zpříma do očí. Chtěl jsem ho jen potrápit, ale on z toho udělal úplně jiný závěr. Ach jo Jimin-ssi.

Normálně bych Jiminovu nabídku přijmul, ale nyní jsem měl pocit, jako bych Jungkooka podvedl, už jsem nechtěl spát s nikým jiným, než byl on. "Hele dnes ne, někoho jsem si asi našel." Informoval jsem Jimina a on nevěřícně koukal.

"Komu lamač dívčích srdcí Kim Taehyung podlehl, ani Jinu jsi nedal šanci, tak kdo je ten nebo ta šťastná?" To ti tak řeknu Jimine. "To je tajemství, bůh ví jak se to vlastně vyvrbí. Možná mě ani nebude chtít." Třeba jsem pro něj jen zdroj krve, jen jeho lék od šílení a cítí ke mě vděčnost a ne lásku. Vše nemusí být tak jak se zdá, bůh ví co se mu vlastně hodní hlavou. 

"Kurva Taehyungu jsi sakra kus chlapa. I já bych si dal říct, jak by tebe mohl někdo odmítnout. Vždyť jsi nádherný." Sjel mě od hlavy až k patě.  To poslední už si o sobě nemyslím, nějak jsem ztratil to zdravé ego a nyní když na sebe pohlédnu, už nevidím toho studenta vysoké školy, který se alespoň trochu snaží uplatnit ve společnosti. Začínám vidět podrazáka, který ubližuje svému nejlepšímu kamarádovy a všem lže. 

"Je to od tebe obrovská lichotka Jimine, ale sám momentálně nevím, kdo jsem a potřebuji se najít." Jimin o sobě ví jak je úžasný. Díky svým vystoupením tady v klubu si nejen přijde na velké peníze, ale i na velký obdiv a k tomu bohužel i na velké ego.

"To by mělo, no uvidíme se později, mám teď práci." Mrkne na mě a opustí prostor šatny, za což já se musím ještě rychleji převléct. Rychle na sebe hodím svojí uniformu a modlím se, že tu dnes nebude moc lidí.

Ještě naposledy se podívám do zrcadla, abych upravil svůj zevnějšek a pořád víc mi připadá, že už Taehyung není. "Kdo jsi?" Dotknu se zrcadla snad v naději, že mi na mojí otázku odpoví, avšak se tak nestane.

Vzpomněl jsem si onehdy na to zrcadlo, které mi dalo mojí moc. Třeba je někde nějaké, co zase vše napraví, ale to není možné. Opravdu to chci udělat, chci zmizet. I když jsem si za těch pár let co jsem zde nenašel moc přátel. Přeci jen je tu pár lidí, kterým budu chybět, tím jsi sem jistý.