Ve znamení Podsvětí / Taekook

Nenávist

Škola utekla opravdu rychle, většinu času jsem ani nevnímal výklad a pořád jsem se snažil si nějakým způsobem utřídit myšlenky, ale jak, žádné řešení není, a to že by mě Namjoon dokázal přijmout, jako dalšího Háda je nulová. Je to bláhová naděje, nedokážu si představit, že by naše přátelství vydrželo po tomhle zjištění.

Po škole jsme jeli k němu domů, pořád nechápu, jak v něčem takovém dokáže přežívat. Divím se, že jim to tu nespadne na hlavu. Yoongi je zde přechodně žije převážně na druhé straně a tady je jen, když už se nemá energii se vracet zpět nebo alespoň mi to tak bylo řečeno. Namjoon tu však tráví opravdu dost času, prý za to století co tu je, je třeba se osamostatnit od rodiny, ale tohle není úplně řešení za mě.

  "Kolik chceš do toho čaje cukru?" Zakřičel na mě z kuchyně, když připravoval konvičku. "Dvě kostky, díky." Zaječel jsem nazpět a zatím se uvelebil na gauči jež byl uprostřed prostorného, no pokoj se tomu říkat nedá.

O chvíli se vrátil i s hrnky a čajem. Na pod tácku však byli tři. Proč tři? Někoho snad čeká, to by mi řekl dopředu nebo že by to zjistit a ten poslední je pro někoho, kdo se mě jde zbavit. Namjoon si hned všiml mého překvapeného výrazu. "Yoongi by měl dojít." Chápavě jsem přikývl a chtěl si v mysli pro fackovat, že mě napadají takové šílenosti. "Tak povídej," ladně jsem uchopil konvičku a nalil jsem si a poté se i s šálkem pohodlně uvelebil mezi polštáři.

"Kde začít, navštívil jsem babičku. Zjistil jsem, že to právě ona pomohla podvrženci k přeměně. Docela jsme se pohádali kvůli tomu. Nevím no. Vím jaké byli všechny děti tohoto vládce a nebyl to hezký pohled. Všichni chtěli hned trůn a moc, jako by tu co už mají nestačila." Namjoon si upil ze šálku a alespoň po vřelém nápoji trochu zklidnil a uvolnil se.

"A tenhle podvrženec je stejný, slyšel jsem, že byl v Podsvětí a žádné problémy nechtěl." Musím se trochu obhájit a nemůžu vytáhnout to v té uličce, protože o tom nemám jak vědět. "Tedy alespoň to se šušká v práci."

"Nechtěl si jen pojistit svojí identitu, protože jsem se ho snažil vyprovokovat ven. To jsem byl já, co roznesl tu fámu, o které jsi jistě slyšel." Takže to Namjoon se vydával za mě, to by mě ani ve snu nenapadlo.

"Aha, to jsem nevěděl." Ale věděl, jen ti to nemůžu říct. "A co slavnosti, se tam prý ukázal." Chci se dostat ke včerejšímu večeru, kde se mě s Jiminem pokusil zabít. Pořád mě z toho mrazí, nebýt JK jsme mrtví rukou mého nejlepšího kamaráda. "Byl tam, to ano. Dokonce měl tu drzost tam být s JK," Namjoon vypadal opravdu naštvaně. Co mu JK udělal, vypadalo to až osobě ta zášť.

"Joone, JK do toho netahej, nemůže za to co udělal." Znovu jsem vyjekl, i když z pohledu Taehyunga by mi to mohlo být u něčeho. "Proboha Yoongi choď dveřmi!" Vyštěkl jsem na něj a měl jsem velké nutkání po něm něco hodit. Takhle mě pokaždé děsit, to se nedělá. Zničehonic se  zjevil za mnou a já vyletěl z kůže.

"Promiň Taehyungu, čekal bych, že už si zvykneš, ale budiž, vynasnažím se pro příště." To vynasnažení už znám, stejně mě zase vyleká. Svůj pohled směnil ze mě na Namjoona. "Joone nech JK být. Já jsem i za toho nového Háda rád, pomohl mu." Yoongi byl celkem dost podrážděný a to víc než obvykle. Buď je podrážděný nebo unavený nebo rovnou obojí.

"To snad ne!" Zakryl si rukou ústa Namjoon. "Ano dal mu svojí krev a zbavil ho šílení, Jungkook je zpět." Nikdy jsem si nemyslel, že bude Yoongi tak sentimentální, dokonce mu po této větě ukápla slzička.

"Můj bráška je zpět díky novému Hádovy a já si ho i dokážu představit na trůnu." Pronesl rozhodně Yoongi a mě to zahřálo u srdíčka. "To že pomohl tomu magorovi neznamená, že je to spasitel, třeba to udělal kvůli něčemu jinému nebo si JK tu krev vzal sám. Bez výcviku svojí moc neovládne." Yoongi se zarazil. nyní věděl, Že z toho už se nevylže.

"To asi ne," pokračoval potichu a evidentně se modlil a já sním, aby to nechal Namjoon být. "O čem nevím Min Yoongi?!" Zvedl se a zadíval se mu do  temných očí. "Já už ho přes půl roku učím..." Namjoon úplně zčervenal a vypadalo to, že vybuchne vzteky. Yoongi mu odpověděl popravdě a já se bál, že Namjoon něco rozbije. 

"Ty jsi ho učil! Jsi normální, vždyť tě mohl zabít. Myslel jsem, že to máš v hlavě v pořádku, ale asi ne!" Máchal rukami na všechny světové strany, až jsem se bál, že shodí čajový set na stole. "Nezabil, nechce nikomu ublížit." Yoongi se to snažil řešit v klidu, ale Namjoon už byl v ráži. Nikdy jsem ho tak neviděl. Kdyby to zjistil, tak by mě určitě zabil, chová ke mě tak velkou nenávist, že to ani není možné.