Ve znamení Podsvětí / Taekook

Rodina

Kdo to sakra je a ještě důležitější otázka, jak kurva ví kdo jsem? Nevěřícně jsem se na něj díval. Při vraždění Lucifera neměl ani malí náznak lítosti, či nechutě k tomuto činu. Byl naprosto chladný a tím mě neuvěřitelně děsil. Já se jen tak tak držel, abych se nepozvracel a na jeho tváři se dokonce mihl malí úsměv při pohledu na černou krev, která se z písku řinula.

"Kdo jsi?" Udělal jsem dva kroky zpět, kdyby se náhodou rozhodl mě napadnout, protože takovou smrt rozhodně nechci a jsem dost skeptický ohledně nových lidí. Díval jsem se do jeho tváře, která byla bez výrazu, stále naprosto chladná a nějakým záhadným způsobem i dost povědomá. Jeho tvář byla skoro bílá, zorničky světle šedé, s uhrančivým nenávistným pohledem a černé delší vlasy, které byli vzadu sepnuté, aby mu nepadali do obličeje. Byl o něco menší než já, ale i tak jsem se ho bál.

"Jsem někdo kdo ti zachránil život, takže nějaká vděčnost by byla na místě a abych ti odpověděl na otázku mé jméno je Kiugi, Min Kiugi." Mírně se poklonil a zasunul si ruce do kapes velké mikiny, kterou měl na sobě. To jméno mi bylo dost povědomé, ale už si nedokážu vybavit, kde jsem ho jen slyšel. Jsem si však jistý, že se o něm někdo zmiňoval, kdo ale Jungkook, Namjoon nebo snad Yoongi.

"Jistě, děkuji za záchranu, omlouvám se." Uklonil jsem se a pohledem znovu spočinul na písku s  černou krví. "Nedívej se na to, není to hezký pohled. Přejel dvěma prsty po betonu, kde se udělala hluboká jáma, kde písek s tělem nebo co z něj vlastně zbilo, zmizel.

Jáma se znovu ztratila a nebylo po něm ani stopy. Jako by se nic nestalo, tedy až na shořelé podsvětí, který mi bude vskutku chybět. Přeci jen nebyla to jen práce, ale i místo ze kterého mám dost krásných zážitku. "To by bylo," povzdechl si a naklonil hlavu na podsvětí. "Tohle už ale můj problém není." Odvrátil se od plamenů a jeho mírný úšklebek spočinul na mě.

"Musíme jít hned, než se tu ještě někdo zjeví a tvůj život je opravdu cenný. Tak se hni!" Schoval svá křídla a hodil přes hlavu kapuci. Udělal jsem to stejné a v tichosti se za ním rozešel. Protože to hni se, neznělo jako prosba, ale přímí rozkaz a raději ho poslechnu, než abych také skončil pod zemí. Jakmile jsem si byl jistý, že nás nikdo nesleduje oddělal jsem ze své tváře masku, před ním jí mít nemusím, když on ví kdo sem, ale jak to ví? Že by snad Felix nebo Jungkook začali být sdělní. To si nemyslím.

"Jak víš kdo jsem?" Už jsme nějakou dobu šli v tichosti a já se rozhodl prolomit to nepříjemné ticho, které zde bylo. "Řekl mi to otec." Věnoval mi jeden zkoumavý pohled, až teď mě viděl bez masky a mohl si tak prohlédnout mojí tvář.

"Jsi jí podobnější." O čem to teď mluví? Vůbec jsem nechápal, bylo až moc otázek. "Měli bychom přidat do kroku. Chci tam být před svítáním." Jeho hlas byl stále dost chladný a celkem i bez zájmu.

"Proč jsi mi pomohl?" Nechápal jsem proč to udělal. Mohl mě tam klidně nechat umřít a vůbec se o mě nezajímat, ale proč? To mi hlava nebrala. Vypadá, že je tu dokonce z donucení.

"Řekněme, že ti to i z jisté části dlužím. Od doby co si se narodil, jsem tě nenáviděl a přál si tvou smrt, ale nejspíše až teď chápu to proroctví, co pronesla stará paní Kim. Nemůžu tě nenávidět, přeci jen, jsme z jisté části rodina."

"Rodina?" Podivil jsem se. "Jak to myslíš rodina?" Vytřeštil jsem na něj oči. "Máš moc otázek Taehyungu a já jsem unavený." Zastavil se před jedním malým domkem na předměstí a vytáhl z kapsy klíče.

Tady bydlí? Podivil jsem se, hezký rodinný domek s krásnou zahrádkou, kde jsem zahlédl i nějakou houpačku se skluzavkou. Třeba ten dům patřil rodině, co zavraždil. Třeba mě tam chce zabít? Nejsem si jistý jestli bych měl jít dovnitř.

"Nestůj tam jak sloup, pojď dovnitř, nemám na tebe celý den," jeho vyjadřování bylo trochu hrubější. Nejspíše jsem ho štval, ale co se dá dělat.