Ve znamení Podsvětí / Taekook

Hledání

Odložil jsem knihu na stranu a zamyslel se. Někde přeci o něm musí být nějaké záznamy? Jeon Jungkook neuvěřitelně moc se s ním toužím setkat.

Všemocný internetu potřebuji tě. Odsunul jsem hromadu věcí z židle u stolu a posadil se. Přeci to nemůže být vše. "Jeon Jungkook," zadal jsem do vyhledávače a hned na mě vypadlo několik různých věcí.

"14. století Jeon Jungkook, autor dvou slavných děl. 15. století, Vyvraždění vesnice Shing nedaleko hlavního města, jediný přeživší byl místní blázen Jeon Jungkook. 16. století sekta jež se nazývají obroditelé nařkla mladého Jeon Jungkooka z kacířství a čarodějnictví.  20. století Jeon Jungkook byl obviněn z trojnásobné vraždy, která se stala v třetím okrese Soulu, po usvědčení z viny se Jeon ukryl a policie ho zatím nenašla."

"Toho je tedy dost," povzdechl jsem si, ale nikde nebyla žádná fotka. Tedy až na jednu od Soulského soudu, kde byl obžalován. Jenže přeci jen ta fotka je dost stará a ke všemu mu není vidět do obličeje. Jediné co vím je, že má černé vlasy a to je informace celkem k ničemu, co si budeme.

"No co už," třeba se mi to povede z Yoongiho někdy dostat. On se s ním znal. Je vlastně ještě na živu? Podle tohoto ano, ale kdo ví, jestli už nenašel způsob, jak se zabít.

Je to záhada. Dalších ani nevím kolik hodin jsem strávil projížděním různých webů, abych se dozvěděl co možná nejvíce.

Z mého usilovného hledání mě vytrhl až tlukot na mé dveře. "Hmmmm," jo na více se nezmůžu, co se dá dělat. "Hyung, ty se vážně ještě učíš?" Ukázal prstem na hodiny pověšené nad stolem, které ukazovali něco před sedmou.

"Ne už jsem vstával, to víš ranní ptáče dál doskáče." Tohle mi nemůže uvěřit ani omylem. "Dobrej pokus. Kim Taehyung, kterého znám by vymyslel něco lepšího."  To má pravdu, nějak mám teď hlavu zahlcenou spoustou věcí, vlastně momentálně ani nevím, co probíráme na přednáškách.

"Co se to šprtáš," došel za mě a objal mě kolem krku a hlavu si položil na moje rameno. "Tohle není do školy? Proč si hledáš nějaké věci o sériovém vrahu?" Pročítal řádky na notebooku. "Jungkook," pronesl tiše. Nikde tam nebylo psáno jeho jméno, jak to může vědět. On něco ví.

Vyletěl jsem ze židle. "Co o něm víš!" Samozřejmě se mi povedlo ho praštit ramenem do brady. "Nic, Hyung o takové věci by jsi se neměl vůbec zajímat." Pokáral mě. "A proč?" Vyštěkl jsem na něj. "To je složité, prostě to nech bít, prosím." Naléhal dál.

"To není odpověď," už jsem opravdu zvýšil hlas. Proč mi prostě nemůže nikdo nic říct! "Stejně by jsi nevěřil." On zůstával klidný. "Čemu bych nevěřil, že Jeon Jungkook je zasraný démon, kterému je už několik set let. Že existuje peklo."

"Cože!" Vypískl a mě až teď došlo, že můj spolubydlící nejspíše nebude také z tohoto světa. "Ty nejsi odtud Hyung? Já si myslel, že jsi člověk. To je neuvěřitelné." Pokračoval pomalu a šlo na něm poznat, že to musí rozdýchat.

"Spíše nepravděpodobné," povzdechl jsem si a složil hlavu do dlaní. "A co jsi zač Hyung?" Optal se trochu vystrašeně. "Bojíš se snad, že tě zabiji? To se bát nemusíš a nemám momentálně důvod ti o své druhé podobě něco říkat. Je tu už dost stvoření, co by mě chtěli zabít.

"Chápu, já jsem poltergeist." Informoval mě a já chápavě přikývl. Snaží se jen žít normální život. Nemám mu to za zlé. Poltergeisti jsou oživlí mrtví z lásky lidí. Tak moc si přáli, aby daná osoba zůstala na živu, až se jim to splnilo. Jenže vždy je něco za něco.