Ve znamení Podsvětí / Taekook

Útěk

"Taehyungu, po směně přijdeš. Docela bych to potřeboval," ozval se Jimin, který právě dodělal svůj tanec a přišel se napít na bar. "A víš, že jo." Pousmál jsem se a mrkl na Jimina, kterému zajiskřili očička. Za tu dobu co tu pracuji, jsem si to tu opravdu oblíbil. Už se znám i s celým personálem a většina zákazníků tu chodí pravidelně.

"Ahoj Taehyungu, jako obvykle." Došel na bar vedle Jimina Yoongi. No potěš, vypadal strašně. "Co se stalo? Nějaké dítě nespalo a vrazilo ti." Uchechtl se Jimin. V životě jsem u Yoongiho neviděl vražednější pohled, než byl právě teď. Jimin si raději odsedl o jednu židličku dál, místa tu bylo už více, přeci jen za necelou hodinu zavíráme.

"Jimine tohle není vtipné, JK utekl. Neuhlídali toho magora." On je na svobodě, bezpochyby mě bude chtít kontaktovat. "Nechci ani vědět co má v plánu, Taehyungu možná by bylo lepší, kdyby jsi se držel od Podsvětí dál, dokud se jim ho nepovede chytit." Namjoon tušil, že jsem se s ním dostal kdysi do sporu.

"Dám si pozor Hyung, neboj se o mě. Já si vždy nějak poradím." No má moc je obrovská a do toho ta nesmrtelnost. Myslím, že Namjoon nemá vůbec žádný důvod se o mě bát, jenže o tom neví a nejspíše se to ještě nikdo dlouho nedozví. Nechci jim to říkat, i když jsem si s nimi vybudoval dost velkou důvěru, přeci jen v tomto světě člověk, Shinigami nemůže věřit nikomu.

"Taehyungu," už bylo po směně a já jsem se šel převléct. Můj šatník se celkem radikálně změnil. Obsahoval mnohem víc korzetů a těsných kalhot. Jsem v tom prostě k sežrání, no pohledy spolužaček, když jsem v tom poprvé přišel do školy byl k nezaplacení. Můj spolubydlící byl na tom podobně. "Hyung, vypadáš šukatelně." To byl ještě zajímavý večer. 

"Na tohle neslyším," odsekl jsem. "Daddy," začal znovu Jimin. "To už je lepší," občas jsme si vypomáhali z dlouhé chvíle. Oba jsme vypadali k nakousnutí a než si pracně hledat někoho, tak jsem se rozhodli to dělat spolu. Nikdo s tím neměl problém. Možná až na Jina, který se pořád chce přidat.

"Čekám tě nahoře." Jimin, jako hvězda programu, tu měl i veškeré zázemí svůj vlastní pokojíček. "Hned tam jsem," už sena něj těším. Za tu dobu se mé choutky krapet změnili. Začal jsem se vyžívat v utrpení druhých, neuvěřitelně mě vzrušovali a Jimin si to užíval.

"Daddy je tu," Jimin už ležel poslušně na posteli a jediný kus oblečení, který se nedal nazývat ani oblečením byl obojek, který byl kolem jeho krku. "Konečně, potřebuji tě Daddy," no a šlo to i vidět.

"Jimine, ty zase chceš vyšukat mozek z hlavy co?" Došel jsem k němu a zeptal jsem se ho. On zběsile přikyvoval. "Malá děvka co chce jen šukat." Jimin sklopil hlavu. "Splním ti tvé přání." Byl jsem znovu jako hladová šelma, co si bere, co chce.

Netrvalo dlouho, aby jsme se s Jiminem přesunuli přes okraj a udělali se. "Děkuji," poslední slova co Jimin řekl, než se svalil do peřin úplně zničený. "Příště dáme dvě kola, tak to nevzdávej tak brzy." Jimin na mě vytřeštil oči. "Jsi roztomilý," zasmál jsem se. Tohle mi řekl první den, co jsme se poznali a teď to říkám já jemu jak ironické.