Ve znamení Podsvětí / Taekook

Nebe

Byl jsem u Namjoona až skoro do svítání, spíše do doby než mu nezavolal naštvaný Seokjin, že chce na druhou stranu a poté jsem šel domů, přeci jen mohlo by mu být podezřelé, že vůbec nejsem unavený. No i když to kafe co udělal Yoongi by vzbudilo i mrtvého, myslím, že tam bylo víc kávy než vody a cukru jen stopové množství.

"Jsem doma," pronesl jsem na byt a až teď my došlo, že vlastně můj spolubydlící odjel domů. "Kde jsi tak dlouho byl, měl jsem o tebe strach." Dvě ruce se mi obmotali kolem pasu a uvěznili mě v objetí. Jeho hlas nezněl nahněvaně, spíše ustaraně. Ví, že mě nemusí hlídat, nejsem malé dítě.

"Byl jsem u Namjoona, ještě jsem s ním něco řešil." Víc mě sevřel v objetí. "Mady mi volala, ohledně toho že je Hades mrtví." Jungkook mě informoval o věci, o které jsem již věděl.

"Vím, volala i Yoongimu, který se poté hned do podsvětí vydal." Jungkook byl zděšený. "No potěš, doufám, že se mu nic nestane, až se situace trochu uklidní půjdeme tam také." Měl pravdu, že se tam teď určitě nemůžeme zjevit. Přeci jen hledají nyní vraha a potkat tam jeho syna a šílence, co hodlá všechny zabít, není zřejmě nejrozumnější.

"Teď už není vyhnutí aby jsi usedl na trůn, jinak v pekle nastane anarchie." Musím? Uvažoval jsem nad tím, ale rozhodně ne teď. Vždyť na to nejsem připravený. "Co by se stalo, kdybych na ten trůn neusedl?" Prostá otázka, která mě začala trápit.

"Anarchie by se stupňovala a peklo by skončilo stejně jako nebe. Vlastně mezi těmito světy nebyl skoro žádný rozdíl, kromě vzhledu světa a jejich obyvatelstva. Archandělové a shinigami jsou původně bratři a sestry, než se jednou náš svět rozsekl na dva."

Nechápavě jsem na Jungkooka hleděl. Peklo a nebe byla jedna planeta? "Pověz mi víc, tuhle teorii neznám." Studoval jsem filozofii pěknou řádku let, ale o tomhle jsem jaktěživ neslyšel.

Jungkook si to namířil do mého pokoje a hlavou pokynul k posteli. Zdá se, že to bude na déle, ale co, máme celou noc, no spíše celou věčnost. Posadil jsem se na postel a Jungkook mezitím zapálil pár svíček a zhasnul stolní lampičku. Když jsem odcházel byla zhasnutá. Zadíval jsem se na stůl a byla tam otevřená kniha, kterou neznám, zdá se, že si zde čet, pak se musím podívat, co je to za knihu.

"Není divu, že jí neznáš. Moc se o tom nemluví, spíše se za ty století už na to zapomnělo a v pekle některé druhy přešli spoustou generací. Je jich už vskutku málo, co zažili ještě třetí stranu. Po pádu nebe jich hodně zhynulo, ti co přežili se buď ukryli na zemi a pomáhají ji zpovzdálí zvelebovat nebo se přidali k nám, neboť je na zemi nechtěli." Jungkook mi začal vysvětlovat, jak to vlastně bylo. 

Leželi jsme společně v posteli, při vskutku nádherné atmosféře, kterou tvořili svíčky po místnosti. Mám pocit, že mi zde dokonce uklidil. "Kteří přešli z nebe?"

"Sandmani, ve světě lidí je hnali, protože na denním světle nevypadali moc hmotně. Lidé z nich měli strach a proto ve vší pokoře došli do podsvětí, kde jsem je uvítali s otevřenou náručí. I když, stejně se do světa lidí museli vracet, kvůli své práci, která však už nebyla ve formě písků snů, ale nočních můr."

Což znamená, že Yoongi je původem z nebe. "Yoongi. Mluvil o tom s tebou někdy? O tom jaké to tam bylo?" V hlavě se mi promítali nejrůznější představy, jak by mohlo nebe vypadat.

"Párkrát jsme o tom společně mluvili, ale při všech příležitostech měl v sobě ránou hladinku alkoholu, za střízliva z něj nic nevytáhneš. Nechce mluvit o své minulosti, to chápeš. Stačí to, co se poté stalo s jeho bratrem. Yoongi si prošel peklem."

Jungkook mi ještě nějakou dobu vyprávěl o svém životě. Bylo to vskutku dojemné a když se poté zeptal na ten můj, nevěděl jsem co mám říct. Vždyť já jsem za svůj celý život nic nedokázal ani pořádně neudělal.

Jako malí jsem žil v dětském domově a vcelku mě to ani nevadilo. Celé dny jsem trávil čtením různých knih, hlavně tedy báje a pověsti a různou filozofii, které jsem se chtěl do budoucna věnovat.

Moje střední vypadala dost podobně, jen s tím rozdílem, že jsem vyrostl do krásy a začali se na mě lepit stovky holek, které jsme moc nezvládal odstrkovat, a tak jsem i s některými spal, dali poté pokoj. Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice.

Jediným rozptýlením, které jsem opravdu chtěl byla naše kapela s pár spolužáky ze střední, kde jsem také dostal přezdívku V. Můj hlas byl na škole ojedinělí a všichni se divili, když jsem promluvil, nikdo ho tak hluboký nečekal. Možná i proto jsem narazil na Felixe, byl mi v tomto dost podobný.

"Jsem rád, že jsem tě našel." Pohladil mě Jungkook po vlasech. Ležel jsem vedle něj na posteli a hlavu měl položenou na jeho hrudi. Celkem mě mrzelo, že jsem z něj necítil teplo ani obvyklé nadzvedávání hrudi, nebyl to člověk, ani bych nemohl.

Hypnotizoval jsem jednu ze svíček, která ležela na mém psacím stole a vypadalo to, že za pár minut dohoří. Vždy mě fascinoval pohled do ohně, možná proto jsem tech svíček měl po bytě tolik.

"Já tebe taky," odpověděl jsem mu a on mě políbil do vlasů. Bylo příjemné a já si jeho přítomnost náramně užíval.

"Měl bych nápad, co bychom mohli dělat." Pronesl do ticha, které po chvíli nastalo. Naprosto přesně jsem věděl, kam tohle směřuje a líbilo se mi to. Nebudu lhát Jungkook byl vskutku pohledný, ale nebyla to ta klasická krása, kterou vidím na všech bilboardech. Byl jedinečný a to mě na něm tolik přitahovalo a ne jen jeho vzhled byl jedinečný.

Pořád se zda tajemný a jeho vyjadřování, které má ještě z dob, ani vlastně nevím, kterého století, jsou vskutku vznešené, i když občas vyletí z kůže a poté hovoří jak dlaždič, což se mi nelíbí, ale chápu ho a toleruji to.

"Dnes tě provedu rájem," pronesl neuvěřitelně blízko mé tváře, až jsem cítil jeho dech na ní. "Neříkej něco se nedokážeš splnit," věděl jsem, že toho schopný je, ale chtěl jsem ho trochu poškádlit.

Na tváři se mi usadil mírný úšklebek a čekal jsem co začne dělat. "Mám svolení?" Podíval se mi nejistě do očí a já jsem zcela vyrovnaně přikývl. Nechám ho, věřím mu a rád se mu nyní poddám.

Jeho oči se rozzářili, nyní vypadal jako nadšené dítě, co obdrželo vysněnou hračku, kterou jsem byl já. "Jsem jen tvůj tak do toho."

Další část bude o dost peprnější, takže jí klidně přeskočte, jestli to nechcete číst.