Ve znamení Podsvětí / Taekook

Ghoul

Byl za nimi malí roztomilí chlapec. Roztomilé tvářičky k zulíbání. Byl o něco málo menší než já s jemně růžovím vlasy, netuším jestli je to dítě nebo tak jen vypadá. "Co chcete!" Roztomilost zmizela, vytvořil na své tváři pohrdavý úšklebek, ve kterém se zračila i špetka nejistoty. No takže tak asi jen vypadá. Měl na sobě volné černé tričko a voněl decentně po jahodách.

"Byl jsem tu včera." Pronesl jsem, protože nějaké pozdravení, by ho očividně štvalo a už tak vypadal, že mě každou chvíli zabouchne před dveřmi, a tak jsem šel rovnou k věci. Hned mi ale skočil do řeči nezdvořák jeden. "Žádné ztráty a nálezy nevedeme, naschle." Zněl opravdu podrážděně. Jako bych ho snad probudil i když nepatrné kruhy pod jeho očima mohli napovídat, že se tato domněnka nevylučuje. Chystal se znovu zabouchnout dveře, nejspíše nemá jen dobrou náladu, jestli je to další z barmanů, tak potěš-koště. "Ne, byl jsem zde včera, jako barman a nabídli mi zde práci." Zaklínil jsem nohu ve dveřích a celkem to i bolelo, jak na ní mohutné kovové dveře tlačil. Tlak ustat a dveře pustil s mírným náklonem hlavy na stranu a svůj pohled přitom zabodl do mého obličeje zkoumající každý detail.

"Taehyung?" Zaměřil na mě svůj ukazováček. Měl červeně nalakované nehty, ještě jsem se nestřetl s klukem, co by si je lakoval, hlavně ne takhle křiklavou rudou. Přikývl jsem na souhlas, nejspíše se konečně někam pohneme. Nejspíše ho někdo o mé maličkosti informoval, díky bohu. Jinak bych nejspíš skončil s pohmožděnou nohou před dveřmi podniku. Doufám, že hodně rychle přestanu cítit svojí nohu, opravdu to bolí. "Jennie říkala, že jsi kus." Povolil úplně sevření dveří a sjel mě od hlavy až k patě s jistým úšklebkem. "Tak pojď." Otevřel dveře víc a nechal mě vpadnout dovnitř. "Co tak civíš, nikdy jsi neviděl Ghoula?" Stále zůstával arogantní.

Zaraženě jsem na něj zůstal hledět, tedy spíše na to, co mu trčelo ze zad. Byly to ostny, čtyři dlouhé ostny, které se různě pohybovali ve vzduchu. "Nejsem moc zvyklí na ostatní, doteď jsem pracoval v Úplňku. "Vlkodlačí společnost moc nevyhledávám. Smečky mezi sebe moc neradi pouští cizince, stačí že mám doma jedno občasné psisko. Doufám, že ty nejsi jeden z těch chlupáčů, ale tvářičku máš jako dětskou prdelku a tvé zjev moc nevypadá, že by si si dopřával pravidelné vití na měsíc." Rozpovídal se a přitom si protahoval ruce a nohy.

"No když už jsi tu, tak tě zneužiju. Nacvičuji nové představení, řekneš mi, co si o tom myslíš. No a když budeš moc kritický, tak ti urvu hlavu." Šíleně se zasmál až jsem se polekal. To doufám nemyslí vážně, i když není to člověk, nemůžu ani odhadovat, co se mu v té hlavě může honit.

"Tak do toho chlapečku." Neodpustil jsem si blbou narážku. Musel jsem to udělat, zprvu vypadal tak nevině a sladce, a také jsem ho prostě musel poškádlit, jako on mě. Mě nikdo vyhrožovat utrženou hlavou nebude a ke všemu pořád vypadá, že je o několik let mladší než já, možná ani není plnoletý.

"Chlapečku!" Dobře nejspíše jsem ho pěkně rozčílil. Dva z jeho trnů se mi rychlostí blesku obmotali kolem krku a mírně mě přiškrtili. Musím přiznat, že mě to trochu vzrušilo, ale to mu rozhodně říkat nebudu.

"Už mi tak nikdy neřekneš!" Zesílil sevření, až jsem musel zalapat po dechu, kterého se mi nedostávalo. Začal jsem do jeho ostnů zarývat své nehty ve snaze se z jeho sevření dostat, ale s ním to ani nepohnulo.

"Doufám, že jsme si to dostatečně jasně vyřídili, já nejsem žádné dětsko, i když na to možná můžu vypadat," pustil můj krk a já jsem s kašlem spadl k zemi, držící si krk. "Ano," zasípal jsem, tak to asi dělat nemám. S takovými lidmi není radno si zahrávat. Lidmi? Co to vlastně melu. Ghoul, první Ghoul kterého jsem v životě viděl. Je neuvěřitelné, kolik stvoření existuje a já o tom doposud ani nevěděl.

"Chápu Daddy," ušklíbl jsem se na něj a šibalsky na něj mrkl. "To zní o dost lépe, s tebou možná i bude sranda." Natáhl ke mě ruku a pomohl mě zpět na nohy. "Skvěle," řekl a poodešel k tyči, která byla přidělána ke stropu. To asi nebude stará hasičárna.

"Tak se pozorně dívej Taehyungu, jiní za to platí dost vysokou cenu." Pomalu si oblízl dolní i horní ret. Hned na to začala hrát hudba, asi jí někdo ze zaměstnanců zapnul. Nevšiml jsem si, že by tu ale někdo další byl.

Chlapec začal tancovat a poté pomocí svých trnů se udržoval na tyči, bylo to opravdu nádherné představení. Monstrum, co tančí jako labuť, nemohl jsem z něj spustit oči, tančí opravdu nádherně. Kdybych nevěděl, že ještě před pár minutami mi chtěl urvat hlavu, tak bych asi souhlasil s tím, že je to anděl.

Hudba utichla a představení skončilo, ladně sjel zpět na zem. "Tak Taehyungu, co na to říkáš?" On věděl jak je skvělí. Sebejistota z něj přímo sálala. "Opravdu úžasné, ještě jsem nikdy nic podobného neviděl. Jen kdyby jsi více propínal ty nohy vypadalo by to lépe."

Chlapec přede mnou se zamyslel. "Něco na tom nejspíš bude, mimochodem jsem Jimin, Park Jimin." Aspoň že konstruktivní kritiku příjme a nezkusí mě znovu uškrtit.