Ve znamení Podsvětí / Taekook

Bratři

Koho bych mu tak mohl připomínat? Nejspíše se mílí, no co už. Namjoonův spolubydlící zmizel, stejně démonicky jako sem přišel. Nejspíše nechtěl vyrušovat a tak se zde nezdržel bůh ví jak dlouho. "Dveře tu používám jen já, časem se na to dá zvyknout." To opravdu, já bych si asi nezvykl, že jakákoliv část domu se dá použít jako dveře, vždyť ho to taky muselo vylekat.

"A co nějaké soukromí?" To bych já osobně rozhodně nerozdýchal, kdyby se tahle náhle Han zjevoval po bytě. "Oba máme svůj domov na druhé straně a tohle je spíše provizorní, a taky pro mě je to spíše místo k práci, než přímo domov no a kdyby." Namjoon se ušklíbl. "Tak si to prostě dáme vědět." Co to sakra bylo! On nemluvil, ale já jsem ho slyšel. "To byla telepatie?" Znovu jsem nevěřícně vstal z pohovky. "Klid jo," má pravdu musím se uklidnit. Začínám ho nesnášet, kdybych to věděl dřív mohl mi pomoct s tím testem z bohemistiky, o kterém jsem ani nevěděl. 

"Proč to nepoužíváš častěji?" Telepatie to je úžasné, myslel jsem si, že je to mýtus. Maximálně existuje nějaká echolokace u zvířat, ale přímo telepatie, to je opravdu neuvěřitelné.

"Bere to strašně energie, využívám to jen když musím. Kdybych ti o tom jen řekl, tak by jsi mi nevěřil, takže." V tom má pravdu. Co nevidím na vlastní oči nebo nezažiju, jako by neexistovalo. Proto jsem nejspíše jediný ateista na škole. 

"Můžeš mi číst myšlenky?" Co když to někdy na hodině udělal, bude si myslet, že jsem strašný úchyl. Co si budeme, nudné přednášky jsem trávil s myšlenkami nad, no to je jedno.

"Ne, pokud mně k nim nepustíš." Skvěle, spadla mi velká obava z krku. "Taehyungu na toto zjistit mě postačí historie tvého prohlížeče." Ksakru, no to má pravdu. Každý to občas potřebujeme. "Nechápu proč ti to Han ukazoval, neměli jste mi lézt do počítače." No když jsem ty dva seznámil, hned si padli do noty a začali si mě dobírat, ale opilí mi lézt do počítače, zatím co objímám záchodovou mísu nebylo moc hezké. 

"Hele Tae nechci tě vyhánět, ale už je dost pozdě. Mám ještě nějakou práci a tebe nejspíše čekají v Podsvětí, jak jsem tam od Jennie slyšel štěbetat." Počkat kdo je Jennie? Najednou mi hlavou bleskla ta číšnice a tanečnice. "Ty znáš Jennie?" Namjoon se rozesmál, až skoro nedokázal popadnout dech.

"Ano Tae, známe se. Divil bych se, kdybych někoho neznal." Znovu se rozesmál. "Jsem medium, já znám všechny, co se pohybují v Podsvětí a nemohou cestovat sami. Co si budeme, jsem něco jako dealer pro nemrtvé."

"Dealer?" To nějak nechápu, hodil jsem po něm nechápající výraz a vyčkával na odpověď, která přišla vzápětí. "Jsem jeden z mála, který dokáže převážet ostatní mezi světy a poptávka po cestování je opravdu velká." Chápavě jsem přikývl. "Jak takové převážení vlastně vypadá?" Zahleděl jsem se na pentagram na podlaze. "To ti vysvětlím ale až jindy, slibuju."

Namjoon se podíval znovu na hodiny a to už pro mě bylo jasné znamení, že je čas odejít. Nemůžu se mu tu tak vnucovat, kde jsem nechal své vychování. "Už tedy půjdu Hyung," sebral jsem se z pohovky a vydal se po schodech vzhůru. "Hlavně opatrně ano, nikdy nevíš, co tam můžeš potkat." To má pravdu.

Venku byla naprostá tma, přeci jen k nejbližší pouliční lampě to je necelý kilometr a světla tu žádná nezasahují. Měsíc se zakrytý hustými mračny. Chvíli mi trvalo než jsem viděl alespoň obrysy budov kolem sebe. Myslím, že cesta a zastávka byla někudy tudy. Já si nepamatuji kudy jsem přišel. Soustředil jsem se celou dobu, abych neztratil Namjoona, že jsem si neudělal záchytné body, ale určitě to bylo tudy. Tedy alespoň myslím. Přinejhorším vždy někam dojdu. Je to tu nebezpečná čtvrť, ale jsem dost silný na to abych se nějakému bezdomovci ubránil a kdybych náhodou potkal někoho z podsvětí se špatnými úmysly, tak hold jsem měl smůlu. To už je život.

"Co tady takový mladý dělá? Dnes máš opravdu smůlu," zaslechl jsem za sebou chraplavé hlasy. Ksakru! Zaklel jsem si pro sebe v duchu. Přeci jen měl jsem špetku naděje, že vyváznu z této čtvrti bez úhony. "Jsi opravdu rozkošný. Co tady pohledáváš? Stratil jsi se chlapče?" Onen muž ke mě došel. Nemůžu mu říct, že jdu od Namjoona. Když si dal takovou práci, aby nikdo neviděl, že jdu k němu. "No, nejspíše jsem se trochu ztratil. Vůbec tu není vidět." Zasmál jsem se na odlehčení atmosféry.

"Ztracený ve velkém městě, jaká to smůla. Bude tě opravdu škoda...."