Ve znamení Podsvětí / Taekook

Nedůvěra

"Hyung, co ty tu děláš?" Otočil se na příchozího. Divím se, že po těch schodech dupal, když vždy chodí naprosto potichu. "To bych se tě mohl zeptat také." Došel k nám a opřel se bokem o dveře.

"Zdravím tě V, přeci jen jsem měl pravdu a byl jsi to ty, co ho přivedl do pekla." Mírně jsem se poklonil na pozdrav. "Uvědomuješ si, že jestli tě chytí, tak už se z té kopky nedostaneš. Já jsem tentokrát riskoval opravdu hodně, aby jsi dokázal utéct." To on mu pomohl k útěku.

"Jsem si toho vědom, chtěl jsem ti za pomoc poděkovat, ale nebyla příležitost." Uklonil se na znamení vděku a znovu se narovnal. "Proč jste tu vlastně společně?" Pohled přesunul zpět na mne.

"Je tu jako má stráž, přeci víš, jak moc mi slavnosti chybí." Chápavě přikývl. "Jediný důvod to nejspíše nebude, jsi poněkud poklidný, zdá se V, že na něj máš dobrý vliv." To opravdu?

"Proč jsi tu vlastně ty? Proč si sem šel? Kvůli nostalgii?" Optal se zvědavě JK. "Kvůli nostalgii to úplně nebylo. Chtěl jsem zde něco schovat." Co by chtěl Yoongi schovávat? JK na něj hodil nechápaví pohled.

Yoongi pozvedl Odu na smrt. "Chtěl jsem jí zde dát, jeden Namjoonův kamarád je tím přímo posedlí. Je posedlí tebou. Doufal jsem, že jsi je všechny ze světa smrtelných odstranil. Nezapomínej, že hunteři tak mají dobré materiály k našemu studiu." Praštil s knihou o stůl, až pozvedla vrstvu prachu, která zde ležela.

"Jak se jmenuje ten kamarád?" Zeptal jsem se svým hlubokým hlasem. "Proč tě to zajímá?" Yoongi mi ještě tak úplně nedůvěřuje a upřímně já se mu nedivím. V je dost tajnůstkářský, vlastně ani nevím, co si o mě myslí.

"Prostě jen tak Yoongi, nebuď hned podezíravý." Yoongi si zkřížil ruce na hrudi, kdyby jen věděl, že chci, aby řekl mé jméno. "Kim Taehyung, ale nevím k čemu ti to bude." Vůbec k ničemu Yoongi.

"JK měl by jsi ho seznámit s Mady, přece jen je to no, Shinigami," podíval se na má mohutná křídla. "To není vskutku špatný nápad." Mady? "No," došel ke mě blíže a mírně si stoupl na špičky, protože byl o kousek menší než já. Nejspíše doufal, že si toho nevšimnu.

"V ochraň ho, on z tebe udělal co jsi, dlužíš mu to." Drbl si do mě. "Yoongi Hyung, já myslel, že když ho učíš, budete mít k sobě, alespoň nějakou důvěru." Yoongi se zamračil.

"Řekněme šestý smysl, vím že přede mnou něco skrýváš a dokud nepřijdu, co to je, tak V mojí důvěru nezískáš." Ano skrývám, před ním svojí identitu, Yoongi by nejspíše nevyšiloval, ale co třeba Namjoon, ten bude totálně na nervy a co kdyby mě doopravdy chtěl zabít. "JK nezapomínej, že já vím obvykle vše a doufal jsem, že se to nestane."

"A co kdybych ti řekl, co před tebou skrývám, co by jsi potom udělal?" Uchechtl jsem se hlasitě, byla to hra kočky a myši, ale ani jeden jsme se nehodlali ztotožnit s myší.

"Co bych udělal?" Zamyslel se nahlas. "To opravdu nevím, věřil ti nebo ti možná proklál srdce, to se teprve uvidí." Dobrá to jsem mohl očekávat. "Dobrá tedy, zatím si to nechám pro sebe."

"Jak myslíš, ještě se uvidíme. JK nenech se chytit." Vytratil se jako duch. "Vždy je tak nedůvěřivý a divit se mu nemůžeš, snaží se chránit. Do toho už dost členů jeho rodiny dostalo kudlu do zad." Položil mi ruku na rameno Jungkook.

"Chápu to," JK mile přikývl. "Je načase se dostavit na slavnosti." Vydal se k východu z domu.