Ve znamení Podsvětí / Taekook

Pochybnosti

Skoro celou noc jsem probděl, nedokážu rozumně pobrat, co se včera večer, no spíše dnes nad ránem stalo. Snažím se to nějak pobrat, celý život žiji s tím, že žádný jiný svět neexistuje, spíše není objeven a najednou zjistím tohle a k tomu Namjoon není z tohoto světa. Namjoon není člověk. Je to monstrum z podsvětí. To ne. Znám ho dost dlouho, on není zlí. Jen prostě není odtud, proč mě to ale neřekl. Jsme nejlepší přátelé a nikdy mi o tom neřekl.

"Hyung jsem doma." Zarachotili klíče v zámku a z poza prahů u dveří jsem zahlédl pruh světla vycházející z předsíně. Vstal jsem ze své postele, abych ho pozdravil. O nedlouho poté jsem spatřil svého spolubydlícího Hana. Táhl za sebou velkou tašku s věcmi a vypadal celkem zadýchaně, neboť úplně nebydlíme v přízemí a zrovna dnes nefunguje výtah.

"No ty vypadáš? To jsi se celou noc učil, vždyť zkouškové je až za několik týdnu. Času dost Hyung." Kéž by. Učivo má aspoň nějaké rozumné vysvětlení a opodstatnění, tedy aspoň povětšinou. "Jo, vždyť mě znáš." Uchechtl jsem se, ne jednou se stalo, že jsem se učil i několik dní v kuse a potom jsem prostě odpadl, protože mé tělo vypovědělo službu. Už takový magor nejsem, tedy aspoň myslím. Známky nejsou vše, i když dobrý prospěch je vcelku žádoucí.

"No hlavně to nepřežeň, znovu tě křísit nebudu." Je opravdu starostliví. Nejspíše jsem si lepšího spolubydlícího přát nemohl. "Neboj se, vše mám pod kontrolou." Tak tohle byla teda lež. Vůbec nevím, co mám dělat. Musím znát odpovědi, můj život je jedna velká lež, trochu si připadám jako v Matrixu.

"Oba víme že ne, ale budu dělat, že ti věřím. Protože jsi paličatý jak beran." Usmál se na mě a pohodil taškou na podlahu. Nejspíše toho už měl plné zuby a já se mu vůbec nemůžu divit. "Díky, co ségra?" Optal jsem se, osobně jí neznám, ale Han o ní často vypráví. "Už dobré. Měla tu nějaké problémy. Říkal jsem jí ať raději zůstane u nás, ale ona prostě chtěla do Soulu." Protočil nad ní oči. "Studovat?" Nechápal jsem? Vím, že je mladší a můj spolubydlící je letos v druhém ročníku. "Přesně tak," usmál se a už znovu začal tahat svůj mohutný kufr do pokoje. Naštěstí každý máme vlastní pokoj, i když ten můj je o dost větší. V jeho pokoji je vlastně jen postel, jedna skříň a psací stůl, více věcí se tam nevejde.

"Dáme si kávu?" Nakoukl do mého pokoje a dvakrát rychle nadzdvihl obočí. Nechápu, jak se tak rychle stačil převléct z riflí do pohodlné teplákové soupravy, kterou doma nosí skoro pořád. "Nepohrdnu." Usmál jsem se na něj s dalším mohutným zívnutím. "Měl by jsi jít spát a ty to víš," pokáral mě v naší skromné kuchyňce.

"Jo, jen si něco musím ještě ověřit a pak budu spát klidně celý den." A v hlavě mě to znovu šrotovalo.

Zajdu za Namjoonem, on mi to prostě vše musí vysvětlit, tohle se nedělá mlčet o světě před nejlepším kamarádem. Teď my došla jedna podstatná věc, vždyť já ani nevím, kde bydlí. Vždy se vymlouval, že jeho domácí netoleruje návštěvy, ale beztak i toto bude lež. Namjoon není typ člověka, který by na něco takového přikývl.

Zavolám mu, další geniální nápad. Hned jsem sáhl po telefonu a vytočil jeho číslo, po asi minutě kdy jsem z druhé strany slyšel jen pípání jsem se rozhodl toho nechat. Skvěle teď si připadám, jako nějaká odstrčená holka. Ani mi nezavolá, ani mi nenapíše, asi mě nemiluje....

Potřebuji odpovědi, třeba teď někdo v tom klubu bude. Přeci jen byla by tam hezká práce, hlavně ty peníze zní dost dobře, a co jsem tak viděl v zrcadle, tak ten korzet mi opravdu slušel, nejspíše si do budoucna nějaký pořídím.

"Spánek Hyung." Vytrhl mě z přemýšlení Han, když jsem měl už dopitou kávu. "Malý šlofík nikoho nezabije." Přeci jen, už se mi oči pomalu zavírali.

"Jsou dvě odpoledne." Konstatoval jsem po zhlédnutí času na hodinách. "Jo, takže do přednášky máš ještě dost času, nemáš tu filozofii až o čtvrté?" Přikývl jsem na souhlas, někdy bych to konstatování času nahlas měl omezit. Nebylo divné, aby Han znal můj rozvrh. Stejně oba rozvrhy i naše směny do práce s miliony vzkazů, které se převážně týkají nedostatku mléka a toaletního papíru, visí na lednici. No co si budeme, zná ho hlavně kvůli tomu, aby věděl, kdy tu může mít holky.

"Zajdu si ještě ven, takže jestli jí tu budeš mít, tak se vracím nejdříve v sedm. Zatím." Vždy jsme se dopředu informovali, kdy a na jak dlouho budeme mimo, pokud jde o náš milostný vztah, no spíše rychlovky na jednu noc, tak si musíme vycházet vstříc, protože zdi v našem bytě jsou opravdu tenounké. Občas když nemůžeme usnout si povídáme. "Díky Hyung, hned jí zavolám. Jen musím uklidit tvé fotky. Vím, že jsi se jí líbil a nechci si to zkazit tím, že by chtěla pak tebe místo mé dokonalosti."

"Jasné chápu, jsem neodolatelný." Řekl bych, že jsem nejatraktivnější člověk na naší univerzitě a to bez nadsázky. Potom co jsem různě cestoval mezi budovami, jsem nenašel nikoho, kdo by se mi mohl vyrovnat. No za mnou je potom Namjoon, ale to je jiná liga, já jsem na špičce. No ještě ten blondýn z nižšího ročníku je také celkem kus, ale moc často se s ním nevídám Lix myslím. "Chytrý a neodolatelný vražedná kombinace." Dodal a měl pravdu, můj prospěch je perfektní.

"Taky by jsi si dal říct co? To aby jsme zrušili seznam na lednici a zůstali spolu sami." Nadzvedl jsem obočí a laškovně se na něj zadíval. "Přesně tak lásko, neopouštěj mě." Natáhl ke mě ruku.

"No letím, na svém hereckém výkonu ještě trochu zapracuj." Nebylo to zlé, ale vždy je místo pro zlepšení. "Jistě, zatím hyung." Musím už odejít, jestli bych se tu s ním teď zakecal, určitě bych to nestihl do Podsvětí a zpět na přednášku v rozumném čase.

Vylezl jsem z domu a namířil si to k Podsvětí. Jen musím doufat, že tam někdo v tuto dobu bude. Přes den to tu vypadalo úplně jinak než v noci. Sytě rudé stěny nyní byli decentně růžové a černé lemy oken bíle, dokonce zmizel i velký nápis, jako by tu snad nikdy nebyl. Zabouchal jsem na mohutné ocelové dveře a čekal jestli někdo otevře a kupodivu jsem nemusel čekat dlouho. Ve dne to vypadalo zcela jinak než v noci, to je pěkně divné, ale když vím, jakou klientelu podnik má, asi se divit nemohu. Přes noc všude zářily neonové nápisy a přes den to vypadalo, jako obyčejný dům.