Ve znamení Podsvětí / Taekook

Napadení

To zní jako můj konec. Měl jsem zajímavý život, alespoň umřu mladý a krásný. "Co jste zač?" I když vím, že nejspíše dnes vydechnu naposledy, mě má zvědavost neopouští. 

"Ty se nebojíš?" Další se ozval a společně mě začali obcházet, nějak už jsem se smířil se svým osudem. Každé ráno vstávám s pocitem, že je poslední. "Podivné, jsi odvážný nebo blbý?" Dobrá otázka. "Možná jsem od každého trochu," uchechtl jsem se, přišlo mě to vcelku k popukání. Jaký je vlastně rozdíl mezi bláznem a normálním člověkem, každý má své osobité kouzlo a společnost nás řadí do škatulek takzvané normálnosti, je to smutná doba, ve které žijeme.

"Pánové, řekl bych, že dnes pláčete na špatném hrobě." Sakra ten hlas, kdo to sakra je. "My ho našli první, dej si odchod démone." Démon? Zamířil jsem pohled na siluetu muže, sedícího na střeše jedné z rozpadlých budov. Kde se tam vzal. Vůbec jsem si ho nevšiml a to jsme se po střechách díval.

Seskočil dolů až jsem se polekal, byla vážně jen vteřinka a stál u nás a hlavně on ten pád přežil. Vždyť to byli alespoň tři patra a také na betonovém place, na kterém jsem všichni stáli pod jeho nohami objevili praskliny. To ho muselo bolet, člověka by to určitě zabilo. "Ty jsi, ty jsi As,Asm...." Začal se jeden z nich klepat.

"Upíři co? Chtěl bych vás informovat, že ty vaše kousky jdou pořád víc a víc vidět, uklízejte po sobě bordel." Drbl do jednoho prstem a shodil si kápy z tváře. Byl jsme neuvěřitelně překvapený jeho tváří. Čekal jsem nějakého děsivého muže ve středních letech s vousy, ale byl to chlapec v mém věku a bezchybnou tváři. Možná že i mladší než já mohl být. Co ale upoutalo mojí pozornost více, byli dva rohy, které mu trčeli z hlavy. Byli černé jako jeho vlasy.

"Jo, řekl bych, že vám nejspíše moc chutnat nebude nový barman z Podsvětí, další se jim už hledat nechce." Všichni se na mě nevěřícně podívali. "To jsi nemohl něco říct, kreténe! My měli za to, že jsi člověk." Dostal jsem od jednoho pohlavek. Zdá se, že ještě budu žít. Chystali se k odchodu.

"Jo a mimochodem, nikoho by nemuseli hledat, kdyby tobě neruplo zase v bedně a neurval jsi mu hlavu." Takže to byl on, ten o kterém mluvil Yoongi. "Jsi vyšinutý magor, kterého by měli někam zavřít, když už tě zabít nejde." 

"Och to ranilo mé srdíčko," začal jako citlivka. "To by jsi ještě nějaké musel mít víš." Navázali oční kontakt, oba byli dominantní povahy. Řekl bych, že ten upír bude mít nějaký Napoleonský komplex, protože o proti démonovi byl o něco menší.

"Pravda," prohlásil tím nejhlubším hlasem, který jsem v životě slyšel. Vzal jeho ruku a vrazil jí do své hrudi. "Tak co? Je tam nějaké srdce? Není, nikdy tam nebylo! Nikdy tam žádné nebylo!" Začal se smát, chytil záchvat smíchu, až skoro skončil na kolenou. Tak to je teda vyšinutý magor, ale na rozdíl od upíru, nemám v jeho přítomnosti strach. 

"Fuj," vytrhl upír ruku z démonova těla. "Naštvali jste mě! To se nedělá!" Začal sebou cukat. Bylo to až děsivé. "Odejděte!" Zakřičel, až se jeho hluboký hlas roztříštil o okolní budovy. "Nebo vás zabiju," řekl pro změnu dost potichu. Démon si prohrábl černé vlasy rukou, která byla potřísněna jeho krví, ale nějak ho to evidentně neštvalo. 

"Co?" Nechápal upír a v ten okamžik byl bez hlavy. Odletěla asi tři metry daleko, za což jeho tělo zůstalo na místě a jenom se sesunulo k zemi. Myslím, že mé srdce vynechalo úder a chtělo se mi z téhle podívané zvracet. "Varoval jsem vás," došel k jeho hlavě a vzal si jí do rukou a s přemýšlivým výrazem se na ní zadíval, jako by v ten okamžik okolní svět neexistoval. Krev vytékala proudem na zem a šla vidět trocha z páteře.

"Stát," pronesl už klidně, když se ostatní upíři chtěli dát na útěk. "Ukliďte ten bordel!" Hodil po jednom jeho hlavu a jeden z upírů jí s nechutí chytil, ani neměl na výběr, byla mířena přímo na něj. Další sebral jeho tělo a rychle se vytratili.

 Ten démon přede mnou mě začal fascinovat. "Co jsi zač?" Vyletělo ze mě, když jsem na něj už nějakou dobu civěl. Proč nemám klasickou lidskou reakci útěk a jen musím vždy zjišťovat nové věci i za celu vlastního kru? Zdá se, že už opravdu nemám žádnou soudnost. Kde jsou ty lidské pudy, které jsou v nás zakódovaný tisíce let? Zdá se, že mě úplně minuli. 

"Démon, co bych tak asi byl, otázka spíše zní, co jsi ty? Protože on být nemůžeš to je nemožné, i když vypadáš stejně. On by totiž utek." Stál ode mě jen pár centimetrů a cítil jsem, jeho pohled, kterým zkoumal celé mé tělo. "Jsem medium," založil jsem si ruce na hrudi. "Medium? Včera v klubu jsi se označil za Ghoula, Jennie si myslí, že jsi vlkodlak. Jenže kde je pravda. Je čas to zjistit." Zjistit? Jak jako zjistit? Nesmí zjistit, že jsem člověk. Namjoona by potom zabili, za porušení pravidel.

Jeho drápy se zformovaly do lidské podoby a brutálně mě chytil za vlasy a zaklonil hlavu. "Chci vědět, co jsi zač?" Tesáky! Zahryzl se mi do krku a nasál trochu mojí krve. Hned se však odpojil a zůstal na mě nevěřícně hledět. Zjistil, že jsem člověk. Je to v prdeli!

"O tomhle se nesmí nikdo dozvědět, přece jen to byla pravda, Mady ty lhářko" a najednou zmizel. Jako by se rozplynul a já na místě zůstal sám. Najednou to ticho bylo tak divné, skoro až ohlušující.