Ve znamení Podsvětí / Taekook

Oznámení

Namjoon se nadechl prachu jež na knížce byl a poté se kýchl, že by to vzbudilo i mrtvého. "Takže v té sektě je někdo z nebe?" Vyzvídal Yoongi. Přikývl jsem na souhlas.

"Tak najdi, jak asi vypadala." Podal mi knihu a já začal listovat. Některé obrázky a jména byli přeškrtnuté, nebyla to kniha o druzích, ale byli tu přímo jména. Je celkem smutné, že počet stvoření nebe se vejde do jedné knihy. Ne, ne, ne, tahle také ne. Došel jsem až do druhé třetiny knihy, když jsem jí patřil, byla to ona, jsem si. "Rose," ukázal jsem prstem na obrázek a přečetl jméno.

"Ukaž," převzal si Yoongi knihu. "Zemská vika, to není úplně dobrá zpráva, co si budeme." Myslím, že něco jako vika profesor pronesl, ale už si to moc nevybavuji.

"Měli by jsme si na ní dát pozor," všichni jsme se zahleděli na malí portrét oné blond slečny. "Taehyngu, nemohl by jsi na ní udělat, ten svůj klasický neodolatelný šarm?" Vážně mě žádá o toto? "Uvidíme." Opravdu se mi do toho nechce. O tohle mě žádat?

Naší konverzaci přerušilo zvonění telefonu. Yoongi pro něj došel. "To člověk nemůže ani chvíli spát, aniž by ho někdo otravoval. I když nightmare stačí ke spánku pouze tři hodiny denně, Yoongi zřejmě nedosáhne ani na ty dvě hodinky.

"Kdo tě může teď otravovat?" Namjoon se podivil. Yoongi je dost velký introvert a moc přátel nemá a ani si je nehledá. První na mysl mi přišel Jungkook, ale proč by mu sem volal, on ani neví, kde vlastně v lidském světě Yoongi přebývá asi.

Došel ke stolku, na kterém byli nějaké pofidérní rostliny, raději jsem se nepřibližoval, vypadali vcelku nebezpečně a hlavně až moc živě. Nejspíše budou Yoongiho, protože jak znám Namjoona, tak tomu by nepřežilo nic, ani kaktus.

"Ano, co se stalo?" Yoongi zvedl telefon a přijal ho celkem překvapeně. "Cože!" Vyjekl, něco se stalo. "Kdy a jak!" Vypadal naprosto vyděšeně. "Jo postarám se o něj." Jeho pohled spočinul na mě. "Zatím pá," s tímto zavěsil telefon.

"Co se děje?" Začal naléhat Namjoon, nikdy jsem neviděl Yoongiho tak vyděšeného. "Hades je mrtví." Cože! Jak je to možné. "Jak ho zabili?" Naléhal dál Namjoon. "No to se neví, musím tam a pomoc shinigamim."

"Beztak to byl ten podvrženec," práskl do stolku Namjoon až krapet rozlil kávu, co jsme tu s Yoongim měli.

"Ten to nebyl, tím jsem si naprosto jistý." Pronesl Yoongi a zadíval se mu do očí. Jo jsem si také jistý, že jsem to neudělal. "Dobře budu ti v tom věřit," Namjoon ustoupil, to se jen tak nevidí.

"A Yoongi dávej na sebe pozor," bez vládce v pekle zavládne anarchie. "Budu, neboj se o mě." Namjoone tenhle pohled znám, ale nemyslel jsem, že ho uvidím u tebe.

Yoongi si pobral pár věcí, nějaké lektvary, kudlu a dvě knihy. "Prozatím sbohem," rozplynul se a už byl na druhé straně.

Namjoon si sedl a složil hlavu do dlaní. "Neboj se o něj, vrátí se ti." Sedl jsem si vedle něj a pohladil ho po zádech. "Co?" Namjoon zvedl hlavu.

"Ten pohled znám a jak jsi říkal, že se ti někdo líbí. Mě neošálíš hyung, znám tě až moc dobře." Namjoon zakroutil hlavou. "Hlavně mu to neříkej, co by si potom o mě myslel." Měl jsem pravdu, je to Yoongi. Zdá se, že Seokjin není jediný s dobrými dedukčními schopnostmi.

Ten koncert, ach můj Namjezusi, pořád z toho nemůžu. Extrémně nadšená jsem byla z Fire a Anpaman a co vy, co na jaký song jste se těšili nejvíc?