Ve znamení Podsvětí / Taekook

Pád

"Tak se předveď staříku," hodlám ho vyprovokovat. Když nebude moc obezřetný, mám větší šanci najít nějakou chybu. Tak do toho, musím si teď vzpomenou na vše, co mě učil Yoongi, jak správně krýt a vracet rány. Proč jsem nedával větší pozor. Myslel jsem, že mám v hlavě prázdno, pod stresem můj mozek odmítá pracovat.

Vytvořil jsem v dlani další plamínek, který jsem zformoval do podoby lávové koule a následně jí po něm hodil, modlící se, aby trefila svůj cíl. Můj pokus byl však naprosto chabý a to mi potvrdil i jeho pobavený smích. Démoni nejsou hořlaví a ke všemu tohle je jeden ze sedmi nejvyšších démonů.

Nějak neuhýbal z cesty. Jen přitáhl své křídlo k sobě před tělo a jakmile mé kouzlo bylo v dostatečné blízkosti, tak ho zpět natáhl a odhodil mojí kouli do už tak dost hořícího Podsvětí.

"Čekal bych, že tě Yoongi naučí něco lepšího. Zřejmě ne, jaké zklamání, ani nebude zábava tě zabít a vzít si tvojí korunu. Je ostuda, že jí máš na hlavě. Podvrženče jeden, ani neznáš svojí historii. Jsi jen pouhopouhý člověk s velkou mocí. Nezasloužíš si jí."

Také se mě snažil vytočit, ale tímto způsobem se mu to rozhodně nepovede. Je mi úplně jedno, co si o mě ostatní myslí. Mě tvoří mé činy a ne prázdná slova. Pořád neví s kým si zahrává.

"Tak si pro ní pojď." Sundal jsem si z hlavy korunu a mírně s ní zamával. Jeho oči se zaleskli červenou barvou a znovu se vrátili do černa. Byl zračit v jeho očích chtíč po moci. Tím jsem si byl naprosto jistý, ale já se jen tak lehce nevzdám to si buďte jisti.

Hodlám vyhrát a znovu nastolit v pekle mír, který jsem tam viděl během slavností.

Rozmáchl svými křídly a rychle se blížil ke mě. Toto bude můj první boj a co si budeme, nejsem úplně v klidu, je to něco zcela jiného než s Yoongim na opuštěném cvičišti.

Vznesl jsem se také vzhůru a máchl křídly od něho, moje křídla měla sílu. Vzduch, který prohýřil, by mohl přetrhat i větší větve stromu, Yoongi mi častokrát říkal, že nemusím plýtvat síly na využívání elementů, že stačí má křídla, jako zbraň. Však jsem pocítil malé úlomky skla, které jsem měl mezi pery.

On však pohotově udělal oblouk a ve vcelku malé chvíli se objevil nade mnou. Polekal jsem se, tento tah jsem nečekal. Bojoval jsem přeci pořád jen s Yoongim, který na mě nikdy z výšky neutočil, Yoongi využíval písku a různých kouzel či zbraní.

No vše je jednou poprvé. Rychle jsem se snesl níže, abych si udržel nějaký odstup. Vytvořil jsem další ohnivé koule, ale tentokrát jsem je nezačal házet přímo na něj, ale házel jsem je obloukem, kolem něj, až byli ze všech stran, až pak na něj dopadli.

Zaslechl jsem ránu a vítězně se usmál, avšak jsem věděl, že určitě vyhráno mít ještě nebudu. To bych byl opravdu bláhový.

Černý dým, který ho halil, rychle zmizel a naskytl se mi pohled na něj, který vypadal bez poskvrnky. To není moc dobré, čekal jsem, že alespoň nějaké zranění utrpí, ale ne.

"Co takhle si už přestat hrát a věnovat se boji chlapečku. Teď jsem na řadě já." Rychle se dostal ke mě a jedním křídlem z otočky mě praštil do hrudi a já spadl na zem, na které jsem se ještě dvakrát otočil, než jsem zůstal ležet. Kusy skla se mi více zaryli do těla a já zasyčel bolestí.

"Slabí útok, slabá obrana," znovu uchopil svojí dýku, kde již Jungkookova krev zaschla a namířil si to ke mě.

"Co takhle tě první zbavit křídel, vyškubat ti péra jedno po druhém." Podíval se zamilovaně na své ostří, které v záři nedalekého hořícího podsvětí zablýskalo.