Ve znamení Podsvětí / Taekook

Světlo

Další hodinku jsem mu vysvětloval, všechny detaily, co se odpoledne dělo. Zacházel jsem opravdu do podrobností, kdyby cokoliv, bylo nějak krajně podezřelé. "Netušil jsem, že jsi až takový bojovník, normálně lidé, kteří patří k takovým sektám mají díky různým rituálům větší moc, než klasičtí smrtelníci." Najednou se zarazil. Nejspíše to oslovení je nepatřičné, jsem klasický, být stále člověkem nejspíše by mě to nahněvalo, ale nyní vím, co jsem zač a uvědomuji si, jakou mocí vládnu.

"Ach promiň, takhle jsem to říct nechtěl," začal se omlouvat, ale já ho menším gestem ruky zastavil. "V pořádku, pokračuj." Elegantně jsem uchopil sklenici a přiložil si jí k ústům. Už tam byl jen zbytek, který jsem vypil na jeden doušek a trochu se ošil kvůli hořkosti. 

"Třeba nebudou tak nebezpeční, jestli jim nepomáhá někdo ze světla." Světla? Jak jako ze světla, na mysl se mi dostala lampička na mém nočním stole, to opravdu. Hyung si všiml mého nechápavého výrazu.

"Nikdy jsi neslyšel o stvoření ze světla?" Podivil se, nejspíše čekal, že mě s tímhle už někdo obeznámil. "Ne," měl bych snad o nich slyšet. "Je ti známo, že kdyby dávno existovalo nebe?" Přikývl jsem na souhlas, tohoto faktu jsem si byl vědom.

"Jde o to, že i na nebi žili nesmrtelní, a ti se zakryli na zemi, mezi smrtelnými. Nejznámější jsou zřejmě archandělé, kteří se pořád snaží dostat do podsvětí a nechat ho zničit, stejně jako my jsme zničili jejich svět." To peklo zničilo nebe? "Vlastně se ani opravdu neví, jak se to přihodilo. Upřímně bych se nedivil, kdyby to udělal někdo z podsvětí."

"Myslím, že zrovna Uriel a Chamuel žijí zde v Soulu, co jsem tak různě zaslechl." To opravdu? Snažil jsem si je představit, jak asi mohou vypadat a poté mi na mysl přišla ta slečna s větvemi. "Hyung!" Jak jsem na ní mohl zapomenout? Úplně mi vypadla z hlavy. 

"Co?" Vypadal stejně překvapeně jako já. "Myslím, že někdo takový v sídle byl." Vychrlil jsem na něj. "Opravdu?" Přikývl jsem, tato zpráva se mi zřejmě moc nezamlouvala. "Dobře, půjdeme ještě k nám a projedeme lexikon nebes. Musíme určit, koho jsi viděl a já se v takových věcech zrovna moc neorientuji. Kdyby tu teď byl Yoongi, určitě by věděl hned, ale ten je teď bůhví kde."

Pokýval jsem hlavou na souhlas a vyrazili jsme společně z Podsvětí k němu, ještě jsem šel odnést sklenice Jennie na bar, které teď měla znovu frmol. Venkovní počasí bylo vcelku příjemné, už bylo poznat, že je venku jaro a nemusíme se oblékat, jako na polární expedici. 

"A vůbec Tae," mírně do mě drb ramenem. "Co ten divoch s kterým jsem skoro rozbili byt?" To opravdu. Proč se ti dva museli vidět a ke všemu, říkal, že bude přeš noc pryč, harant jeden. "Do toho ti nic není Hyung, seznamovat vás nebudu, na to zapomeň, ještě by jsi mi ho chtěl přebrat." Jedna velká lež. Spíše bych mu měl říct, ten pan tajemný je JK, jo přesně ten sériový vrah a psychopat a když u toho jsme tak no jsem Hádesův syn.

"Jednou mi ho stejně budeš muset ukázat." Protočil nade mnou oči. Hyung doufám, že k tomu nikdy nedojde, protože vím, že si půjdete hned po krku. "Jednou," pronesl jsme tajemně. "Slyšel jsem na škole, že jsi se začal bavit s Lee Felixem. Není to snad on?" Zazubil se Namjoon a já na něj hodil naprosto nechápaví výraz. "Ne, jak tě to jen napadlo. Lix je pro mě jako malej bráška." Namjoon si oddech. "Víš on Lix." Začal už krapet klidněji. "Je démon, já vím." Dokončil jsem za něj a pokračoval v chůzi. 

"A to jak ty víš? Felix do Podsvětí nechodí. Snaží se, existovat jako člověk a zdržovat se jen v lidském světě s lidmi. Má štěstí, že na něm nikdo neví." Jak jakože neví? "Neví?" Nechápal jsem. "Jde o to, že démoni musí sloužit vladaři a udržovat chod pekla. Byl jim dán druhý život, musí si ho tímto zasloužit. Lix byl nejspíše přiřazen k Asmodeovi, a potom co JK začal magořit se na něj opomnělo. Proto se veškerým místům, kde jsou stvoření z pekla vyhýbá." Chápavě přikývnu, to jsem netušil.  

Došli jsme k němu domů. "Kurva zhasni," ozvalo se zevnitř a ten hlas jsem poznával. My jsme vzbudili Yoongiho, to není dobré. "Promiň Hyung," omluvil se spěšně Joon, ale už bylo pozdě, Yoongi je vzhůru.

"Taehyungu?" Nevěřícně se na mě podíval, ještě pořádně nepracoval, že já jsem ten V, kterého celý půl rok učil. "Co se na něj tak díváš?" Namjoon si jeho nechápajícího pohledu také všiml. "Nic, co ty tu?" Otázka byla mířená na mě, protože co by asi dělal Namjoon u sebe doma.

"Hledáme nějakou knihu, ty náhodou nevíš, kde skončil ten lexikon světla." Yoongi si pořádně zívla a poté se zamračil. "S nimi se raději nepouštět do křížku, dokážou zabít i Háda." Cože? Víc a víc si začínám myslet, že nesmrtelný není.

"Je v té horní poličce na levém kraji," ukázal na starou dřevěnou komodu plnou knih a zamířil si to do kuchyně udělat kávu. "Dáš si taky?" Nadzvedl rychlovarnou konvici. "Mile rád Hyung, tedy pokud mi ji osladíš." Nad tím protočil oči, on nikdy kávu nesladí, nechápu, jak mu to tak může chutnat. Vždyť je to nechutně hořké, ale on se vždy tváří naprosto spokojeně.

"Mám jí," a že byla pěkně zaprášená. O nich se za celou dobu v podsvětí nikdo nezmínil. Nejspíše nedělají problémy, tak je nikdo neřeší.