Ve znamení Podsvětí / Taekook

V

"V temném zákoutí, strašák se skrývá, utíkej chlapče, dokud se nedívá." Yoongi šeptal dalšímu dítěti noční můry, ze kterých očividně bere energii nebo jakousi esenci, jak jsem tak vypozoroval. Chlapec na posteli se zamračil a trhl sebou. "Sladké můry," Yoongi se zvedl z jeho postele s pohlazením na tváři a chystal se k dalšímu dítěti. 

Byl unavený, jako obvykle, takže za celou dobu ani nepostřehl, že ho sleduji, tedy doufám. Nemá ani vlastně důvod být nějak zvlášť opatrný, zvládne se zneviditelnit a do toho ještě nezhmotnit, což je neuvěřitelná výhoda pro něj, ale svojí neviditelnost jsem viděl využít jen jednou, když k dítěti do pokoje nakoukla matka. 

Byla to už jeho třináctá zastávka, teď už mě nebude podezírat z toho, že vím, kde bydlí. Nasadil jsem ten nejhlubší hlas, co jsem uměl a že jsem ho uměl. Přes střední jsem zpíval v rockové kapele a byl jsem opravdu dobrý.

"Takhle děsit malé děti Yoongi," poznamenal jsem pohrdavě ze střechy budovy a pohrál si s jeho jménem na jazyku. "Co!" V mžiku Yoongi stál vedle mě a přidržoval mi nůž u hrdla. "Klid, chci si jen promluvit." Pomalu jsem oddělal ostří od svého krku, zatím co on na mě nevěřícně hleděl.

"Kdo jsi?" Svojí zbraň však pořád svíral v ruce i když už se nedotýkala mého hrdla. "Myslel jsem, že zrovna ty to budeš vědět." Koruna na mé hlavě zazářila. "Ty jsi ten Hadův podvrženec, o kterém se všude mluví." Jeho nervozita rázem polevila a já se podivil.

"Velmi správně," ironicky jsem zatleskal. "Tak teď mi řekni, co po mě chceš, jestli si mě přišel zabít, tak jsi si nevybral moc dobrý cíl." Zabít ho? To jsi opravdu myslí. "Omyl můj příteli," udělal jsem z ruky misku v níž se objevil malí plamínek.

"Nejsme přátelé, ani nevím tvé jméno." Yoongi založil ruce na hrudi a čekal, co udělám. "Pravda, mé ctěné jméno je V." Tak mi říkali v kapele, vždy jsem byl jiný a teď konečně vím proč.

"Tak V, moc dlouhé to teda není. No a co po mě teda chceš." Yoongi naklonil mírně hlavu na bok a dožadoval se odpovědi až mu spadali vlasy do tváře, přesto však na mě viděl. "Slyšel jsem nějaké zvěsti o tvém vzdělání a potřeboval bych učitele. Chci se naučit svojí moc ovládat." Trochu se však obávám, aby přeci jen na mě nezaútočil nebo v lepším případě se mi vysmál do tváře.

Yoongiho má slova očividně zaskočila. "Učit tě," zopakoval, protože si nebyl jistý, že jsem něco takového doopravdy řekl. "Přesně tak, učit mě. Nechci svět pustošit, chci mu pomoci a bez toho abych věděl, co vše dokážu to nepůjde. Nechci dopadnout jako mnozí." Po mé poslední větě se mu rozšířili zorničky. Yoongi přemýšlel jestli mojí nabídku přijmout. "Jaký chceš důvod abych ti věřil."

Yoongi naklonil hlavu na levou stranu a zahleděl se na protější střechu, která byla snad padesát metrů daleko. Tak daleko jsem ani jeden nemohli člověku vidět do obličeje, šla vidět jen silueta Shinigami s velkými křídly, který přikývl na souhlas. Takže před tím skladem jsem nebyl paranoidní, když zničeno nic zmizel. 

"Dobrá tedy, budu tě učit. Ovšem mám pár podmínek. "Poslouchám," co může mít asi za podmínky. "Zaprvé nikoho nezabiješ. Zadruhé nikdo o tom, že tě učí nesmí vědět. Zatřetí další pravidla budu vymýšlet za pochodu." Souhlasně přikývnu.

"Můžu otázku?" Ten Shinigami mě zajímal. "Kdo to byl?" Poukázal jsem na střechu budovy. "To byla má růže." Pousmál se. "Pojď za mnou," Yoongi zavřel oči a já ho hned napodobil.

"Kde to jsme?" Když jsem znovu otevřel oči nebe bylo pochmurně temné. "V pekle, ve tvém království V." Neodpustil se upejpavou poznámku. "No jsme ve starém táboře odboje. Využívalo se to tu k výcviku skoro všech. Mě tu učili také, ale teď už sem nikdo nepáchne. Tak tu budeme mít alespoň klid."

Opravdu, byli to jakési zříceniny. Široko daleko ani živáčka, zkrátka to bylo perfektní místo. "Tak V ukaž mi co umíš," udělal jsem malí plamínek pomocí ruky a to bylo vše, co jsem uměl. "Takže začneme od píky." Povzdechl si Yoongi a já přikývl.

Yoongi se mě věnoval skoro každou noc, jenže já musel chodit i do Podsvětí pracovat a Yoongi nemohl nechat děti úplně bez nočních můr. Mohli by si potom vyskakovat. Naštěstí jsme se domluvili s Yoongim, že o tomto nikomu neřekne a Yoongi drží slovo. Jak jsem to poznal? Jednoduše Namjoon pořád vyšiluje.

"Jsem tu," doletěl jsem k Yoongimu, který si vytahoval nějaké bylinky. "Pozdě, zase. Mimochodem slyšel jsem nějaké zvěsti, že se podvrženec bude chtít zmocnit Podsvětí. Je to jeden bar." Zastavil jsem ho.

"Vím co je Podsvětí, ale já v tom prsty nemám." Zamyslel jsem se. "Někdo se za tebe vydává, jestli chceš mám pár známých, co by se v Podsvětí mohli poptat." Určitě tím známým myslel mě.

"Není nutné, mám vlastní zdroje Hyung." Za ten půl rok, co jsem se stal Shinigami, jsme se s Yoongim dost sblížili, jednat jako Taehyung, ale i jako V.