Ve znamení Podsvětí / Taekook

Pravda

Všichni tři se okamžitě otočili a vytřeštili oči. Hledící přímo na mě. Hoseok se zvedl a šel ke proskleným dveřím ven a otevřel je.

"Co tady děláš?" Namjoon si vzal slovo a mě najednou vyschlo v krku. Kiugi stál jen kousek za mnou a sledoval celou scénu. "Přišel jsem požádat o pomoc, všichni víte, jak je situace vážná."

"To sice ano, ale řekni mi jediný důvod proč bych ti měl věřit, co když jsi ho zabil sám." Namjoon ke mě pořád choval zášť a já nevěděl, jak ho toho zbavit.

Jestli si sundám masku, je možnost, že si tím vykopu vlastní hrob a to opravdu nechci. Na výběr ale v tuto chvíli již nemám.

"Ty jsi kdo?" Zkoumavě se podíval na Kiugiho, myslel jsem, že se znají, zdá se, že jsem se mýlil. "Mé ctěné jméno je Min Kiugi, určitě už jsi o mě musel slyšet." Namjoon nevěřícně vykulil oči. Jimin s Hoseokem ale nechápali. "Ty jsi Yoongiho syn?" Optal se nejistě, nechtěl tomu věřit, i když ta podoba vyla jistá.

"Přesně tak Namjoone," pousmál se. Zdá se, že se i touto situací baví. "No abychom se vrátili k tomu proč tu jsme." Znovu jsem se ujal slova. "Poslouchám, dej mi jediný dobrý důvod, proč bych ti měl věřit!" Založil si ruce na hrudi a čekal. Bože Namjoone proč jsi tak tvrdohlaví.

Opravdu to chci udělat. V mysli se mi honilo tolik věcí co by byli razantně proti, ale srdce mi říkalo, že to pochopí, přeci jen je to můj nejlepší kamarád. Musí to pochopit.

"Yoongi ti věří?" Znovu nejistá otázka. Na kterou jsem však nemusel odpovídat, neboť mě Kiugi předběhl. "Nebýt jeho je můj otec mrtví." Všichni na chvíli ztichli a já věděl, že nejspíše nastal ten správný čas.   

"Namjoone chtěl jsem ti to říct dříve, ale když jsem viděl, jak reaguješ nemohl jsem to udělat." Nechápal o čem to mluvím a to ani nemohl. Venku zavládl menší větřík, který mě pročesal vlasy i peří.

"Promiň, hyung." Udělám to! Je čas. Dotkl jsem se opatrně prsty porcelánové masky, kterou jsem měl stále na tváři. Byla ledová, ale já jsem pod ní hořel. Měl jsem obrovský strach z jeho reakce. Když jí sundám už nikdy nebude vše jako dřív. Dnešním dnem umře Kim Taehyung, to je jisté.

Jsem si tím vlastně jistý? Už jsem byl rozhodnutý, ale nyní jsem znovu začal mít pochybnosti a strach. Nebuď srab! Okřikl jsme se a pevně jsem uchopil kraje masky, a cítil jak se mé prsty třepou a potí.

Opatrně jsem sundal masku ze své tváře a zahleděl se Namjoonovích očí. Byl překvapen a periferně jsem viděl, že i ostatní. Nemohl tuto skutečnost vstřebá a to ani ostatní. Zaslechl jsme praskání větviček a poté ruku na mém rameni.

Udělal jsi správnou věc, tví přátele si zasloužili znít pravdu. Uslyšel jsem Kiugiho hlas v duchu a měl pravdu. "Namjoone řekni něco." Pobídl jsem ho. Pořád stál naprosto strnutý na místě a nechápavě na mě hleděl. Snažil si urovnat myšlenky a vůbec mu to nešlo.

"Jak? Ty?" Pronesl roztřeseně. "Taehyungu? To snad není pravda."