Ve znamení Podsvětí / Taekook

Křídla

Jsem zpět, kapky deště mě tloukli do tváře. Jsem promrzlí na kost. Všechno oblečení na mě bylo mokré, jak dlouho jsem tu vlastně ležel? Podíval jsem se na svůj telefon, na kterém bylo půl páté, brzy začne svítat. Je čas jít směrem domů, takhle promoklého mě do MHD nepustí, kde vlastně skončil můj deštník, ale to je jedno. Byl jsem z mě neznámého důvodu podrážděný.

"Stalo se to, nebo to byl jen sen." Sáhl jsem si na srdce a chtěl se zaposlouchat, jak bije. "Co?" Nic, nic jsem neslyšel, ani necítil. Zalapal jsem po dechu a v tu chvíli mi došlo, že já vlastně nedýchám, nepotřebuji to! Byla to pravda. Já jsem umřel. 

Ohlédl jsem se přes rameno a nechal si vytažená křídla. Není to jen sen. Je to skutečné. Namjoon mě drží od světa do kterého už také patřím. Co jsem vlastně zač? Nějak jsme nepobíral. Shinigami, bohové smrti, ale tím se člověk stát nemůže ne? Aspoň tohle mi popisoval Namjoon nebo jsem si to s něčím spletl?

 Nejspíše domů poletím. Už jako malí jsem snil o létání, ale tohle nebyl sen. Toto je realita. Roztáhl jsem křídla a párkrát zamáchal na zemi a cítil, jak je moje tělo lehčí a lehčí. To půjde. Zamáchal jsem křídly pořádně a vznesl se ze země. Stoupal jsem nad domy až mezi mraky deště a ještě výše. Soul z vrchu vypadal nádherně. Tady nahoře jsem měl pocit, že veškeré problémy jsou tam dole a ne tady. Připadal jsem si volný jako pták. Z vrchu vypadalo město jako jedna velké pole plné světýlek, jako nějaký lunapark a já si ten pohled užíval. Cítil jsem vítr ve vlasech a také mezi jednotlivým peřím.   

Už pomalu začínalo vycházet světlo a já pochopil, že tak budu strašně nápadný a tak jsem zamířil, ke svému skromnému ubytování. Vím, že jsem si nechal pootevřené okno, přeci jen bydlím ve vyšším patře a alespoň se tam trochu provětrá. Dorazil jsem k oknu a zatlačil na něj. Zarážka hled spadla z parapetu a já se dostal do svého pokoje. Shodil ze sebe mokré oblečení a chvíli jen v zrcadle hypnotizoval svá černá křídla a korunu jež jsem měl na hlavě. Nevím, jestli mám jásat nebo být smutný, že se tohle stalo. Nedokážu se přiklonit ani k jedné z možností. 

Lehl jsem si do postele v úmyslu spát. Ležel jsem tam asi tak hodinu, ale spánek pořád nepřicházel. Nejspíše spánek k životu nepotřebuji. "Co už." Znovu jsem se zvedl. "Ale co teď?" Zahlédl jsem na stole knihu a už jsem věděl.

Začal jsem se věnovat přípravě do školy, přeci mi chybí poslední rok do bakaláře a minimálně to musím dokopat. Avšak má prokrastinace mě přemohla a já začal hledat něco zcela jiného. Antický popis podsvětí  snažím se najít nějakou schodu s informacemi, co jsem dostal od Namjoona, Yoongiho a ostatních v klubu. Určitě tu něco musí být, na internetu je všechno.

Úplně jsem se do toho zabral. Uslyšel jsem zaklepání. "Hyung neměl by jsi vyrazit do školy?" Ve dveřích se objevil můj spolubydlící a nějaká pěkná holka za ním, že by dnešní úlovek. Už chápu, chce mě vystrnadit z bytu. "Pravda," podívám se na hodinách, že už se pomalu blíží dvě odpoledne.

"Ahoj Taehyungu," začala koktat jeho společnice. Proč jsou ze mě všichni tak hotový? Chápu, že jsem nadměrně pohledný, ale tohle je otrava, ani promluvit to na mě pomalu nemůže. "Zdravím," samozřejmě se ve mě schovává slušný hoch. Úplně zčervenala a chvíli jsem si myslel, že odpadne.

Odešel jsem do naší skromné předsíňky a začal si obouvat boty. "Neřekl jsi mi, že Kim Taehyung je tvůj spolubydlící." Je to tu zase, protočil jsem nad touto situací očima. Raději se rychle vypařím, než si třeba přijde pro mé číslo. "Mějte se," a s tímhle zabouchnu dveře od vchodu.

"Namjoon-Hyung," zamával jsem na svého kamaráda a došel si k němu sednout, školu jsem stíhl úplně přesně. "Vypadáš zamyšleně." Podotknu a znovu se na něj zadívám. "Včera večer se zrodil nový vládce pekel. Hádes měl někde podvržence, tak se bojím, může to ovlivnit celé naše světy." To znamená, že jsem potomek Háda? Proboha, tohle potřebuji vstřebat nebo třeba to byl někdo jiný, ale to je malá šance.

"Jo dnes tě seznámím s tím měničem. Půjdeme po přednášce k němu na čaj." Informoval mě. "Ale většinu času budeme nejspíše řešit nějaká opatření kvůli novému vládci." Chápavě jsem přikývl, i když naprosto nechápu jaká, chtějí dělat opatření. Než se ho stihnu zeptat se do třídy přivalil učitel. 

"Dobré ráno třído, doufám, že jste se pečlivě připravili na tento test." Vešel do třídy profesor s papíry v rukách. "Tak jdeme na to." Převezmu si test a dám se do práce. Doufám, že v té hlavě ještě něco mám.  Já měl zhruba v polovině času hotovo, bylo to překvapivě jednoduché.

Vstanu ze svého místa a dojdu ke katedře, kde si náš profesor čte denní tisk. "Nějaký problém?" Odložil profesor listy stranou, kterou vyplňoval svůj volný čas. "Vůbec ne pane." Podal jsem mu vyplněný test, který zběžně proletěl očima a zdá se, že tam zatím, žádnou chybu nenašel. "Ach Taehyungu, děkuji můžeš jít, to je v rámci dnešní hodiny vše." S Namjoonem jsem na sebe kývl, znamenalo to, že čekám na lavičce před školou. Kde doufám bude mít směnu můj oblíbený barista a já si dám kávu, začínám zjišťovat, že jsi jí nedávám z nutnosti kofeinu, ale jen protože mi zkrátka chutná.

K mé smůle tu dnes nebyl a já si jedy jen užíval chvíli na čerstvém vzduchu.