Ve znamení Podsvětí / Taekook

Bestie

Uvítání trvalo zhruba tři hodiny, za tu dobu jsem se utvrdil, že jsem opravdu v sektě. Jenže já vždy bral sektu, jako víru k něčemu co neexistuje. Oni jsou jiní a toho se právě bojím, nevím jakou mají sílu a čeho všeho jsou schopní.

"Tady máte nějakou literaturu, bavte se. Tréning vám začíná příští týden." Podal nám nějaké knihy. "Na co?" Pozvedl Felix knihu. "Není důležité bojovat silou, musíme bojovat i myslí. Proto jsme dělali nábor výhradně na vysokých školách." Poklepal si na spánek. Moc jsem se držel abych mu něco neřekl.

"Tak a běžte už je pozdě a nyní se objevují tvorové noci, tak si dávejte pozor." Oba nás propaloval pohledem a šlo vidět, že mu pořád nějak nesednu, že by mě prokoukl, to snad ne. Musím se tvářit, že se nic neděje. 

"Taehyungu, mohu s tebou mluvit." Oslovil mě Felix, se kterým jsme se už vydali budovu, ještě jsem se ohlédl, abych se podíval, jak vlastně vypadá  z venčí a na střeše jsem zahlédl pár sošek chrličů, pokud bych šel jen okolo určitě bych si jich nevšiml. No tudy bych stejně nešel, jsme úplně na okraji města a kolem dokola je velký prázdný plác. Venku už byla naprostá tma a já tušil, že může být klidně už po půlnoci, protože ten projev se opravdu protáhl. Viditelnost byl celkem mizerná a já litoval, že jsem si sebou na cestu zpět nevzal baterku. Ostatní byli evidentně připraveni a hodně z nich mělo lucerny, nejspíše tu nebyli poprvé. 

"Ano, copak bys rád."  Felix byl nejistý a to opravdu hodně, on se mě snad bojí. "Jde o to, že nechci, aby jsi do té sekty chodil. Je to nebezpečné a nevíš ani jak. Chci tím říct, že můžeš přijít o život a tebe by byla opravdu škoda." Co prosím? Popošli jsme kousek dál, aby nás nikdo z odcházejícího neslyšel. 

"Prosím, odejdi on nich," Felix si povzdechl a prohrábl své blond vlasy. "Je hezké, že se o mě bojíš, ale nemíním odejít." S tím se musí smířit, kdyby jen věděl, že mě zabít nebude snadné a že spíše on by se měl bát, ale říci mu to, tak bych se hned prozradil. Vypadal zoufale a nevěděl, co říct dál.

"Proč..." v tom mu zazvonil telefon, co měl v kapse. "Lix." Promluvil a čekal na dotyčného až něco řekne. "Pomoc jde po mě JK," byl to zběsilí výkřik a já věděl, že ten na druhé straně bude nejspíše brzy mrtví.

Felixovi se vytřeštili oči a vypadal, že se každou chvíli sesype. "Taehyungu není vše jak se zdá,"  démon Felix byl démon. Naštěstí ostatní už byli dost daleko, aby viděli se tu právě děje. Další démon kterého jsem potkal, jeho rohy však nebyly tak velké jak u JK, spíše to byli malé růžky, nejspíše není démonem moc dlouho. "Je mi to líto," rozběhl se pryč a já ho hned následoval skrz les, aby ho nikdo nenásledoval. Tam kam má namířeno, tam bude i JK a já budu mít možnost toho magora nakopnout někam.

Rozběhl jsem se za ním a brzy jsem ho dohnal, spíše jsem do něj skoro vletěl, protože prudce zastavil. Už jsme dávno nebyli v lese, ale na předměstí Soulu. Všude byla černá tekutina, určitě se jednalo o démonní krev, kvůli konzistenci a zápachu který nesla. Jenže komu patří? Podívali jsme se s Felixem vzhůru a spatřili JK jak v jedné ruce svírá hlavu a v druhé drží zbytek za krk. Myslel jsem, že vrhnu. Byl to kluk zhruba v našem věku, viděl jsem trčet krční obratle a krev byla opravdu všude. Byl to otřesný pohled, ale s JK to nic neudělalo, přiblble se usmíval a hleděl klukovi do vytřeštěných mrtvých očí. 

"Proboha, ty bestie," Felix s dané situace nemohl. Nejspíše ten démon, který ještě před chvíli byl na živu, byl jeho dobrý přítel. Jeho reakce byla spíše smutná než znechucená. JK seskočil ze střechy dolů a na každou strnu zahodil část jeho těla. "Ano jsem bestie, co s tím míníš dělat." Felix roztáhl drápy a v zápalu hněvu se vrhl na JK, nemá proti němu šanci. Jeho reakce byla o dost pomalejší, ale v těle mu kolovala motivace k pomstě.

"Zdá se, že budu mít další půlnoční svačinku. Kolikrát jsem vám opakoval, že zaútočit na mě nemá cenu." Oblízl si jazykem ústa od černé tekutiny a znovu ten šílený smích. "JK dost," pronesl jsem chladně. Tohle není on, tohle je něco, co nenávidí. Já to vím. "Felixi," neměl šanci. Než se k němu dostal JK ho brutálně chytl pod krkem a zvedl do vzduchu. Felix se zmítal v jeho sevření a snažil se vyprostit, rukami oddělat jeho ruce ze svého krku, který ho pevně svírali. 

"Proč to děláš, když víš, že nemáš sebemenší šanci chlapče." Znovu se zasmál, tentokrát však ne jeho klasický šílený smích, tentokrát v tom bylo razantně znát pohrdání. "Pusť ho," pomalým krokem jsem se k nim vydal a donutil jsem JK znejistět. Mě tu rozhodně nečekal  a nejspíše až teď si uvědomil, že tu jsem já. 

"Pustím ho, ale mojí cenu znáš andílku." Felix nechápal, co se tu děje a já byl tak raději. "Já nejsem vrah," to jsem mu řekl už mnohokrát, jen on to nedokáže uznat. "Tak jak chceš dívej se, jak umírají ostatní, jen se dívej. Mohl by žít, ale ty necháš raději na živu bestii, než nevinného chlapce, vždyť se na něj podívej, umřel teprve před pár lety, ještě nemá ani pořádné rohy." Jednu ruku z jeho krku oddělal a cvrkl do jeho malého růžku, který mu trčel z blond vlasu.  Zahnal mě do úzkých, co mám jen dělat.

Zvedl jsem ruku a namířil jí na JK, hned se bolestně chytl za hlavu a Felixe pustil. "Co jsi zač?" Felix na mě nevěřícně hleděl. Tohle určitě nečekal. Nemůžu mu říct pravdu, ještě to někomu řekne a nedej bože se to dostane až k Namjoonovi. 

"Hádův podvrženec a jeden z nejmocnějších shinigami." Představil mě JK a já měl opravdu chuť mu tu hlavu urazit. Opravdu to musel říkat.