Ve znamení Podsvětí / Taekook

Stráž

"To je JK, chyťte ho!" Další problém nastal. "Ukázal na něj jeden z démonů a všichni zpozorněli. Zdá se, že pro nás slavnosti skončili. Znejistěl jsem a chtěl jsme se vrhnout za ním. "Tobě hodně záleží na tom démonovi." Hádův hlas by stále klidný. "Ani nevíš jak," až teď jsem si plně uvědomil, že toho zplozence pekel miluji. Představa, že ho ztratím, mě děsila neuvěřitelným způsobem. 

Jungkook se pustil větve, k nímž právě promlouval a vyděšeně se zahleděl na démony ve stejnokroji, kteří zde nejspíše dělali stráž. Jungkookův pohled nakonec zamířil i ke mě. Bál se, strach z něho přímo sířil. 

Musím mu pomoci. To jediné vím jistě, nenechám jim ho. Prostor kolem Jungkooka se neuvěřitelně rychle utvořil. Všichni se na něj dívali s neuvěřitelným opovržením, tedy až na jednoho člověka a tím byl Yoongi, kterého jsem v tom davu poznal. 

"JK jsi obviněn nejméně z deseti zločinů, po zbytek svého mrzkého života budeš uvězněn v kopce." Jeden z hradní stráže řekl verdikt a všichni si chystali své zbraně k útoku. "Nechte ho být," stoupl jsem si před něj a bránil ho vlastním tělem.

"Děkuji ti V," pokoušel si znít klidně, ale strach nedokázal skrýt. "Tohle není maškarní chlapečku, nechápu proč máš tu masku." Uchechtl se jeden z nich a namířil na mě zbraň. 

"Zajměte ho!" Zavelel a stráž se k nám začala přibližovat, povedlo se jim nás obklíčit ze všech stran. "Ne," natáhl jsem ruku před sebe a využil elementu větru a všechny jsem odvál o dva metry dozadu.

"Co si sakra zač?" Jeden se vojáků se zvedl ze země a nevěřícně na mě vzhlížel. "Palte," byli to oštěpy a mířili ze všech stran. Tomuhle se nevyhneme. Prudce jsem se otočil na Jungkooka a objal ho i sebe svými křídly.

Dopad oštěpů byl dost bolestný, až se mi podlomila kolena, ale Jungkook mě pevně držel abych  neupadl. "Bude to dobré," sevřel mě ještě pevněji. Bolest s nárazu už nebyla cítil a já jsem roztáhl svá křídla. 

Všem se naskytl pohled na má mohutná křídla, i když věc co všechny zaujala více byla koruna na mé hlavě. "Měli by jste jít," zaznělo mi  hlavou a mě hned došlo o koho se jedná, byl to on Hádes. "Jistě," kývl jsem na něj.

"JK jsme na odchodu," sklonil hlavu níže a oba jsme se přenesli. Dostal jsem nás do mého bytu v centru Soulu. "Tady jsi v bezpečí JK," hned sebou plácl do mé postele. "Dej mi chvíli prosím," celý se třásl, něco bylo špatně.

"JK co se děje?" Klekl jsem si k němu a zjišťoval situaci. "Nic Taehyungu jen se potřebuji uklidnit." Zvedl jednu ruku vzhůru a ta se neuvěřitelně klepala. "Sakra," zaklel a znovu jí položil.

"Udělám čaj, co ty na to?" Na nervozitu mi to pomáhalo. "Ach ano," strašně chraptěl tohle není jen jen z nervozity. "Už je pryč," o čem to mluví. Stočil se do klubíčka a já netušil o čem mluví. Jestli mluví o své matce, Yoongiho bratru nebo o své lásce co ho zradila.

Raději jsem šel do kuchyně a začal jsem chystat čaj. Udělal jsem černý a už jsem se s dvěma hrnky hodlal vydat vedle a na to že jsem slyšel bolestný výkřik. Byl to Jungkook, co se proboha stalo. Nechal jsem čaj čajem a vběhl zpět do svého pokoje.