Ve znamení Podsvětí / Taekook

Děti

Cesta ke klubu mi zabrala ani ne půl hodinku, procházka večerním Soulem mě osvěžila, i když je teprve začátek jara, tak už je venku opravdu krásně a kupodivu tu není skoro ani živáčka, hodně novin rozmazávalo to o JK a neobjasněné vraždy a nejspíše i Jinovi zakázky a hladoví upíři tomu moc nepomohli.

Bylo to tu dost vylidněné, míň a míň lidí čím blíž jsem byl klubu. "Chlapče, kampak máš namířeno takto pozdě?" Co říkám, okolo Podsvětí večer smrtelník neprojde. "To tě nemusí zajímat." Chtěl jsem pokračovat a ignorovat ty upíry, ani jsem se tím nemusel ujišťovat, bylo patrné, že se bude jednat právě o tento druh.

"My tě rádi doprovodíme, na takového krasavce si určitě někdo počíhá." Pronesl jeden z trojce. "Jo třeba my," že to pořád zkouší, ,měli by jsi někde udělat seznam kdo je a není člověk. "Hele díky za nabídku, ale opravdu nemám zájem." Tak si tedy pohrajeme. Jsem jen dva bloky od podsvětí, tu by podle Jina být neměli. Je to moc blízko a mohlo by to podnik prozradit. Docela Jina lituji, nedokáže všechny uhlídat a tihle jsou v podstatě ještě děti. 

"My ale chceme." Obklíčili mě a mě napadla úžasná věc. Vytáhl jsem z kapsy telefon a vytočil jeden kontakt. "Copak voláš mamince, aby jsi jí dal sbohem." Povahu mají všichni stejnou, nedivím se, že upíry ke dvoru nechtějí, ale Seokjin by se tam vyjímal, je nádherná růže v této spodině. Všichni už vytasili své špičáky snad v naději, že se jich budu bát, ale toho se rozhodně nedočkají, takovou radost jim zkrátka nedopřeji. 

"Ano té vaší dejte mi chvíli." Zastavil jsem jednoho v pohybu, naprosto nechápal co se děje. Nejspíše čekal, že se začnu bát a škemrat o život, jako všichni ostatní. "Och zdravím tě, jsem teď dva bloky od podsvětí. Mohl by jsi prosím něco vyřešit. Díky."

Podal jsem telefon jednomu z upírů a on ho nechápavě převzal. Neměl jsem to ani moc hlasitě a stejně jsem slyšel Jinův jekot. "Šéfe," vypadal vyděšeně a ostatní také. Zdá se, že Seokjin měl promlouvání do duše, protože vypadali, že tu svojí brzo vypustí.

"Na," vrátil mi telefon. "Nemusel jsi hned volat Seokjinu," vypadali jako děti, co zrovna přišli o lízátko. Musí mít s nimi opravdu hodně práce. "A vy by jste neměli porušovat pravidla, kolik vám je? Že se chováte takto?"

"Šestnáct a upírem nejsem ani měsíc." Přiznal se potupně hlavní z trojce. "No v tom případě, by jste si měli dávat pořádný pozor. Nikdy nevíte na koho narazíte, hunteři sídlí ani ne půl hodiny od Podsvětí. Raději si krev opatřujte jinak než vražděním nevinných."

Byl by ze mě skvělí rodič, kluci na mě zůstali nevěřícně zírat. Zatím co já jsem pokračoval do Podsvětí za Namjoonem. Klub byl zase pořádně narvaný a za barem byla Jennie v uplích kožených šatech a červenou mašlí kolem krku, kterou jsem jí nedávno koupil k příležitosti jejích narozenin. Hluk byl vcelku malí, na to že je všední den, tu přeci jen měla hodně práce.

"Taehyungie," uslyšel jsem své jméno a otočil jsem se. "Seokjine," hnědovlásek vypadal provinile. "Mohu tě na něco pozvat? Abych se omluvil za své kluky."  Položil mi ruku na rameno a s otázkou v očích se na mě zadíval. Mile jsem se na něj usmál, nebyla to jeho vinna a ke všemu jestli jsou upíři tak krátkou dobu, ještě neměl dost času je srovnat.

S úsměvem jsem přikývl na souhlas, alkohol zadarmo si nechám líbit, i když tu přeci piji zdarma a potom najdu Namjoona nebo on mě na baru najde určitě.

Došli jsme si společně sednout na barové stoličky. Jennie to jakž takž stíhala. "Taehyungu tebe bych tady nečekala, ale asi je to jen iluze, ale ty tu nejdeš na výpomoc?" Zakroutil jsem na nesouhlas, další směnu navíc už opravdu ne, stejně tu jsem skoro pořád. "Ne blázníš ty tři dny mi stačili, jen se jdu sem napít." 

"No nic, co to bude pánové?" Znovu nahodila profesionální pohled, protože nyní jsem host a ne kolega. "Víno," pronesl jsem svojí objednávku. "Jako vždy drahá," dodal Seokjin a ladně se posadil na židli.