Ve znamení Podsvětí / Taekook

Učení

Namjoon se po pár minutách vrátil s konvičkou a dvěma šálky na čaj. "Tak to jsi pěkný dědula Hyung," hodně věcí jsem ve svém životě řešil humorem a nyní tomu nebude jinak. "Těší mě tvůj optimismus." Vykouzlil na tváři své dolíčky, nejspíše se bál, že to nevezmu dobře.

"Tady," nalil do hrnku čaj a podal mi ho. "To co ti tu řeknu je proti kodexu, vůbec nic bych takhle říkat žijícím neměl, to si uvědom. Věřím, že to zůstane jen mezi námi." Naposledy se mě pokusil odradit, jenže já jsem usrkl čaje a čekal, co z něj vypadne.  Musí mi říct vše, protože já se odtud nehnu. 

"Začneme třeba s tímhle." Podal jednu velkou zaprášenou knihu z police. "Tak tu nikdo neotevřel už hodně dlouho." Foukl jsem na ní. Vrstva prachu se roznesla vzduchem a rovnou na Namjoona, který si hned musel kýchnout. 

"Zdravíčko," kniha skončila na malém konferenčním stolku před námi. "Hlavně opatrně je velice stará, z ní se učil beztak ještě Yoongi, tedy jestli už byl vynalezen papír," vypadala vskutku staře, nejvíc mě zaujali stránky, které byli z pergamenu a ne novodobého papíru. "Na své stáří je perfektně zachovalá." Takhle staré knihy nejsou ani v muzeu. "To je nejspíše ze stromů v podsvětí, mají o dost větší životnost, než vlákna stromů z lidského světa. To my jsme přinesli papír do lidského světa, v podsvětí byl o mnoho staletí dříve. Podsvětí bylo dlouhou dobu před světem lidí na technologické úrovni, ale nějak jsme se zasekli v renezanci. Většina se už nechce učit technologie se kterými přišli lidé, je to teď dost uspěchaná doba. Hodně z nás neuznává telefony a auta." Přikývl jsem, že rozumím. Sám bych byl nejspíše proti se učit moderním technologiím ve stáří. 

"Tak do toho," pokynul mi rukou a já jsem otočil na první stranu. "Zde jsou napsána všechna stvoření, která žijí nebo žila v naší realitě." Písmo bylo zlaté a nádherně se třpytilo. Vše bylo psáno rukou a osoba co toto napsala evidentně dost škrábe, a však po malém luštění jsem zvládl přečíst všechny řádky. Na předsádce bylo věnování. Pro mého malého brášku, ať se ti splní všechny tvé sny Kiugi.  "Ty máš bratra?" Optal jsem se, myslel jsem, že Namjoon má sestru. Často mi o ní vyprávěl. "Ne, tu knížku udělal Yoongiho bratr pro něj. Nikdy jsem ho nepoznal. Yoongi o něm nemluví."

"První kapitolu můžeš přeskočit, nedozvíš se tam nic nového" nabádal mě Namjoon. "Proč bych měl," zajímá mě úplně všechno co je uvnitř. Namjoon nade mnou pokroutil oči a nechal mě přečíst nadpis první kapitoly. "Aha," chybička se v bloudila. "Lidé," to mě možná i mohlo napadnout, no co už musím mu dát za pravdu. "Je první, protože o nic víme nejméně. Přeci jen zkoumat něco, co nežije v podsvětí, bývalo dost složité a pro nás jsem největším nebezpečím."
Podnadpisek byl bestie s hezkou tváří. "Středověk, tak všichni lidé brali vidle a pochodně a upalování za čarodějnictví, děsivá to představa. Kiugi v té dobře někdy zemřel, zabili ho lidé. Takže kdyby se náhodou Yoongi dozvěděl, že jsi člověk. Nejspíše by tě chtěl na místě zabít. Zákony dodržuje striktně." Přikývl jsem na souhlas a přeskočil na další kapitolu.

"Dobře, první kapitolu přeskočíme." Namjoon přikývl a také se napil výtečného ibiškového čaje. "Tak co tu je," dostal jsem se až ke druhé kapitole. "Vlkodlaci, oni opravdu existují?" Vykulil jsem na Namjoona oči. Jimin mi říkal, že jsem s nimi pracoval v Úplňku, ale to mu nebaštím. 

"Včera jsi si potýkal s upírem, tak jsem si myslel, že potvrzení existence vlkodlaků tě z míry tolik nevyvede." 

"No pravda, ale prostě. Nevím, jako dítě jsem měl psa a vždy jsem si představoval, že je to vlkodlak a nějaký čas jsem o tom byl silně přesvědčen. Když mi bylo deset tak mi vychovatelky začali vštěpovat, že vlkodlaci neexistují. Byla by možnost, aby byl opravdu vlkodlak?"

"Všechno je možné." Nahlédl jsem na stránky. "Žijí ve smečkách, proměňují se kdy chtějí a o úplňku musí. Je to spíše z tradice, než kvůli nějakým pudům. Co jsem tak slyšel od Yoongiho, nechápu jak se dostal do smečky, cizince neradi pouští. Osobně žádného neznám. Vlkodlaci jako vlci, tvoří vlastní smečky a od ostatních se dost straní, žijí převážně u lesů a na druhé straně je vůbec nepotkáš." Oznámil mi Namjoon a shrnul tím nějak celou kapitolu.

Bylo tu napsáno jak se stravuje, jak loví, hierarchie ve smečce. Jak se volí alfa a další spousta věcí. "Raději se jim vyhýbej, většina z nich jsou pěkní raplové. No vlastně by jsi se měl vyhýbat celému peklu." Znovu další kárání o tom jak moc je to nebezpečné. Skoro mám nutkání říct, ano mami. "Rituální obřad?" Zadíval jsem se pořádně na jeden odstavec. "Jo, každá smečka má  Shinigamiho. Jeden Shinigami má okolo deseti smeček, co jsem tak postřehl. Vlkodlaci se dožívají stejně jako lidé, takže až nadejde jejich čas je zavolán Shinigami, aby dotyčnému dopřál milosrdnou smrt. Udržování koloběhu života. Vlkodlaci se rodí a umírají." Páni. Hltal jsem každé slovo, co Namjoon řekl. "Přejdeme dál." Byl podrážděný, už to chtěl mít evidentně za sebou. 

"Ovšem hyung, jen jsem zvídaví. Nemůžu se vzdálit od něčeho, co ani nevím, co je." Už nechci poslouchat o tom, jak moc je to nebezpečné. "V tomhle máš asi pravdu, ale ta tvá zvědavost tě jednou dostihne." Namjoonovi se rozzářili oči, zdá se, že ho něco napadlo. Než jsem se nadál vstal z pohovky a něco začal hledat ve staré dřevěné skříňce.