Ve znamení Podsvětí / Taekook

Otec

Žaludek se mi vrátil už skoro do normálu, na tohle cestování si musím zvyknout. Avšak cestovat takto peklem dokáže jen málo kdo. "Brzy to začne," rozešel se vstříc davu a já ho následoval. Křídla jsem měl schovaná, nestojím o další pozornost a myslím, že Namjoon tu nejspíše někde také bude.

Všichni utvořili velký kruh a my s JK jsme se přidali. "Co to má bít," optal jsem se ho a on se celou dobu usmíval od ucha k uchu. "Uvidíš něco co jsi ještě v životě neviděl." Byl nadšený, jako malé dítě na vánoce.

Vyčkal jsem tedy a za nedlouho se zjevil uvnitř kruhu démon s dost velkými roky. "To je Dary, jeden z nejstarších démonů v podsvětí a hadova pravá ruka." Informoval mě démonu před námi. Vypadal děsivě, ale na tváři si udržoval milí úsměv. "Byl to můj učitel, byl dost přísný, ale na Yoongiho určitě nemá. 

"Dámy a pánové rád váz zve všechny vítám. Tímto bych chtěl ohlásit příchod jeho výsosti." Hádes!  Do kruhu vstoupil muž ve středních letech. "Všechny vás zde vítám."  Na což se všichni včetně nás uklonili. Tak toto je můj příbuzný. Chci se k němu dostat blíže. Velký kožený plášť s rudým a zlatým lemováním.

"Oslavy mohou tímto začít." Vypálil plamen ohně do vzduchu. Zaměřil jsem se na něj a vypadalo jako by problikával, však když byl níže všiml jsem si, že to zrovna proletěl nějaký shinigami. Bylo to nádherné.

Všichni synchronně létali a vypadalo to jako tanec. "Vskutku nádherné," nemohl jsme z nebes spustit oči. "To nejlepší teprve přijde," konstatoval JK a já už co nemůžu dočkat co to bude. 

Shinigami se snesli k zemi a mezi nimi jsem rozpoznal i Jungkookovu tetičku. Jak že se to jmenovala, ach ano Mady. Všichni najednou přistáli doprostřed náměstí až to zadunělo. 

Položili ruce na podlahu a chvíli se nic nedělo. Došli ke každému z nich jeden ghoul, všichni ve stejnokrojích a nejednou se ze země dral na povrch strom. větev po větvi rostl vzhůru ,avšak nebyl to normální strom, větve vše bylo ve zlaté barvě a byl trochu čirý a jakoby v něm něco pulzovalo. Byl na to opravdu překrásný pohled. "Toto je nejvyšší pocta ghoulů jako mohou dostat." Zašeptal Jungkook.

"Yeonghon namu," pronesl Jungkook další větu a já jsem až teď pochopil, proč sem tolik chtěl. Už jsem o tom stromě četl v knihách. Sám o něm psal v První Shinigami. Strom přes který lze promlouvat s mrtvými. Nikdy jsem však nedoufal, že ho skutečně uvidím. 

Je pochopitelné, že zrovna shinigami ho dokážou vyvolat, když zrovna oni odvádí duše od těl. "Chci si promluvit s matkou, už na mě čeká moc dlouho." Byl najednou tak zranitelný, křehký jako porcelánová panenka a já ho chtěl chránit. 

Všichni se začínali přibližovat ke stromu a chytat se poddajných větví. "Promlouvají ke svým ztraceným, byla jen otázka času než se zde zjevíš. I když jsem to čekal daleko později můj synu." 

Otočil jsem se na dotyčného. "Hádes," stál přede mnou sám vládce pekel. Vřele se na mě usmál, nevypadal tak děsivě, jak jsem si zprvu myslel. "Od tebe bych raději slyšel oslovení otče, ale pochopím, že mi tak asi nechceš říkat. Vím, že jsem se o tebe měl více zajímat, ale šli by ti po krku, chtěl jsem dítě, co nebude usilovat o moc. Co nebude usilovat o mojí smrt, proto jsem tě také počal s nejlaskavější ženou v podsvětí a zdá se, že rosteš do rozumného muže." On ví že to jsem já. "Nediv se tolik synu, já vím vše. A také vím, že jako jediné mé dítě neprahneš po moci. To je úctyhodné. Možná bych po těch staletí mohl konečně jít na vytoužený odpočinek, můj drahý Taehyungu." 

"Otče," ani v nejšílenější představě bych si nemyslel, že můj otec bude Hádes. Já mám otce, vždy jsem se spoléhal jen na sebe a vidět teď před sebou nějakou rodinu je úžasné, i když na druhou stranu nevím, co udělá. Bude mě chtít zabít jako Namjoon?

Raději jsem si držel větší odstup, přeci jen kdykoliv se na mě může vrhnou a pokusit se mě zabít. "Nemusíš se mě bát," všiml si mé nejistoty. Obezřetnost je ale stále na místě.