Ve znamení Podsvětí / Taekook

Verbování

"Dobrá tedy," spěšně sestoupil schůdky a vydal se ke strize. Jeden z mužů mu podal velký stříbrný meč. On ho uchopil a jedním velkým máchnutím jí setnul hlavu. Některé studentky vykřikli, krev byla skoro všude u katedry. Rudá tekutina tekla po katedře dolů a někteří studenti měli kapky krve na oblečení tak i na tváři. 

"Tohle je realita, otevřete oči," otočil se ke třídě s krví na obličeji a spokojeným úsměvem. To je psychopat. Některé studentky utekly z hodiny a já se jim ani nedivil. Tohle bylo velké sousto, nic takového jsem opravdu nečekal. S Namjoonem to ale ani nepohnulo, nenávistně měl na něm zabodnutý pohled a myslel jsem, že se každou chvíli zvedne a půjde mu utrhnout hlavu. Nejspíše viděl už dost věcí a tak ho to tolik nerozhodila a naštěstí se zvládl krotit, aby ho nešel zabít, což by pro něj samotného nemuselo dopadnout dobře, je tu moc svědků a ke všemu oni jsou v početní převaze.

"Hodina skončila," došel ke stolu a vytáhl si kapesník, kterým si utřel krev z obličeje i když to moc nepomohlo její krev pořád spočívala na jeho tváři a jen jí tím rozmazal. "Musíme ho zastavit, tohle není dobré. Tae můžu tě poprosit, přidej se k nim." Namjoon použil telepatii. Já jsem přikývl, nemusel už nic víc říkat. Přece jen už tohle ho hodně vysílilo. Je to můj nejlepší kamarád, ať už by chtěl cokoliv budu se mu snažit vyhovět, jak je jen v mých silách.

"Chci se přidat," nekráčel jsem sebevědomě ke katedře za překvapeným učitelem. Nechápavě na mě vzhlížel, protože mě by rozhodně nečekal. "Tae Hyung Kim, no dobrá uvidíme, co v tobě je. Doraz zítra večer na tuto adresu." Podal mi papír s instrukcemi, sbalil si své věci a odešel. Jistě nějaká ze studentek musela jít na personální nebo rovnou volala policii, tak se nedivím, že se tak rychle chce vytratit. 

"Tak tohle bylo hodně divné," vyšli jsme s Namjoonem ze školy. "Mlč," řekl tiše. "Nevíme, kdo nás může sledovat." To další už pomocí telepatie a já pochopil. Pořád si myslím, že je trochu paranoidní, ale to je teď jedno. Opatrnosti není nikdy dost. Kdykoliv se může něco pokazit a to ani jeden z nás nechce.

"Půjdeme ke mě?" Pronesl jsem a Namjoon přikývl, na veřejnosti si promluvit je riskantní a dojít k němu, kdyby nás někdo sledoval je také o hubu. "Napíšu Yoongimu aby došel, měl by o tom vědět. Jistě  ním něco vymyslíme jestli ti to nevadí?" Nechápu proč by mi to mělo vadit. "Jistě ať dojde."  "Nesmíme nic ponechat náhodě."

Cesta ke mě domů netrvá dlouho, je to jen deset minut chůze. Když jsem s Hanem ten byt hledal, oba jsme chtěli něco co bude v dost dobré blízkosti od školy a bude to mít pod domem obchod a toto byla nejlevnější možnost. "Jsem doma!" Zavolal jsem do prostoru, aby můj spolubydlící věděl, že jsem doma a začali si s Namjoonem vyzouvat boty. "Hyung včera jsem zůstal doma, vím, že jsem měl jet domů, ale nečekal jsem, že skoro zničíte dům. Myslím, že to vaše šukání muselo být slyšet v celém domě. Divím se, že na vás nikdo nevběhl za rušení nočního klidu." Ozvalo se z vedlejšího pokoje a já myslel, že ho zabijí. On tu byl! Naštěstí jsem snad všechnu krev uklidil. 

Otevřeli se dveře a můj brzo mrtví spolubydlící se podíval na Namjoona. "Jé ahoj Hyung, dlouho jsme se neviděli. Už jsi tu nebyl skoro půl roku." Ono to možná bude i déle. "Také tě rád vidím, takže tady Taehyung měl pernou noc, netušil jsem, že je to až takové zvíře." Vážně se tu začínají bavit o mém sexuálním životě, já je asi zabiju oba dva.

"To bylo poprvé, co jsem slyšel i Taehyunga, vždy slyším jen jeho společnost. Musí to být nejspíše někdo výjimečný. Takže kdy mě s ním seznámíš?" Seznámit ho s JK se asi zbláznil. "Nikdy!" Vyštěkl jsem, vážně se začnou bavit o mém sexuálním životě. Vlastně se tomu ani nedivím.

"Nikdy?" Začal i hrát na ublíženého. "Já ho chci poznat," dupl si jako malé dítě. "Ne a to je mé poslední slovo a mimochodem měl by jsi jít," poukázal jsem na hodiny, protože vím, že za chvíli mu začíná přednáška. "No jo no, ale ukážeš mi toho ďábla, se kterým jsi zničil skoro celý pokoj." Kdyby jen tušil, že k tomu oslovení nemá daleko. Je to přeci jen také stvoření z pekla.

S Namjoonem a hrnkem kávy jsme si sedli do mého pokoje, já na postel a Namjoon k mému pracovnímu stolu, neboť naprosto přesně ví, že ta postel není svatá. "Máš tu větší nepořádek než si pamatuji." Podotkl, protože mi došlo, že jsem vlastně neuklidil po včerejší návštěvě od JK. Až odejde hned se na to vrhnu. "Mimochodem ta tvá návštěva včera, pamatuješ si, co jsem ti předpověděl, že ano?" Na tváři se mu usadil spokojený úsměv a doufal, že mu snad dám za pravdu. "Ne Hyung tohle byla jednorázovka tím jsem si jistý." Snažil jsem se mu vysvětlit, ale on si pořád myslel své a prý jsme jeden pro druhého předurčeni, kdyby jen věděl o koho jde, už by se tak neusmíval. Tomu věřím.

"Jsem tu, ale už mě nebuď, jestli to není důležité prohodím tě oknem." Najednou se za mnou zjevil Yoongi. "Proboha," jasně, že jsem na sebe musel vylít kávu. Vážně nemůže Yoongi někdy přijít dveřmi. "Divím se, že jsi si pořád nezvykl." Naklonil hlavu na bok a zadíval se na flek, který jsem měl na čistě bílé košili a to jsem jí zrovna dnes vytáhl z šatníku. Nejspíše mu budu muset vysvětlit, že tady se chodí dveřmi.