Ve znamení Podsvětí / Taekook

Podsvětí

Zbytek odpoledne jsem strávil učením. Ve škole toho mám teď opravdu hodně a s tím, že zde jsem na stipendiu si nemohu dovolit špatnou známku a ke všemu se blíží zkouškové a odevzdávání mojí bakalářské práce. Je toho opravdu hodně. 

Z mého učení mě však vytrhlo zvonění telefonu. Kdo mi proboha teď volá? Měl jsem si raději ztlumit zvonění. "Šéf?" Podivil jsem se, když jsem tato tři písmenka spatřil na display. Proč mi sakra volá, vždyť dnes směnu nemám a tím jsem si naprosto jistý, potom jak jsem včera vypadal a s tím, že jsem skoro usnul u čepování piva za barem a on mě tam budil, když už pěna byla na podlaze. 

"Ano šéfe," zvedl jsem mu telefon. Jsem si na sto procent jistý, že dnes směnu rozhodně nemám. "Ahoj Taehyungu, neruším?" Optal se nejistě, jen ať mě dnes nikam netáhne. "Ne, copak se děje?" Nikdy mi nevolá, obvykle jen něco pošle po své mladší sestře, která dělá provozní, ale že by mi volal přímo on zvláštní.

Teď mě to opravdu zajímá. "Znáš bar Podsvětí ve čtvrtém okrese, jak je tak kousek tak katedrála?" Už jsem o něm slyšel, párkrát jsem procházel kolem, ale nikdy jsem nebyl vevnitř.

"Ano, pročpak?" Podsvětí, trochu shoda náhod, když jsme se s Namjoonem o tom zrovna dnes bavili. "Jde o to, že to tam vede jeden můj dobrý známí a odpadl mu barman, nevzal by jsi směnu dnes za něj. Zaplatí ti dvojnásobek a když vím, jak na tom teď jsi, by se ti určitě peníze navíc hodili."

Nechtělo se mi už nikam teď chodit, ale informace o dvojnásobném příjmu mi rychle změnila názor. "Kdy tam mám být?" Optal jsem se nadšeně. Peníze opravdu potřebuji, co si budeme jsem chudý student.

"Skvěle, věděl jsem, že je na tebe spoleh Taehyungu. Hele co nejdřív to půjde. Mají dnes dost narváno." To abych hned  teď vyrazil. "Dobrá vyrážím," dodal jsem rychle jsem se začal převlékat a už si hledal klíče od bytu.

"Jo dám jim vědět, že dorazíš. Zítra na směnu nemusíš, ať se trochu prospíš. Vím, jak jsi vypadal včera, ale kdyby to nebylo nutné nevolal bych ti.  Tak zatím." S tím telefon zavěsil a já si mezitím už obouval mohutné černé boty.

Venku již byla naprostá tma, přeci jen je něco kolem deváté. Podíval jsem se na nebe s vidinou toho, že bych snad zpozoroval nějakou z hvězd, třeba právě Sirius nejjasnější hvězdu, kterou ke mě přirovná Jay, ale nic. Všudypřítomná umělá světla zabránili průchodu noční oblohy. Do budoucna bych chtěl odejít z města, žít někde u lesa na samotě. To by se mi líbilo a ne v této betonové džungli. 

Netrvalo dlouho a stál jsem před budovou. Tramvají jsem to měl bez přestupu, tak jsem tu byl do deseti minut. Jen venku začala strašná průtrž mračen. Období dešťů super povzdechl jsem si a rychle se rozběhl k budově, abych nezmokl. Zběžně jsem se podíval na její fasádu. Jednalo se o třípatrový starý věžák v zástavbě. Byl sytě rudý s černými okenicemi a nad vchodem z mohutných nejspíše železných dveří, před kterými stál vyhazovač byl šarlatový nápis Podsvětí. Připomínalo mi to spíše nějaký okultní spolek než bar či klub nebo co to vlastně je. 

Vešel jsem dovnitř, nikdy jsem tu ještě nebyl. Vše bylo sladěné do černo červena a spousta železa a kůže všude možně. Do toho ještě hrála nahlas hudba a bylo celkem šero. Jediné světlo, které prosvicovalo podnik byla neuvěřitelná hromada svíček, která byla různě po stolech, římsách a také na lustru. To tu snad nemají elektřinu? Jestli existuje peklo, tak tomuhle je to dost podobné, pomyslel jsem si. I přes to vše to tu bylo útulné. 

Došel jsem k baru a po cestě jsem si všiml nejedněch párů očí, co mě sledovali. Nejspíš tu chodí stejní lidé, podle vkusu na oblékání bych se tomu nedivil. Je to tu samí korzet. 

Došel jsem k baru a hledal někoho, kdo mi přidělí práci. Byla to jediná část podniku, kde nebyli svíčky, ale opravdu zde bylo normální světlo, tedy rudé led podsvícení, ale i tak se to počítá. "Tak co to bude chlapče?" Pohodila očkem jedna z tanečnic, které zde byli a předváděli své kreace. "Pro mě nic, jsem Taehyung. Prý vám chybí barman, tak jsem tu." Informoval jsem hnědovlásku v černých šatech s volánky, na kterých měla drobný kožený korzet. 

"To jsi ty, skvěle. Nečekali jsme, že se tu ukážeš tak rychle." Sjela si mě celého od hlavy až k patě. "Pěkný, pojď za mnou." Odvedla mě za bar, kde se nacházela menší místnost s klasickou žárovkou. Nejspíše pro personál. Všude byla spousta oblečení a různě poházených tašek. Stoleček se zrcadle nejspíše na přelíčení a nějaké jídlo a nealkoholické pití. 

"Na," hodila po mě čistě černý korzet přes pas. "Vím, že to nejspíše není klasický úbor, na který jsi zvyklí, ale co už. Tady se to nosí."  Nechápavě jsem se na ten kus oděvu díval.

"Otoč se," nakázala mi a přidělala mi ho přes mojí černou košili. "Můžeš dýchat, tedy pokud dýcháš já to nepoznám." Zasmála se nad zřejmě svým vtípkem, který jsem nepochopil. "Co?" Nechápal jsem a doufal jsem, že mi to vysvětlí, ale nestalo se.

"Jsi roztomilí, jak nechápeš. Ty se asi hodně straníš co? Že jsem tě tu ještě nikdy neviděla. Můžu mít jednu nemístnou otázku, co jsi?" Jak jako co jsem? Ta slečna je sjetá nebo co? No její oblečení by naznačovalo, že ano i když tady by podle téhle definice byli všichni. 

"Jsem někdo, komu byl přislíben dvojnásobek, tak abych šel k baru ne?" Už jsem s ní nechtěl být v místnosti ani o chvíli déle. "Ach jistě, pojď." Kývla zpět ke dveřím, kterými jsme ještě před chvíli vešli.

"Taehyungu tady je seznam drinků, co nabízíme. Kdyby jsi z toho něco neznal, tak na mě houkni. Budu tamhle. Ukázala na nejbližší tyč. "Dobře." Přikývl jsem a začal jsem se věnovat hostům, kteří už na baru netrpělivě čekali na příchod barmana. Větší část láhví, které byli za barovým pultem jsem poznával. Nějaké bourbon, whisky, vodka, rum, víno prostě klasika, takže by to nemusel být takový problém. 

Začal jsem tedy obsluhovat, nikdo se nějak moc nevyptával, jen s přišli pro svůj oblíbený alkoholický nápoj a zase šli zpět ke svému stolu. Pár se jich jen zeptalo na moje jméno, aby příště nemuseli volat, hej ty a podobně. 

"Ahoj cukrouši, jednu dětskou krev." U baru se objevil znenadání pohledný hnědovlásek s čistě bílou pletí se jediné vady. Nejspíše by měl chodit více na sluníčko. "Jistě," jenže tu nebylo složení. Nechci za ní běhat kvůli složení drinku. Muž v černo rudém fraku na mě s úsměvem pomrkával a čekal na svojí objednávku. 

"Ty jsi tu nový krasavče co? Já ti tedy pomůžu. Vidíš tamhle tu červenou láhev s tím zlatým lemem úplně dole vpravo. To je ono." Mile se na mě usmál. Já jsem jí tedy podal a na láhvi bylo opravdu napsáno dětská krev zlatým inkoustem. Co to sakra je?

"Tady to je pane." Nalil jsem mu do sklenice patřičný obsah, alespoň u všeho je napsáno kolik toho má být. "Jsi rozkošný, doufám, že zde budeš častěji." Znovu se na mě zaculil a prohrábl si rukou své kadeře.

"Smím znát tvé jméno?" Položil si ruce s prsteny na barový stůl a láskyplně se na mě zadíval. "Jsem Taehyung, ale jsem tu jen na záskok." Odpověděl jsem mu zdvořile. Nelíbilo se mi, jak mě nazývá, ale náš zákazník náš pán a tak jsem jeho hru hrál taky.  

"Tak to je velká škoda Taehyungie. Takové hezké kousky se nesmí schovávat. Mimochodem mé ctěné jméno je Jin, Seokjin. To ty ale nejspíše budeš vědět kdo já jsem."

Jak bych to měl vědět. Toho člověka vůbec neznám. "Ach jistě," řekl jsem, abych ho náhodou neurazil. Co si budeme zákazník má vždy pravdu. Tohle jsem si dost dlouho vštěpoval do hlavy.

"Tady," položil na stůl tisícikorunu a otočil se k odchodu. "Počkejte vrátím vám." Zvedl jsem bankovku do vzduchu, ale Seokjin jen mávl rukou.  "Zbytek je pro tebe Taehyungie, hezky jsme si popovídali." A s tím zmizel ke svému stolu. Nechápu proč mi dal tolik, vždyť to je můj celodenní plat v Úplňku.