Ve znamení Podsvětí / Taekook

Příčetnost

"Dobře, věřím ti Taehyungu." Zdá se, že jsem věrohodný, to je dobré pro mě. "A říkej mi hyung." Felix ke mě zvedl pohled a překvapeně pootevřel ústa. Nejspíše čekal, že bych mu nic takového nenabídl, přeci jen neznáme se moc a také určitě musel slýchávat o škole nějaké věci o mém charakteru. 

"Copak?" Nevěřícně na mě hleděl a vypadalo to, že u něj už žádný jiný výraz v životě neuvidím. "Děkuji hyung," byl jsem pro něj jako najednou modla. Ten chlapec ke mě opravdu začal vzhlížel. "Není za co a už by jsme měli jít," chytl jsem ho kolem pasu a společně jako přátelé jsme otevřeli dveře do sídla. Chci aby věděl, že ve mě může mít oporu. Moc dobře ho chápu, důvěra k jiným je dost vzácná a vrtkavá věc.

"Vezmu za dveře," pousmál jsem se na něj. Neboť vím, že všechny z druhé strany popálí a tak jsem ho toho chtěl ušetřit. Stáhl jsem si ještě o kousek níže rukáv svého hnědého kabátu a přes něj jsem zatlačil na mohutné dveře. Cítil jsem teplo, které při vrzání starých dveří ještě zesilovala, ale pořád to bylo snesitelné a po vteřince jsme už ucítili teplý vzduch zevnitř. 

"Už jsem myslel, že se nedostavíte." Poté co jsem zaslechl mě bohužel známí hlas, jsem rychle vytáhl svojí ruku z rukávu, abych nevzbudil podezření. "Velekněžka nevěřila, že se už ukážete, ale já nejsem tak skeptický." Ukázal se onen pofiderní profesor. Překvapilo mě však jeho oblečení, mělo hodně prvků japonského kimona, avšak pořádně to popsat nedokážu.

"Dostali jste nějaké knihy, ke studiu, doufám, že jste se na ně podívali." Pronesl, když jsme ho následovali skrz dlouhou chodbu na dvůr, kde už jsem to znal. Knihy jsme četl, nejspíš jsem nebyl jediný, protože byly v mizerném stavu a dokonce na jedné ze stránek jsme našel kapky krve. Na rozdíl od knihy, kterou jsem četl u Namjoona toto bylo rázně osekané, ale i tak věděli o stvoření z druhého světa dost podstatných věcí.

"Zelo vezmeš si je do parády," zavolal na nějakého chlapce v davu, mohl být snad jen o pár let starší než já, tedy alespoň myslím. Doběhl k nám v podobném úboru, jen jeho byl lépe uspořádaný pro boj. "Jistě pane," uklonil se a sjel si nás oba pohledem.

Zamračení, zdá se, že čekal něco lepšího. Když jsem se rozhlédl po nádvoří, co fungovalo jako cvičiště, byla to hora svalstva všude okolo. Zhruba dvacet, možná třicet lidí v stejnokroji, kteří se cvičili s meči a tyčemi. 

Vzal nás se převléct do stejnokroje, no je to přeci jen brnění a pak jsme se vrátili zpět na cvičiště.

"No, třeba překvapíte," zvedl ze stolu desky, který ležel vedle stojanu s luky a šípy a začal listovat. "Jména," pohled neodtrhl a bylo znát, že jsme mu tak nějak jedno. Vůbec nebyl rád, že nás tu má. "Lee Felix," Lix pípnul, ani jemu se zřejmě jeho přístup nelíbil. No komu by se líbil. 

"A ty?" nadzvedl jedno oko ke mě. "Kim Taehyung," ten člověk mě byl už od pohledu nepříjemný a to jsem s ním zatím prohodil jen pár slov. "Profesor si myslí, že dokáže každý umění boje a pochopení podsvětí, ale plete se. Vypadáte, jako by jste vypadli z nějakého módního časopisu, jste takové dámičky." Vysmál se nám a já se mermomocí snažil zůstat příčetný, i když mi to dělalo opravdový problém a Felix na tom nejspíše musel být podobně. 

"Tak pojďte," zahodil desky zpět na stůl odkud si je před chvíli vzal. "Uvidíme, co umíte," vzal z nástavce dvě tyče a jednu hodil na Lixe a druhou na mě. "Blondýnko začni." To snad nebylo nutné, Felixi to zřejmě také nebylo příjemné. Všiml jsem si jak zatíná ruku v pěti, až mu mírně zbělali kloubky.

"Zaútoč," pobídl ho a Felix se na něj rozběhl s úmyslem ho praštit. Měl opravdu dobré reflexi, to se musí nechat, i když Felix na tom nebyl také špatně, ale rozhodně nebyl lepší než on. Ve vteřině se to stalo, Felixovi podrazil nohy a on spadl na zem, on ho chtěl však pořád praštit. Kurva, vždyť je na zemi, Bastard!

Vtrhl jsem do boje a vykryl ránu, co mířila na Felixovu hlavu. Mohl mu ublížit, ale jemu to očividně bylo jedno, možná to i chtěl. "Co si myslíš, že děláš!" Můj pohár trpělivosti přetekl, jednou to muselo to přijít. "Vždyť byl na zemi a bezbranný!" Pokračoval jsem. On tam však jen stál a blbě se tvářil, což mě vytáčelo ještě víc.

"Myslíš, že někdo z podsvětí by nevyužil příležitosti? Všichni by jí využili na poslední smrtící úder, Kim Taehyungu. Musíte přestat dělat chyby a být neschopní, jako tvůj přítel." Podíval se pohrdavě na Felixe a mě ještě víc vřela krev v žilách.

"No do toho, snad nebudeš taky tak neschopný." Natáhl před sebe tyč ve znaku začátku boje. Vybiji si na něm vztek, co mi způsobil. Zaútočil jsem tedy. On však neměl problém mé útoky vykrýt, byl jsem agresivní, vůbec jsem se nestaral o obranu a jen se snažil do něj bušit. Nemyslel jsem, tak hrozně mě vytočil. 

On hledal nějaký bod, kdy by mohl zaútočit a mě napadlo, že mu ho dám. Do toho uhoď mě. Objevil ho a chtěl zaútočit, v tu chvíli však zapomněl na svojí obranu a já mu ušetřil pořádnou ránu do boku, která ho shodila na zem. Myslím, že má síla byla trochu přehnaná, neboť jsem tu dřevěnou tyč o něj zlomil. 

Položil jsem mu  zbytek tyče na hlavu. "Nebudu mlátit ležícího." Celá sekta stála kolem nás a zřejmě sledovala celý zápas, ani nevím, nesoustředil jsem se na okolí. On byl můj cíl a nic jiného jsem neřešil.