Ve znamení Podsvětí / Taekook

Valčík

"Tak směr temné náměstí," znovu jsme se rozešli a já už jsem neměl energii znovu svá křídla schovávat a nechal jsem je vytažená, možná i jedním z důvodu byl, že by někdo mohl poznat Jungkooka a chtít ho někde uvěznit. Tak jsem se tak rozhodl předejít, dalším nemilým událostem.

Jungkook se zastavil v chůzi a já také. To co jsem viděl před sebou bylo neuvěřitelné. Velký palác jež před námi byl vskutku o ohromující. "Vítej na temném náměstí, před Hádovým palácem. Nejrušnější místo v pekle." Informoval mě.

Vskutku rušno tu bylo. Z náměstí, co bylo opravdu velké, se nesla hudba a všude se tančilo, prostě se všude slavilo, v lidském světě nic tak krásného nemáme.  Strigy, démoni, různí duchové, upíři všichni zde byli pohromadě. "Alespoň jeden den v roce, si nikdo nejde po krku." Jediný den, ale alespoň jediný den bez smrti.

"Mohl bych tě vyzvat k tanci?" Zaslechl jsem od JK a nevěřil, že to vypustil z úst. "Vlastně proč ne," ještě by si zatančil s někým jiným. Uchopil jsem jeho ruku, co mi nabídl a společně jsme šli do víru oslav.

"Doufám, že umíš Valčík?" Nachystal se k tanci a na tváři mu hrál spokojený úsměv. Řekl bych, že spíše, že by rád slyšel opak, aby mě mohl vést. Však ho budu muset zklamat. Se společenskými tanci jsem dobře seznámen.

"Ovšem," zaujal jsem stejnou pózu jako on a vyčkával než se přidá. Já ho vést nenechám, na to ať zapomene. JK však couvnout nechtěl. "Nemyslíš si snad, že budeš vést ty?" Šibalsky a trochu nadřazeně jsem se ho optal. Vím, že určitě v to doufal, ale já se prostě nepodřizuji.

"Zdá se, že není vyhnutí." Uchopil mojí ruku a já jsem svojí druhou objal jeho pas. Udělal jsem první krok a začali jsme tančit. Hudba hrála opravdu krásně a mi se zamísili do davu, mezi všemožná stvoření, která si užívala festivalu.

Nemohl jsem však ze sebe strhnout nepříjemný pocit, jako by mě někdo sledoval. Nemůžu se divit, moje koruna na hlavě upoutává vskutku dost pozornosti. Jenže tento pocit byl trochu jiný, zdál se dost nenávistný, moje smysli křičeli, někdo se k tobě snaží dostat!

"Děkuji za tanec," řekl jakmile ustala hudba a ve vteřině přešli na další píseň. Já už ale tančit nechtěl. Něco je tu špatně, JK se už chystal na další tanec. Já však kývl na nesouhlas, na což se na mě nejistě zadíval.

"Něco je špatně," řekl jsem aby mě slyšel a silně mě bodlo ve spáncích. "Někdo se ti snaží dostat do hlavy," zaslechlo mi v hlavě od JK. Soustředil jsem se a pronesl. "Kdo si a co po mě chceš!" Jeho hlas zněl jakoby pod vodou, nerozeznal jsem jeho hlas, jediné co jsem poznal, bylo to, že se jedná o muže.

"Jsem někdo kdo nechce dalšího Hádova podvržence a chci, aby jsi zmizel." To nebylo vskutku milé. "Ani mě nehne," telepatii jsem už zvládl ovládnout, nebylo to tak složité. "Na třetí hodině uvidíš zapadlou uličku, čekám tě tam." Hned jsem se otočil doprava a spatřil jí. Určitě je to léčka, ale co by asi tak mohli udělat.

"JK za chvíli se vrátím, nebudu daleko," informoval jsem ho a v jeho tváři se zračila nejistota. "To tedy ne, nikam sám nejdeš. Budu nablízku." On se o mě bojí nebo se bojí o sebe, že za mojí nepřítomnosti je někdo uvězní. Správná odpověď mi nejspíše zůstane záhadou.

Rozešel jsem se do zapadlé uličky a JK si vylezl na střechu budovy a pozoroval dění. "Jsi tu, čekal jsem něco jiného. Proč se schováváš pod maskou?" Naproti mě stál bělovlásek v kápy. Doufal jsem, že tahle situace nenastane, avšak jsem s tím počítal, ale rozhodně ne tak brzy. Nejsem připravený. Byl to on, Namjoon.