Ahoj jsem Elisabeth, je mi 17 a chodím do druháku na střední škole. Jsem samotářka, ale mám hodně kamarádů na mém oblíbeném kroužku kde děláme různé sporty. Jsem blondýna s modrýma očima a řekla bych o sobě že jsem i chytrá, dneska je pondělí a tak musím do školy. Moc se mi tam nechce, ale musím tam zase budu trpět to pomlouvání, že jsem divná a tady ty věci. Zase určitě dostanu poznámku, že mám kapuci na hlavě a táta to bude zase řešit, už jsem mu říkala hodněkrát, že já nechci aby na mě viděli. Všichni co mě poznali mi říkají, že jsem perfektní, že mám nádhernou postavu, obličej, vlasy, prostě všechno a já nechci být perfektní. Já nejsem perfektní. Každý máme svoje vlastní chyby a já jich mám docela hodně, s nikým jsem nechodila, s nikým jsem se ještě nelíbala a nechodím na pařby. Tohle je asi všechno o mně. Teď jdu do školy. Před školou jsem jako vždy sklopila co nejvíc hlavu a kapuci si dala na hlavu. Otočili se na mě frajeři ze školy, asi mě zase pomlouvali. Nesnáším když na mě takhle civí obzvlášť Cameron, zase se na mě koukal a vypadal, že přemýšlel. Nehodlám tady stát dlouho, až zazvoní zase půjdu do školy, zase se převlíknu, budu poslouchat blbé vykecávání učitelek a zase napíšu test na jedničku.
ČTEŠ
Nejsem perfektní
RomanceNe každá blondýnka je hloupá, Elizabeth je toho příkladem. Je uzavřená a maskuje se tak, že jí nejde vidět do obličeje, ale ti co ji už viděli si myslí že je perfektní. Cameron je typický frajírek na škole, nikdy se o ni nezajímal, proč by taky měl...
