Nejsem perfektní

9.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Dneska zůstanu doma. Když mě včera táta viděl, tak řekl ať dneska relaxuju. Je skoro devět hodin. Ležím a poslouchám písničky přes repráček. Táta mě pochopil hned jak jsem přišla domů. Nechtěla jsem si totiž sundat kapucu. Byla jsem jako tělo bez duše. Povzdechla jsem si. Nechci už Tobiase nikdy vidět, slyšet atd.  Někdo zazvonil.

,,Kdo to je?"  zamumlala jsem si. Šla jsem dolů a otevřela dveře. A kdo tam nestál, Cameron.

,,Co tu děláš? Nemáš být ve škole?" zeptala jsem se rozklepaně.

,,Ty máš být taky ve škole a nejsi. Chci vědět kdo je Tobias," řekl to jméno. Rychle jsem zavřela dveře. Klepal.

,,El, děje se něco?" ptal se docela starostlivě. Opřela jsem se o dveře a sjela po nich dolů. Pořád klepal. Mám vto říct nebo ne.

,,Bež pryč Camerone," vzlykla jsem.

,,Chci ti pomoct," řekl. Naštvalo mě to já nepotřebuju pomoct. Vstala jsem a otevřela jsem dveře.

,,Nikdy mi už neříkej že mi chceš pomoct. Mě nejde pomoct. Nic s tím neudělaš," křikla jsem. On na mě vyjeveně koukal.

,,Pochop, nevěřím lidem. Ani nevím jestli věřit tobě," ukázala jsem na něj.

,,Určitě bych to pochopil," zkusil to. Zavrtěla jsem hlavou a chtěla zavřít dveře. Chytil mě za zápěstí.

,,Nesahej na mě," řekla jsem.

,,El, no tak," prosil.

,,Nesahej na mě," opakovala.

,,El," naléhal.

,,Nesahej na mě!" křikla jsem. Vyškubla jsem se mu. Bylo pozdě už byl vevnitř. Nevypadal zrovna šťastně, spíš naštvaně.

,,Neodejdu dokud mi to neřekneš," stál si za svým názorem.

,,Znásilnil mě! Chápeš! Teď už jdi!" tekly mi slzy. Byl zaskočený. Odstoupila jsembod něj.

,,Proč?" zeptal se v klidu.

,,Protože byl opilý!" moje nervy byly s prominutím na sračku. Mlčel.

,,Bež pryč," zamumlala jsem. Jenže on si mě přitáhl do objetí.  Byla jsem jako hadrová panenka. Držel mě na nohou. A já mu brečela do hrudi a smáčela mu mikinu.