38.Kapitola

9K 417 6
                                    

Pohled Cameron:
Z pokoje vystřelila hako raketa. Musel jsem se tomu zasmát. Vstal jsem a šel za ní. Dole si už nasadila kapucu. Povzdechl jsem si. Chtěl bych, aby se nebála. Ale mám jí rád a vynasnažím se, aby byla šťastná. Nejsem si jistý jestli má ona ráda mě. Každopádně jsme vyšli ze dveří. Propletl jsem si s ní prsty. Sklopila hlavu. Je roztomilá. Bylo ticho. Nevylo to trapné ticho, kdy nikdo neví, co říct. Bylo to příjemné ticho. Bušilo mi srdce, jako vždy v její přítomnosti, taky mnou projížděla energie od jejích prstů. Byl jsem v sedmém nebi. Ani jsem si nevšiml, že jsme u ní. Ona hned odcupitala beze mě nahoru do jejího pokoje. Vybírala si věci. Co nejtišeji jsem k ní došel a objal jí kolem pasu. Trochu naskočila. Položil jsem si hlavu na její rameno. Začal jsem jí dávat polibky na krk. Trochu hlavu nadklonila na stranu a to mě povzbudilo k tomu, abych pokračoval. Zastavil jsem se u jejího ucha. Vdechl jsem její vůni a byl jako omamený.

,,Bože, nádherně voníš," vydechl jsem a ona se na na mě otočila. Opřel jsem si čelo o to její. Přivřel jsem oči.

,,Nevíš co plácáš," usmála se. Chtěla se otočit, ale zabránil jsem jí v tom. Políbil jsem jí. Nebránila se. Ruce spojila za mým krkem a já si jí za boky přitáhl blíž.

,,Tohle už neříkej, vím co chci. Chci aby jsi byla jenom moje. I když jsi moje, nestačí mi to. V tvé přítomnosti se cítím skvěle. Jak se budeme cítit až budeme spolu spát?" přiznal jsem se. Často se mi o ní zdá. Ale není to jako v realitě, i kdybych o to prosil, tak to takové nebude. Mrzelo mě to, ale nechci na ní spěchat.

,,Came. Takhle nepřemýšlej. Nechci spěchat," povzdechla si.

,,Já taky ne. Nechám to na tobě, až se ti bude chtít, tak si to uděláme hezký," usmál jsem se a líbal jí krk. Naskakovala jí husí kůže. Líbilo se jí to.

,,Musíme už jít, stmívá se," řekla a odtáhla se ode mne. Vzala si vak a šla pryč. Drží si odstup. Proč? To jsem neco provedl, nebo na ni moc spechám? Ta druhá varianta je pravděpodobnější.

Došli jsme domů a mezitím co El jedla, jsem jí napustil vanu. Snad se jí to bude  líbit. Vyšel jsem z koupelny a na mé posteli seděla El.

,,Už jsem si myslela, že nevylezeš," zasmála se.

,,Máš tam překvapení," usmál jsem se.

,,Mám se bát?"

,,To posoudíš až tam vlezeš," nasadil jsem kulišácký obličej.

Nejsem perfektníKde žijí příběhy. Začni objevovat