Nejsem perfektní

46.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Zbytek noci jsme si povídali, taky aby ne když je pátek. Teda než přišla jedna otázka.

,,Povíš mi něco o Tobiasovi?" zeptal se náhle.

,,P-Proč?" odpověděla jsem koktavě.

,,Chtěl bych o něm vědět víc. Třeba jak jste se potkali?" zeptal se.

,,No, představila nás jedna moje dávná kamarádka. Tehdy vypadal jako fajn kluk," řekla jsem.

,,Počkej, jak jako vypadal?" díval se na mě nechápavě.

,,Jak to říct. Nekouřil, nepil, nefetoval a hlavně neměl nikdy tetování..." řekla jsem.

,,To si děláš srandu, že jo? Neříkej že se takhle změnil," podíval se na mě.

,,Tohle všechno začlo až po narozeninách, protože jsem ho tehdy načapala s jinou. Já blbka jsem mu to odpustila a takhle to dopadlo," povzdechla jsem si. Nechci se v tom hrabat a Cam to asi chápe, protože se už na nic neptal.

Ráno:
Probudila jsem se v objetí Camerona. Nepamatuju si, že jsme takhle usnuli. Co nejtišeji jsem se odebrala do koupelny. Zadívala jsem se do zrcadla a viděla to samé, jako každý den. Hromádku neštěstí. Udělala hsem si drdol a šla udělat snídani. Vytáhla jsem si vajíčka a slaninu. Udělám míchané vajíčka. Dlouho jsem je neměla.

Nandala jsem vajíčka právě na talíř a k tomu chleba s máslem. Teď jen vzbudit toho spáče.

,,Canerone vstávej," řekla jsem a trochu do něj drcla. On jen něco zabrblal a přeotočil se na druhý bok. Jako vážně?',,Came, snídaně je na stole. Dělej než to vystydne," zkusila jsem to znovu. Strhl mě k sobě. A jsme na začátku. Povzdechla jsem si, ale koutkem oka jsem viděla jak se usmívá. Co ho asi napadlo? ,,Víš co? Já se jdu najíst," řekla jsem, ale nemohla jsem se dostat z jeho sevření.

,,Pěknej pokus El. Ale nevstanu pokud něco nedostanu," otevřel konečně oči.

,,Snídaně se počítá?" zeptala jsem se. Zavrtěl záporně hlavou. Vyjmenovala jsem snad všechno, ale nic nechtěl.

,,Ne, chci něco lepšího," usmál se lišácky.

,,Fajn, co to bude?" zamumlala jsem. Mám hlad a když mám hlad jsem hnusná.

,,Co třeba pusu?" usmál se. Dala jsem mu rychlou pusu, ale on mě stále nepustil.

,,Pusu jsem ti dala, tak mě pusť," řekla jsem.

,,Tomuhle se pusa neříká...." políbil mě. Hodně dlouze. Pak se konečně odtáhl. ,,Tohle byla pusa," zasmál se mému výrazu.

,,A pustil by jsi mě? Mám hlad," řekla jsem prosebně.

,,Já tě tam odnesu."

,,Mám nohy."

,,Já je mám taky a nevytahuju se."

,,Já se nevytahuju. A pojď než ti to vystydne," řekla jsem a tlačila ho do kuchyně.

,,Jako by byla moje matka," zabrblal.

,,Já tě slyším..... a zabiju tě," zazpívala jsem. On vystřelil jako raketa do kuchyně a konečně jedl.