Nejsem perfektní

27.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Ráno jsem se probudila v sedm. Dneska kašlu na školu. Cameron už vedle mě nebyl. Asi spí v pokoji pro hosty. Kde taky jinde že? Hodlám uskutečnit můj plán. Vstala jsem a šla do kuchyně. Do skleničky jsem si napustila vodu a šla zase nahoru. Když jsem vešla do pokoje Cameron spokojeně spal. Vypadal roztomile, ani se mi nechtělo ho budit. Ale co, co chtěl bude mít. Vylila jsem na něj celou skleničku.

,,Co to kurva?!" zapištěl jak holka. Zasmála jsem se.

,,Mě teď baví waterboarding. Je to skvělá mučící technika," usmála jsem se sladce. On se na mě podíval jak na vraha. Odešla jsem do kuchyně a doprovázel mě můj záchvat smíchu. Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Skleničku jsem položila do dřezu a začala se soustředit na snídani. Z ledničky jsem vytáhla máslo, vajíčka, cibuli a pánev. Zapálila jsem si plotnu a vše smíchala dohromady.

Vůně vajíček se rozléhala celou kuchyní. Cameron si sedl ke stolu a já mu podala talíř. Poděkoval a pustil se do jídla. Vypadal že přemýšlí. Asi se chce pomstít.

,,Camerone?"

,,Hm?"

,,Ty jdeš dneska domů. Nebojíš se že tam budou ty dvě bydlet?" zeptala jsem se. On odložil příbor a podíval se na mě.

,,Toho se bojím nejvíc a proto chci.........aby si šla se mnou," řekl. Trochu jsem se překvapila.

,,Ale Camerone, to znamená že budu muset nosit kapucu," řekla jsem nervózně.

,,Jen na hodinku nebo dvě," prosil. Já nevím.

,,Já nevím."

,,El prosím. Já tě tam budu potřebovat," naléhal.

,,No....tak jo," podvolila jsem se. Mám takovou povahu. Nedokážu odporovat dlouho.

,,Díky," usmál se. Já se usmála falešně. Začala mě polévat nervozita. Přestala jsem jíst a zbytek vyhodila do koše.

,,Moc si toho nesnědla," poznamenal Cameron. Podívala jsem se na něj.

,,Nemám hlad," usmála jsem se. On si mne prohlédl a pak vstal. Namáčkl mě na linku. Byla jsem v pasti. Jeho ruce mi bránily v útěku. Koukal mi do očí a to mě znervózňovalo. Přiblížil se ke mě obličejem, snažila jsem se mít hlavu co nejdál. Byl na mě úplně namáčklý.

,,Co to děláš?"

,,Jsi nervózní. Z čeho?" zeptal se. Nemohla jsem mluvit ani se pohnout.
Jeho tělo mě rozptylovalo. Neměla jsem šanci. Tohle je pro mě peklo. Ještě víc se ke mě přiblížil. Naše obličeje byly od sebe pár centimetrů. Chtěla jsem utéct. Skoro se mi to povedlo, ale chytil mě za pas. Přitiskl se na mě. Snažila jsem se mu vykroutit.

,,No povídej," řekl. Tohle mi připomnělo jednu vzpomínku.

Flashback:
,,No povídej, docela by mě zajímalo proč si taková," řekl chladně Tobias. Úplně jsem se klepala. Moje nervy ruply. Bylo to peklo. On se ke mě přibližoval.

,,Jdi-jdi pryč," zašeptala jsem. Jeho to asi nezajímalo.

,,Řekl jsem mluv!" křikl.

,,Znásilnil si mě. Nenávidím tě," vypustila jsem z úst. Potom jsem utekla.

Konec Flashbacku.

Cítila jsem slzy na mých tvářích. Cameron to zjistil a odtáhl se na délku paží. Rozklepala jsem se.

,,El, si v pohodě?" zeptal se ustaraně. Nemluvila jsem. Jen jsem ke Cameronovi pristoupila a.....

........................................................
Ahoj. Problém se vyřešil celkem rychle. Ani jsem to nečekala. Doufám že jste si užili kapitolu.