Nejsem perfektní

22.Kapitola

Pohled Camerona:
Vyrazil jsem na určené místo. Dost jsem se bál. Nevěděl jsem co jí řeknu. Viděl jsem ji v dálce, vypadala jako mravenec.

Přišel jsem k ní a poklepal ji na rameno. Leknutím nadskočila.

,,Ahoj," pozdravil jsem jí.

,,Ahoj," odpověděla a společně jsme vyrazili do lesíku.

,,Proč ses chtěl sejít?" zeptala se po dlouhém tichu. A je to tady.

,,Nevím. Možná jsem v tvojí přítomnosti v klidu," pokrčil jsem rameny. Ona se na mě nechápavě podívala.

,,Aha. To já se v té tvojí cítím v bezpečí," řekla. Je hodně upřímná.

,,Můžu se zeptat?"

,,Na co?" podívala se na mě.

,,Jestli budeme kamarádi?" usmál jsem se.

,,Vždyť jsme," ušklýbla se.

,,Ale není to oficiální," zasmál jsem se

,,Tak jo," zasmála se taky.

,,Nikdy jsem netušil, že se tak zněním kvůli holce," vyklopil jsem ze sebe. Ona se na mě trochu naštvaně podívala.

,,Jak to myslíš?"

,,No, nikdy jsem kamarádku neměl. A chtěl jsem kamarádku a kvůli tomu jsem se změnil. Prakticky jsem holku nikdy nechránil, teda nevadí mi to. Jsem rád, že jsme kamarádi, ale hlavně si mi změnila povahu. Z flákače si udělala kluka s dobrýma známkama a úmyslama," řekl jsem a dival se dopředu. Periferně jsem viděl jak sklopila pohled a trochu se usmála.

,,Aha. Ty mě taky měníš. Neměla jsem jiné kamarády. Teda jenom ty na kroužku. Táta o našem přátelství neví. Byl by moc rád a nutil by mě se kamarádit s každým," řekla.

,,A kde máš vůbec mámu? Jestli se mohu zeptat?"

,,Podváděla tátu. Neviděla jsem ji přes dva roky. Ale o víkendu jedu za ní. Potřebuju si s ní promluvit. Myslím že tátu nepodváděla, ale jistá si nejsem. A co ty?" zeptala se. Uhnul jsem pohledem na druhou stranu.

,,Je mrtvá," řekl jsem. Trochu mě zaštípaly slzy v očích, rychle jsem je zahnal.

,,Promiň, nechtěla jsem..."

,,To je dobrý."

,,Co se jí stalo? Klidně to říkat nemusíš, já tě nutit nebudu."

,,Bylo mi devět. Jel jsem s rodičema k babičce. Hádali se a máma řídila. Nabourala do protijedoucího auta. Na místě zemřela. Já měl na mále. Táta vyvázl s jen s modřinami," řekl jsem smutně.

,,Aha. To mě moc mrzí," řekla a sklopila pohled. Dorazili jsme na místo a sedli si do trávy.

,,Nemusí. Od té doby se o sebe starám sám. Táta je furt v práci, štve mě to. Ale bohužel s tím nic neudělám," podíval jsem se jí do očí. Její oči byly úžasné.

,,Já se taky o sebe starám sama. Nemám si s kým povídat. Táta na mě pořád tlačí s tím, že bych si měla najít kamarády, protože to jsou dva roky. Akorát se hádáme," řekla a a dívala se mi do očí. Trochu jsem se k ní naklonil a.....

...........................................................
Nechám vás napnuté. Protože to dělám schválně a kamarádka mě za to nenávidí. Pokusím se ještě dnes vydat další, ale nevím. Podle toho jestli se mi nebude chtít spát.😍😍😉😛.