Nejsem perfektní

4.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Vím že mají něco v plánu. Z Cameronovi tváře jsem vyčetla, že čeká co se stane. Došlo mi co chtějí udělat. Rychle jsem vstala a uhla Benovi, který se po mě natahoval. Než se stačil vzpamatovat skončil na Cameronovi. Oba leželi.

,,Ještě jednou se o tohle pokusíte, tak to příště může dopadnout hůř," zasyčela jsem. Koukli se na mě.

,,Jen jsme chtěli vědět jak vypadáš," řekl Ben.

,,To se nedozvíte. Nehodlám si ji sundat, cítím se pak divně," zamračila jsem se pod kapucou a vlasama.

,,Proč?" zeptali se jednohlasně. Zakoulela jsem očima.

,,Stydím se," zalhala jsem a sedla si. Začala jsem pokračovat v kresbě mamky. Oni se na sebe nechápavě podívali a šli si sednout do lavice. Netušila jsem proč je to zajímá. Nikdy se o mě nezajímali, tak proč teď?

Přetrpěla jsem celý den ve škole. Čekala jsem na tátu. Někdo se vedle mě postavil. Sklopila jsem hlavu a dívala se na svoje boty.

,,Proč se s nikým nebavíš," prolomil ticho Cameron. Byla jsem zticha a prohlížela si dál svoje zajímavé boty.

,,Země volá El," zamával mi před obličejem rukou. Nadskočila jsem.

,,Bavím, jen je neznáš," špitla jsem.

,,Třeba jo," řekl.

,,Proč mě furt otravuješ? Štve mě že se na mě každý ráno před školou díváš. Nesnáším když se na mě koukáš o hodiny. Štve mě že si najednou začal se mnou mluvit. Vždy jsem byla jen vzduch," řekla jsem.

,,Jen mě zajímá ta kapuce. Z jakého důvodu ji nosíš. To ti někdo ubližoval?" zeptal se. Přede mnou zastavilo tátovo BMW. 

,,Ze mě nic nedostaneš," řekla jsem mu naposled a sedla do auta. Koukal na mě přes tmavé okýnko. Táta se rozjel.

,,Tak sis našla už kamaráda?" usmál se táta. Sundala jsem si kapuci a podivala se na něj.

,,Ne, pořád se s Benem snaží zajistit proč tu kapucu nosím," odpověděla jsem s ušklebkem. Táta si povzdechl.

,,Měla by sis najít kamarády, jsi hrozně uzavřená. Si taková jako byla tvoje matka. Tichá, chytrá a nikdy neviděna," řekl se smutným obličejem.

,,Tati, já mám kamarády," zakoulela jsem očima.

,,Kroužek se nepočítá," řekl a zastavil před domem.

,,Tati moc dobře víš, že mi všichni říkají jak jsem perfektní," povzdechla jsem si zoufale.

,,Ale vždyť si krásná, chytrá a prostě všechno," řekl.

,,Nejsem perfektní, mam svoje chyby,"  podívala jsem se na něj.

,,Dej mi příklad," řekl. Došla mi slova. Vítězně se usmál a vešel do domu. Ach jo. Tohle je na nic.