Nejsem perfektní

28.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Obejmula jsem ho. Byl překvapený. Ale obejmul mě taky a víc si mě k sobě přitiskl. Po chvíli jsen se odtáhla. A chtěla jsem umřít nádobí.

,,Umyješ to večer. Pojď půjdeme ke mě," řekl. Přikývla jsem a šla se převléct. Oblékla jsem si toto:

Čekala jsem na Camerona dole.

,,Co tam tak dlouho děláš?!" křikla jsem.

,,Kontroluju jestli mám všechno," odpověděl. Aha. Každopádně mi začalo být vedro.

,,Počkám na tebe venku, protože bych se tady upekla," řekla jsem a šla ven.

Po pěti minutách se rozhodl už jít ven.

,,To si tam ty věci vyráběl?" zasmála jsem se.

,,Ne, kontroloval jsem si tašku. Moc často zapomínám," pokrčil rameny. Zakroutila jsem hlavou. A už koukala dopředu. To by mě zajímálo jak na mě zareagujou. Zničehonic si se mnou Cameron propletl prsty. Trochu jsem sebou cukla, ale pořád jsem ho držela. Koutkem oka jsem viděla jak se trošku červená. Trochu jsem se usmála. Že bych ho změnila? Asi.  Šla bych dál rovně, ale Cameron mě přitáhnul k sobě.

,,Kam jdeš? Já bydlím tady," zasmál se.

,,Tak jsem přemýšlela," bránila jsem se. Pustil mi ruku a otevřel. Vešla jsem po něm. Mají to tu docela podobné jako u nás. Rozhlížela jsem se.

,,Budeš tu stát, nebo půjdeš?" provokoval mě.

,,Tak sorry, že jsem tu nebyla," zasmála jsem se. Sundala jsem si čepici a kapucu.

Celé mi to tu ukázal. A právě jsme v kuchyni a Cam dělá pití. Když mi podával skleničku a myslel si že ji pevně držím tak jí pustil. Voda se na něj vylila a já stihla jen zachránit život skleničce.

,,Ale no tak, to už je dnes podruhé," zanadával. Já se na něj podívala, když jsem viděla jeho obličej který říkal "jako fakt?" jsem se rozesmála.

,,Ty si to udělala schválně," obvinil mě a usmíval se.

,,Já nemůžu, že si nemehlo a nezeptáš se jestli ji držím," přestala jsem se smát. Cameron se po mě natahoval. ,,Neee, už ne!" začala jsem pištět. Běžela jsem do obýváku a snažila jsem se utíkat. On se ke mě pomalu přiblížoval a na tváři měl zlomyslný obličej. Chtěla jsem ho obejít, ale on mě namáčkl na zeď a hodil si mě přes rameno.

,,Neee."

,,Ale jo," smál se. Položil mě na pohovku a obkročmo si na mě sednul. Začal mě lechtat. Já vyprskla smíchy a začala se všemi směry kroutit.

,,Tady se snad vraždí," řekl mužský hlas vycházející z chodby.

Pohled Camerona:
,,Tady se snad vraždí," slyšel jsem hlas otce z chodby. Přestal jsem El lechtat a ta začala hluboce dýchat, ale pořád jsem na ní seděl. Nasadil jsem jí kapucu a ona si sedla a vlasy nechala spadnout do obličeje.

,,Skoro," řekl jsem s úsměvem. Otec přišel i s těma holkama do obýváku a všichni se na nás dívali.

,,Dobrý den jmenuji se El," pozdravila slušně otce a otřásla si s ním rukou. Otec na ní divně koukal.

,,Říkej mi Petere. Camerone, kdo je ta dívka?" zeptal se.

,,Moje přítelkyně," řekl jsem a konečně z ní slezl a obejmul jí ze zadu. Marlee vyprskla smíchy. ,,He tady něco k smíchu?" zeptal jsem se a zabíjel jí pohledem.

,,Jo je. Ty si vždy měl holky na noc a teď si najdeš přítelkyni? No není to divný?" smála se.

,,Dali jsme se dohromady včera a známe se docela dlouho. Nikdy bych jí neublížil jako její bývalej," zamračil jsem se. Ona se na mě nechápavě podívala.

,,Jak jí ublížil?" vyzvídala.

,,Znásilnil mě. Nic neobvyklého," řekla upřímně El. Dost mě to překvapilo. Nikdy o tom nechtěla mluvit. Sundala si kapucu a vlasy odhrnula z obličeje. Marlee si jí sjela pohledem a zastavila se u jejích očí potom se otočila a odkráčela nahoru. Ok, tohle bylo divné.

,,Nechceš tu zůstat na večeři?" zeptal se otec.

,,Právě se tu moc neudržím. Dnes ještě musím za matkou," řekla El. Naklonil jsem se jejímu uchu.

,,Prosím," zašeptal jsem aby tu zůstala.

,,No tak jo," řekla. Já se usmál. Díky bohu že tu bude. Nechci být tady s Marlee sám.