Nejsem perfektní

6.Kapitola

Já ho doučovat nehodlám. Ještě by něco zkoušel. Děsí mě. Když se na mě dívá a přemýšlí, připadám si trapně.  Sešla jsem ze svého pokoje do kuchyně a začala si dělat jídlo. Dostala jsem chuť na sušenky. Udělala jsem si po domácím receptu těsto. Nakládala vše na tác a dala to do trouby. Sedla jsem si na kuchyňskou linku a projížděla sociální sítě. Někdo zazvonil. Kdo to je? Šla jsem se podívat. Přes kukátko jsem se podívala a dostala málem infarkt. Stál tam Cameron.

,,Do prdele," zanadávala jsem.

,,El?" slyšela jsem za dveřmi. Oblékla jsem si mikinu co jsem měla na věšáku. Kapucu jsem si přihodila přes hlavu a sklopila hlavu, vlasy se rozprostřely po celém obvodu kapuce. Teprve teď jsem otevřela dveře.

,,Ahoj," pozdravil.

,,Co tady chceš?" zavrčela jsem nevrle. On se jen usmál.

,,Co myslíš, chci se domluvit na tom doučování," řekl.

,,Já jsem ti psala že tě nehodlám doručovat. To neumíš číst?" obrátila jsem oči v sloup i když to nemohl vidět.

,,Prosím," poprosil.

,,Ne," řekla jsem v klidu a popřela se o futra.

,,A když za to něco dostaneš?" zkusil obchodovat.

,,Děláš si srandu, že jo. Camerone já nemám prostě čas," zavrčela jsem.

,,A co máš tak důležitého?" zamračil se.

,,Mám každý den tréninky," lhala jsem. Měla jsem je jen v pondělí, ve středu a pátek.

,,Vážně? A co teda děláš?" přeměřil si mě podezíravě.

,,Zumbu a jógu," lhala jsem dál. Na tom kroužku děláme všechno.

,,Tak to umíš tancovat a protahovat se. Ale stejně nechápu, že si nenajdeš alespoň hodinku," přemýšlel.

,,Chodím tam hned po škole," lhala jsem dál.

,,A proč si teda dneska doma, když máš trénink," snažil se mě umlčet.

,,Nebylo mi dobře a teď mě omluv, musím zkontrolovat sušenky," chtěla jsem zavřít dveře, ale dal tam nohu. Dělá si srandu. Otevřela jsem je. Podíval se na mě smutně.

,,Ježiš tak pojď," odešla jsem do kuchyně. Slyšela jsem za sebou zavření dveří a následně kroky.

,,Máte to tu hezky zařízené," řekl.

,,Díky," odpověděla jsem v klidu. Zkontrolovala jsem sušenky. Ještě nebyly hotové. Sedla jsem si opět na kuchyňskou linku a projížděla sociální sítě.

,,Takhle trávíš většinu času?" zeptal se.

,,Jo, ale většinu času čtu. Ty?" otočila jsem se na něj.

,,Jsem venku," odpověděl.

,,To jsem mohla čekat," zakoulela jsem očima a dívala se do telefonu.

,,Proč se všem vyhýbáš?" ptal se.

,,Ty toho nenecháš co?" vstala jsem.

,,Ne," odpověděl.

,,Nemám důvěru k lidem, stačí? Dáš si čaj, kafe, kakao nebo vodu?" optala jsem se.

,,Dám si to co si dáš ty," mávl rukou. Začala jsem dělat kakao. Vytáhla jsem i dodělané sušenky a nakládala je na talíř. Dala jsem to na stůl a sedla si na židli. Cameron mě doslova hypnotyzoval.

,,Můžeš přestat na mě civět?" rekla jsem nevrle. Odvrátil pohled a vzal si sušenku.

,,Je výborná," řekl když si jí strčil do pusy. Trochu jsem se usmála. Chtěla jsem si zastrčit vlasy za ucho, ale hned jsem se okřikla a ruku položila zase na stůl.

,,Proč si to neudělala?" zeptal se hned.

,,Neudělala co?" dělala jsem blbou.

,,Chtěla sis zastrčit vlasy za ucho, ale neudělala to," ušklýbl se.

,,Co vlastně chceš doučit?" změnila jsem téma. Hned mě zavraždil pohledem.

,,Nevím," pokrčil rameny.

,,Tak proč si teda přišel?" Trochu jsem se naklonila hlavu na stranu.

,,Jen se domluvit," řekl a díval se na mě. Musela jsem zrak přemístit jinam. Není ten obraz zajímavý?

,,El, notak. To se člověku nevydržíš dívat do očí?" zasmál se. Tohle se mě dotklo. Připomnělo mi to léta na základní škole. Bylo to peklo.

,,Prostě nedokážu. Mám to tak od základky," řekla jsem s třesoucím se hlasem.

,,Šikanování. To už sedí," řekl a sklopil pohled k hrnku.

,,Jak si na to přišel? Třeba je to z něčeho jiného," zkusila jsem mu to rozmluvit. Ale měl pravdu. Většinou to byly holky z naší třídy. Protože jsem byla podle nich perfektní.

,,Ale není, slyším tón kterým to říkáš," řekl. Tím mě dostal. Upil si z kakaa a Zase si mě prohlédl.

,,Proč se furt na mě díváš?" vyklopila jsem ze sebe.

,,Je na tobě něco zvláštního. Chování. Vypadá to že tvoje rodina je v balíku a ty se chováš normálně. Nejsi jako ty barbíny ve třídě. Zajímalo by mě proč by zrovna tebe někdo šikanoval," pokrčil rameny.

,,Někteří lidé prostě jsou pro někoho hrozbou. Já jí byla, ale už nejsem," řekla jsem.

,,Řekni mi důvod," položil hrnek na stůl.

,,Nejsem perfektní," řekla jsem. On se zasmál.

,,To si teď děláš srandu, že jo," smál se.

,,To posuď sám," řekla jsem a sundala si kapucu a vlasy odhrnula z obličeje. Podíval se na mě a zamrzl. Tohle jsem si mohla myslet.

,,A já si myslel že ji nosíš protože si ošklivá," prohlížel si mě.

,,Nosím jí protože nechci, aby lidé říkali, že jsem perfektní," řekla jsem a napila se.

,,Tohle říkat Benovi nebudu. Vsadili jsme se. Ten kdo tě uvidí bez kapuce vyhrává. Nic neřeknu," řekl. Děkovmě jsem se na něj podívala.

,,Díky ani nevíš jak jsem vděčná," usmála jsem se