Nejsem perfektní

21.Kapitola

Pohled Camerona, úterý 22:06:
Šest minut po desáté, to jsem asi trochu přehnal. Šel jsemnse v rychlosti osprchovat. Přemýšlel jsem El, za tak krátkou dobu mi dokázala přirůst na srdce a i na mozek. Už se mi i o ni zdá. Začínám se za to proklínat. Cítím se trapně. Nikdy jsem nic takového k holce necítil. Vždy to byl vztah jen na noc. Teď je to jiné, spíš na roky. S povzdechem jsem vypnul vodu a převlékl se. Dosliva jsem do postele spadl a hned usnul.

Ráno-7:40:
Dneska píšeme ze 4 předmětů. Já se z toho zblázním. Matika. Proklínám matiku.

Co to je za příklad? Ježiši jak to jen bylo. Hned se mi vybavil den kdy mi to El vysvětlovala. Musíš to mezi sebou vynásobit. No jasně. Rychle jsem to vypočítal a odevzdal mezi prvními.

Na konci hodiny nám učitelka nadiktovala známky.

,,Elizabeth jedna, Cameron taky jedna. Camerone co se s vámi stalo?" zeptala se s údivem učitelka a sundala si brýle. Celá třída se na mě podívala.

,,Učil jsem se," pokrčil jsem rameny. Ben na mě koukal jak na mimozemšťana. Zazvonilo a učitelka konečně odešla.

,,Co se to s tebou stalo, vždyť se nikdy neučíš," zašeptal Ben.

,,Lidi se mění Bene. Zvykej si dneska budou ještě tři jedničky," zazubil jsem se.

A stalo se ze všech třech testů jsem dostal jedničky. Čekal jsem na otce a stál jsem vedle El.

,,Dneska si zavável," usmála se a podívala se na mě, aby to nikdo neviděl.

,,Díky," zazubil jsem se. Otec zastavil a já nastoupil. Rozjel se.

,,Tak co bylo ve škole?" přiletěla na mě jeho otázka.

,,Čtyři jedničky," pokrčil jsem rameny.

,,Nekecej, nebyly to ruský jedničky?" zeptal se. Ukázal jsem mu žákovskou knížku. Trochu se podivil a vysadil mě doma. Zase odjel. Co furt dělá, že není doma. Takhle je to od doby co mi umřela matka. Je furt někde pryč. Začíná mě to štvát. A proč se tak starám? Vždy mi to bylo jedno. El mě začala měnit. Pane bože, El. Já se kvůli ní měním. No tak to jsem v tom až po uši. Napsal jsem ji.

Zprávy:

Cameron: El, Máš čas?

Elizabeth: Jasně mám ho na rozdávání.

Cameron: Takže můžeš být za hodinu u lesíku?

Elizabeth: Budu tam.

Konec zpráv.

Fajn. Je čas říct ji pravdu. Možná to kvůli minulosti bude mít těžký, ale uvidíme. Doufám, že to přijme.