Nejsem perfektní

68.Kapitola

Pohled Elizabeth, den Camových narozenin:
Dnes má Cameron narozeniny. S povzdechem jsem vstala a šla si udělat ranní hygienu. Jako vždy jsem se zvážila, jako každý den jsem uviděla, že mám o půl kila míň. Neřešila jsem to. Stejně s Camem už nejsme. Beru to jako rozhod. Venku se otepluje a tak jsem si vzala sukni. V zrcadle jsem uviděla párátko a radši jsem šla uklízet.

,,El?" zeptal se hlas mamky.

,,Hm?" otočila jsem se na ní.

,,Dole máš překvapení," řekla.

,,Nemám narozeniny," řekla jsem.

,,Nemel a pojď," usmála se a šla dolů. Unaveně jsem si povzdechla a šla za ní. V obýváku jsem málem dostala infarkt.

,,Camerone? C-co tady děláš?" vysoukala jsem ze sebe.

,,Musel jsem tě vidět a jestli chceš. Můžeme být spolu. Akorát by jsi byla měsíc tady a já s tebou a potom by to bylo naopak, ale u mě,"  řekl a došel ke mě. Chtěl mi dát pusu, ale uhla jsem. ,,Děje se něco?" zeptal se.

,,Já nevím jestli ještě něco k tobě cítím. Ta dálka je pro mě jako rozhod. Nevím proč bych se. K tobě měla vracet. Zním sobecky, ale dej mi důvod, proč bych se měla držet tohohle plánu," hlesla jsem.

,,Protože se, když se držíme za ruce, je to jako věčnost. Protože miluju tvoje oči, tvoje tělo, tvoje vlasy,miluji na tobě každý detail. Protože se s tebou cítím dobře a sám sebou. Protože jsem s tebou šťastný. Protože máš ten nejkrásnější úsměv. Protože s tebou rád usínám. Protože miluji tvou vůni. Protože, když jsem s tebou, cítím se lépe. Protože miluji, když se mě dotýkáš a když vpíjíš se mi do očí. Jsi pro mě jediná na světě a jsi půlka mého srdce," řekl svůj monolog. Dal mi snad milion důvodů. Začala jsem brečet. Mé tělo zaplavilo příjemné teplo a mé srdce bylo opět úplné. Obejmul mě a já jem mu objetí opětovala a pevně ho stiskla. Rodiče se usmáli a šli do kuchyně.

,,Proč ses vrátil?" zeptala jsem se.

,,Protože tě miluji a chci, aby jsi byla šťastná," řekl a odtáhl se.

,,Ale máš narozeniny a já nemám pro tebe dárek," sklopila jsem hlavu.

,,Mám tebe a to mi stačí. A co říkáš na ten plán s tím stěhováním?" zazubil se.

,,Zní to skvěle, ale co škola?" zeptala jsem se.

,,No táta to zařídil a řekl, že jeden měsíc budu chodit sem a ty potom k nám," zasmál se.

,,To jako budu pořád spát vedle tebe?"

,,Jo."

,,Tati? Kde máš tu pušku? Jduvse zastřelit," řekla jsem vážně, ale v duchu jsem se smála.

,,Ty to ani neudělaš,"  usmál se.

,,To mě znáš teda málo," založila jsme si ruce na prsou a prohlédla jsem ho. On se na mě vyděšeně podíval a já se začala smát.