Nejsem perfektní

Speciální kapitola 1/2

O šestnáct let později, pohled Elizabeth:
,,Mami!" křikla na na mě moje dcera a přiběhla dolů do kuchyně, kde jsme seděli s Cameronem a povídali si, co je nového v práci.

,,Ano Rachel?" usmála jsem se na ni. Myslím si, že jsme jí s Cameronem vychovali skvěle. Je chytrá, šikovná a hlavně čistotná. Cameron si ze mě částo dělá srandu, že je po mě. Ale už jsem si zvykla.

,,Doufám, že s tím večerem počítáte," řekla a podívala se na nás. Vysvětlím vám situaci, naše dcera si našla nějakého kluka a dneska má přijít i s jeho rodinou na večeři.

,,Samozřejmě, proč bychom neměli Rachel," podíval se na ní nechápavě Cameron. Ona uhnula pohledem. Poslední dobou se chová divně. Je uzavřenější než byla, mám strach.

,,Já jenom... jestli nejdete do práce," zamumlala a podívala se na mě. Je pravda, že a Camem chodíme do práce a máme toho hodně, jelikož s Camem máme vlastní firmu, která vydělává a tu práci někdo dělat musí. Otočila se na patě a šla zase nahoru. Zamračila jsem se.

,,Máš taky starosti, že?"  položil svou dlaň na tu mou. Povzdechla jsem si a prsty jsem si vjela do vlasů.

,,Chová se jinak, chová se..." nestihla jsem to doříct, protože mě Cameron předběhl.

,,Jako ty před několika lety," usmál se, jeho úsměv byl upřímný a musela jsem se usmát taky. Chytl mé ruce a dal mi pusu na čelo. Uchechtla jsem se.

,,Jdu se na ní podívat," hlesla jsme a věnovala jsem mu jeden ze svých polibků. Přikývl a pustil mě. Vstala jsem a šla nahoru do patra. Otevřela jsem dveře do pokoje Rachel. To co jsem viděla mi malém zastavilo srdce. Dlaněmi jsem si zakryla pusu. Rachel ztuhla a dívala se mým směrem. V pravé ruce držela žiletku a levou měla už trochu zakrvácenou. Nechtěla jsem volat Cama a tak jsem vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Otočila jsme se na Rachel. ,,Proč Rachel?" zesmutnila jsem. Šlo vidět, že jí můj výraz trhá srdce na kusy. Ale neodpověděla. Z rozkepané ruky jí vypadla žiletka. Sedla jsem si na postel a žiletku odložila na noční stolek. Odvrátila zrak. ,,Rachel si jediné co s tvým otcem máme, kdybys umřela, oba bychom si to mohli hodit, tak proč?"  koukla jsem na ní zničeně. Pohled na ní mi vracel vzpomínky z toho nejčernějšího období mého života.

,,Protože on...Brandon, on mě mlátí," hlesla potichu a mě se vrátily vzpomínky na tu uličku, kde mě ten parchant znásilnil.

,,Rachel, měla by ses s ním rozejít, to víš že?" řekla jsem vážně. Přikývla.

,,Ale on mi vyhrožuje," rozplakala se. Objala jsem jí a kapesníkem, který měla na stole jsem jí utřela krev že zápěstí.

,,Pšš, to bude dobrý," uklidňovala jsem jí. Teda, snažila jsem se, ale moc mi to nešlo

,,Jak to můžeš vědět, nemůžeš vědět, jak se cítím," hlesla a odtáhla se ode mne. Měla jsem strašnou potřebu jí říct o mém mladí. Chytla jsem jí jemně ruce a ona se na mě podívala.

,,Rachel, teď mě dobře poslouchej,  moc dobře vím jak se cítíš. Když mi bylo patnáct, měla jsem kluka, byl fajn, ale jednou se na jedné párty opil a pak mě znásilnil, nenech si takhle ubližovat, to je jakobych to zažívala znova," utřela jsem si pár slz. Rachel na mě překvapeně koukala.

,,Mami, tys byla znásilněná?" koukala na mě s vykulenýma očima, sice jsem brečela, ale úsměv mi zůstal.

,,Kdyby nebylo tvého otce, kterého jsem pořádně poznala až v sedmnácti, tak jsem pořád na dně. Víš, nechci aby sis prožila to samé co já, měla jsem deprese, skrývala jsem se, neměla jsem skoro žádné kamarády, měla jsem anorexii. A to jen kvůli tomu klukovi, musíš s tím něco udělat, takhle to nejde," hlesla jsem potichu. Odhodlaně přikývla.

,,Dnes se s ním po večeři rozejdu" řekla s úsměvem. Usmála jsem se taky.

,,Budu tě hlídat, kdyby tě chtěl uhodit a táta by to viděl, zastaví ho, už ho tu neuvidíš a jestli bys chtěla, můžeš přestoupit na jinou školu, platí? Cokoliv se bude dít, tak za mnou dojdi a řekni mi to, budu se ti snažit co nejvíce pomoct," usmála jsem se. Objala mě a já jsem se překvapeně nadechla.

,,Děkuji ti mami, za všechno, mám tě ráda," zašeptala. Pohladila jsem jí po jejích blonďatých vlasech, je mi hodně podobná. Obličej má sice po Camovi, ale barvu vlasů a očí má po mě.

,,Já tebe taky Rachel," oplatila jsem jí objetí.

...........................................................
Dokopala jsem se napsat speciální kapitoly. Konečně. V příští kapitole  na konci bude můj proslov, tak si ho prosím pak přečtěte. Mám vás všechny ráda! ❤️❤️