Nejsem perfektní

71.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Sedla jsem si na místo.

,,Hele El!" křikla na mě nějaká blondýna. Otočila jsem se na ní.

,,Co je?!" zeptala jsem se. Všichni zmlkli.

,,Kdo je ten kluk?"  zeptala se.

,,No, můj brácha to určitě není," řekla jsem.

,,Já se ptám kdo to je! Jak se jmenuje a tak!" křikla zase.

,,Hele klídek. Jmenuje se Cameron," odpověděla jsem.

,,Možná se s ním vyspím," řekla potichu, ale slyšela jsem to a začala jsem se smát. ,,Co je!" zapištěla.

,,To asi těžko. Sice to byl a je bad boy, ale má holku, kterou v životě nepodvedl a ani to nemá v plánu," uchechtla jsem se.

,,Vážně?" zeptala se a falešně se usmívá. ,,A jak se ta holka jmenuje?"  založila si ruce na prsou.

,,Jmenuje se El a teď s ní mluvíš. Taky u mě na nějakou chvíli bude bydlet, no a pak já budu bydlet u něho, takže máš smůlu," řekla jsem a dál jí ignorovala. Cameron přišel a sednul si vedle mě.

,,Promiň," zašeptal a obejmul mě.

,,Za co? To já bych se měla omluvit, protože nevím proč jsem si tě připustila k tělu," podívala jsem s emu do očí.

,,Ne he to moje chyba, neměl jsem se ptát a tolik na tebe tlačit," sklopil zrak a připravil si.

,,Možná jsem si tě připustila k tělu protože jsem se cítila osamělá a potřebovala jsem nekoho komu bych se svěřila," usmála jsem se. On se na mě podíval. ,,Ale to co víš, není ani polovina z toho. Pomalu mi bouráš tu zeď, kterou jsem postavila. Sice tam pár děr je, ale je ještě mnoho tajemství, které se možná nikdy nedozvíš. Mám tě ráda, ale musíš mě přijmout jaká jsem, třeba to bude trvat, ale jsem si jistá, že ty tu zeď strhneš a já budu jako dřív," usmála jsem se.

,,Takže úsměvavá holka s dobrým srdcem a hlavně radostí na rozdávání?" uchechtnul se a já s ním.

,,Asi jo," pokrčila jsem rameny.

,,A El?" zeptal se ještě, protože zazvonilo.

,,No?" usmála jsem se.

,,Proč na mě ta blondýna tak čumí?"  podíval se na mě zděšeně.

,,Snaží se tě dostat do postele a to jsem jí řekla, že jsi se mnou. Ona mě nesnáší, protože jí vždy setřu," podívala jsem se na něj nevinně.

,,Jo, aha. Zapomněla si jí říct, že jsem jenom tvůj a ty jen moje," ušklýbl se.

,,Ten vtip se ti nepovedl, protože taková nikdy nebudu," usmála jsem se vítězně. On jen zavrtěl hlavou a usmál se.

,,Zapomínám na to, že ty chceš mít vždy poslední slovo," podopřel si rukou hlavou.

,,To si piš, Ja vždy mam poslední slovo," řekla jsem důležitě. On se začal smát a já s ním.

,,Čemu se smějete?" propálila nás učitelka pohledem.

,,Ničemu," řekli jsme sborově, ale tlemili jsme se, vypadalo to že jsme si něco šňupli.