Nejsem perfektní

11.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Bylo ticho jen jsme se na sebe dívali. Cítila jsem se trapně. Vím, jsem tvrdohlavá, ale nechci mu něco dlužit.    Odvrátila jsem od něj pohled. Nemůžu  mu koukat do očí. Nedokážu to. Jen si povzdechl a vstal.

,,Už jdu domů, relaxuj nebo si dělej něco co tě uklidňuje. Kdyby něco, napiš mi," ukázal na svůj mobil. Přikývla jsem. On se otočil a odešel. Potřebuju pořádnou koupel a knihu s písničkama. Šla jsem si napustit vanu. Dala jsem tam čokoládové mýdlo a jahodové. Hezky to vonělo. Vysvlékla jsem se a pomalu si tam vlezla. Vzdychla jsem blahem. Zapnula jsem si oblíbené písničky. A začetla se do knihy Selekce. Bylo to napínavé.

Po půl hodině se mi začaly zavírat oči. Radši jsem vylezla a šla do postele. Pomalu jsem usínala, ale překazil mi to telefon.

,,Kdo to je?" zamumlala jsem v polospánku. Zvedla jsem to bez ohledu na to kdo mi volá.

Hovor:

Elizabeth: Prosim?

Neznámý: Ahoj El. Tak už není u tebe ten tvůj?

Elizabeth: Tobiasi, zničil si mi život, nehodlám tě poslouchat.

Tobias: Jen jsem ti pomohl.

Elizabeth: Jo? Jen na dno. Byla jsem jak tělo bez duše! Měla jsem trauma! To si byl ten týden tak slepý! Vždyť jsem před tebou utíkala!

Tobias: Stejně si byla na hovno.

Elizabeth: Protože jsem přestala vnímat! Ty idiote. Už mi nikdy nepiš, nevolej a hlavně za mnou nejezdi!

Tobias: V tom županu ti to sluší.

Konec hovoru.

To je uchýl. Začínala jsem mít strach. Zavolala jsem hned Cameronovi.

Hovor:

Elizabeth: Camerone?

Cameron: El? Je všechno dobrý.

Elizabeth: Ne.

Cameron: Stalo se něco?

Elizabeth: Tobias stojí před domem. Já se bojím. Má strašně uchylné kecy.

Cameron: Vydržíš pět minut?

Elizabeth: Jo.

Konec hovoru.

Šla jsem se převléknout do koupelny.

Přišla mi smska od Camerona.

Přijdu zadním vchodem

Šla jsem se připravit. Sešla jsem schody a čekala na Camerona. Nezapomněla jsem na kapucu. Už jsem ho viděla. Otevřela jsem dveře a on vešel.

,,Ty si mu zvedla telefon, co?" zeptal se. Přikývla jsem.

,,Co ti říkal?" ujišťoval se.

,,Že jsem při..... tom byla na hovno," dala jsem hlavu na stranu. Obejmul mě

,,Bež do ložnice si lehnout, já si s ním promluvím," zašeptal mi do ucha.

,,Ne," řekla jsem příliš rychle.

,,El, bež si lehnout. Nechci aby si to slyšela a hlavně viděla," povzdechl si.

,,No tak jo," vysoukala jsem ze sebe a šla už do pokoje. Bála jsem se co se stane.