Nejsem perfektní

24.Kapitola

Pohled Camerona:
Došel jsem až k jejímu domu a než jsem stihl zazvonit, tak mi otevřela. Vešel jsem dovnitř. Podíval jsem se na ni úplně zničeně. Ona mě obejmula.

,,Tak hrozný to snad není, ne?" zeptala se.

,,Kéž by, on tu celou dobu jezdil za ní," odvrátil jsem pohled. Bylo mi z otce zle.

,,Pojď se mnou," pobídla mě. Šla nahoru. Šel jsem šouravým krokem za ní. Nechápu jak mě mohl přehlížet a najednou se starat. Asi chtěl udělat dojem přísného otce. To se mu, ale nepovedlo. El mě zavedla do prázdného pokoje. Teda ne úplně prázdného. Byla tu postel, stůl a židle se skříněmi.

,,Tady budeš spát. Kdyby si chtěl sprchu, tak je pod schodama, nebo tady nahoře naproti mému pokoji," řekla. Přikývl jsem. V pokoji jsem si vybalil a vytáhl si dějepis. Začal jsem se učit. Já si to nezapamatuju.

Přešel jsen k pokoji, kde by měla být El. Slušně jsem zaklepal.

,,Pojď dál," křikla. Vešel jsem dovnitř. Prohlédl jsem si její pokoj. Měla ho velký.

,,Co potřebuješ?" zeptala se úsměvem.

,,Poraď mi. Nevím jak si zapamatovat dějepis," podrbal jsem se na zátylku. Poklepala na místo vedle sebe. Sedl jsem si na postel. Ukázala mi svůj sešit.

,,Měl by sis podtrhnout to důležité. Jako jsou letopočty a místa kde se to odehrávalo. Potom se nauč to ostatní. Budeš to mít lehčí," začala podtrhávat to důležité. Měla pravdu, je to přehlednější.

,,Páni, je to lepší. Díky," usmál jsem se. Ona mávla rukou a učila se dál. Zůstal jsem tu a jí to evidentně nevadilo. Nevím co mě to popadlo, ale začal jsem se smát.

,,Čemu se směješ?" usmívala se.

,,Tomu jak si hrajeme na největší šprty," zasmál jsem se a ona se přidala.

,,Jo to je vtipný. Nemáš hlad? Dala bych si pizzu. Můžeš mi povědět jak ty dvě ženský vypadaly," řekla a já přikývl. Zavolala do pizzerie a teď budeme čekat půl hodiny. Šli jsme do obýváku. Tam jsme si povídali o hloupostech.

Zazvonil zvonek. El tam došla a po chvíli přišla i s pizzou.

,,Dáš si?" nabídla. Zakroutil jsem hlavou k nesouhlasu. Ona vzala jednu osminu a strčila mi ji do pusy. Trochu jsem byl v šoku.

,,Stydět se nemusíš," zasmála se a pizzu mi dala do ruky. Já ji vraždil pohledem. Spolkl jsem sousto. Sýrová. Ta je dobrá.

,,No tak dík?"

,,Nemáš zač, navíc určitě máš hlad."

,,Neměl jsem, ale ty si mi to nacpala do pusy a pizzu neodmítám," zasmál jsem se.