Nejsem perfektní

33.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Slyšela jsem posměšky na mě. Mí spolužáci se mi smali.

,,Hele, to je ta znásilněná chudinka!" krikl někdo.

,,Užila sis to!?" křikl někdo další. Já je ignorovala. Nechci tu být. Já se musím probudit

Vyhoupla jsem se do sedu. Rozhlížela jsem se všude po pokoji. Počkat, tohle není Cameronův pokoj. Co dělám v nemocnici? Přišla doktorka.

,,Jé, vy už jste se probudila," řekla.

,,Docela by mě zajímalo, co tu dělám," řekla jsem. Ale jsem pořád v šoku a v hlavě slyším pořád hlasy.

,,Byla jste v hlubokém spánku. Víte co je za den?" ptala se.

,,25. Září," odpověděla jsem s ušklebkem.

,,Ne, je druhého října," řekla. Cože přes týden jsem spala. ,,Zavolám vám sem otce," odešla. Táta přišel a vypadal šťastně.

,,El, holčičko moje," hned mě obejmul.

,,Taky tě ráda vidím."

,,Nahnala si nám strach."

,,Nám?"

,,Tvůj kamarád Cameron sem chodil každý den," řekl. Při slově kamarád jsem se usmála.

,,Aha," řekla jsem. Takže víkend u mámy spadl. Takže se musím domluvit třeba na podzimní prázdniny.

,,Je milý. A je tady, tak já už půjdu a nechám vás tu." usmál se a odešel. Po chvilce se pomalu otevřely dveře a v nich stál Cameron.

,,Ahoj," šeptla jsem a on zavřel za sebou dveře.

,,Ahoj," usmál se. Přišel a sednul si na postel já se zavrtěla abych si sedla pohodlněji.

,,Nahnala si mi strach, nešla si probudit," řekl a propletl si se mnou prsty. ,,Ve spánku si říkala, že za všechno může Tobias. Co se ti zdálo?" zeptal a podíval se mi do očí. To mě mohlo napadnout.

,,Všechny vzpomínky na něj víš. Jako by se to opakovalo," řekla jsem.

,,To vysvětluje fakt, že brečela," usmál se a díval se na naše propletené ruce. Přikývla jsem. Byla jsem ráda, že je tady.

,,Ty si řekl tátovi, že jsme kamarádi," zamračila jsem se s úsměvem pořád na rtech. On se zasmál a přikývl. Zvedla jsem pohled k jeho......vlasům? Druhou rukou jsem je prohrábla. Chtěla jsem to udělat ještě jednou, ale chytl mi jí. Díval se mi do očí a na obličeji mu pohrával ďábelský úsměv.

,,Proč se tak tv.." nedokončila jsem větu, protože mě políbil. Jako by mi v břiše vzlétlo milion motýlů. Pustil mi ruce a přitáhl si mě blíž.

,,Až budeš doma, tak strávíme spolu den," řekl svůj plán mezi polibky. Já se usmívala jako blázen.

Byl tu ještě deset minut a to jsme se objímali. Potom skončily návštěvní hodiny a odešel domů. Já si ještě dala dvacet.