Ne každá blondýnka je hloupá, Elizabeth je toho příkladem. Je uzavřená a maskuje se tak, že jí nejde vidět do obličeje, ale ti co ji už viděli si myslí že je perfektní.
Cameron je typický frajírek na škole, nikdy se o ni nezajímal, proč by taky měl...
Pohled Elizabeth, úterý 8:00: Dneska nejdu o školy, protože jdu ke cvokařce. Super. Ještě mě včera otravoval Tobias a pak Cameron. Neodepsala jsem, neměla jsem náladu. Vstala hsem a udělala jsem si vše potřebné hako vždy. Oblékla jsem si černé rifle, bílé triko a volnou mikinu s kapucí. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Přišla jsem do kuchyně a táta si mě přeměřil.
,,Nechceš to dnes zkusit bez tý mikyny?" začal. Zavrtěla hsem hlavou a pustila se do palačinek. Neměla js je dlouho. Moc nejím a tak jsem sedla ani ne půlku palačinky.
,,Dojez alespoň tu půlku," pobídl mě.
,,Jsem plná, už nechci," odložila jsem vidličku a zadívala se na zeď. Plán jsem vymyslela dnes ve dvě v noci. Ano, skoro jsem nespala. Ale teď k tomu plánu. Udělám to samé co první den. Budu uzavřená. To mi šlo, tak to nebude těžké. Táta šel umýt nádobí a já si šla pro mobil a sluchátka. Udělala jsem to nenápadně. Zevnitř mikiny jsem měla kapsu. Udělala jsem si oblíbené album písniček co nejraději poslouchám a sluchátka zapojila do telefonu. Mobil jsem vložila do té kapsy a zapla si ji, nasadila jsem si kapucu a prostrčila sluchátka přes mikinu a vlasy do uší. To je lepší, chytré a hlavně to nejde vidět. Sešla jsem dolů a čekala na tátu obléknul se a vyrazili jsme na cestu.
Celou cestu bylo hrobové ticho. Byla jsem ráda, že hrály alespoň písničky ve sluchátkách. Vysadil mě tam a jel do práce. Přišla jsem tam a sedla si do čekárny. Seděla tam nějaká holka a celá se klepala, že bych to zkusila taky. Rozbrečela jsem se a začala sebou škubat. Jsem dobrá herečka. Dostala bych možná oskara. Teď se chovám jako egoistka, bože. Asistentka cvokařky řekla mé jméno a já šla jako poslušný pejsek za ní. V ordinaci jsem si sedla na křeslo a kolena si přitiskla k bradě.
,,Ahoj El, jak se ti daří?" usmála se. Mlčela jsem a koukala z okna, které bylo za ní.
,,Ty mi nic nepovíš?" zeptala se. Nastalo ticho. Povzdechla si.
,,Nakresli mi jak se teď cítíš," pobídla mě a podstrčila mi papír s tužkou. Nejistě jsem si jí vzala a nakreslila co nejdepresivnější obrázek. Vzniklo z toho toto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ona si výsledek prohlédla a pak mě.
,,To je divné, tvůj otec říkal, že jsi v pohodě," zabrblala.
,,Ano, to sice říkám, ale není to pravda."
,,Aha, dnes už jdi domů. Mám tu i jiné pacienty," řekla a já vstala a odcházela. Než jsem zabouchla dveře, tak držela v ruce svůj telefon. Vsadím se, že volá tátovi. A taky že jo do dvou minut mi volal. Zvedla jsem to.
Hovor:
Táta: Můžeš mi říct proč si nakreslila takovou kravinu?
El: Nakreslila jsem to jak se cítím. Příště si to ověř to jestli je mi fajn.
Táta: Až přijedu domů tak si promluvíme.
El: A jéjé.
Táta: Mlč, udělala si ze mě zase debila.
Konec hovoru.
Hm ten je pěkně narušenej. Jdu do lesíku. Navíc mám volno. Musím si promyslet co mu budu říkat.
