Nejsem perfektní

73.Kapitola

Pohled Elizabeth:
,,El? Mohu dovnitř?" uslyšela jsem  hlas mamky za dveřmi.

,,Hmm," vydala jsem ze sebe. Otevřela pomalu dveře a pak je za sebou zavřela.

,,Co se stalo zlatíčko? Cameron je s prominutím na sračky," řekla, posadila jsem se.

,,Viděla jsem ho se líbat s jinou," hlesla jsem.

,,Slyšela jsen rozhovor mezi tátou a Camem, říkal, že se ta holka na něj přilepila, dokonce brečel," usmála se mamka ,,Nemyslím, že by do toho šel. Vždyť si ho změnila, no ne. Má tě rád a jde to na něm vidět. Když si byla tady nahoře, tak říkal, že nechce odejít, že by ho ta dálka ničila, on tě miluje," pohladila mě po rameni.

,,Já nevím, vypadalo to, že mu to nevadilo," zašeptala jsem.

,,El, u chlapů nikdy nevíš jak se cítí, neprojevují se jako my ženy. Některé city u můžu převládají a u Cama jsem poznala jen smutek, lásku a radost, " řekla.

,,Vážně?" zeptala jsem se podezíravě.

,,Vážně. Rozmysli si co udeláš, protože jestli se rozhodneš jakkoli, bude to mít následky," řekla mi naposledy a odešla. Zajímalo by mě, kde vzala takové moudra. Seděla jsem na posteli a četla si knihu. Jediná zábava v mém životě. Mám mu věřit? Asi jo, protože by jinak nebrečel. Ale co když si to mamka vymyslela.  Máma nikdy nelhala. Lidi se naučí lhát rychle. Ty lžeš skoro furt a každý to na tobě pozná. To je pravda, na mamce bych to asi poznala. Odložila jsem knihu, protože jsem stejně nic nepřečetla. Přemýšlela jsem jestli jít za Camem. Rozhodla jsem se, že za ním půjdu. Vstala jsem a zaklepala na dveře od mého pokoje.

,,Dále," ozvalo se. Vešla jsem dovnitř a pak se opřela o dveře z druhé strany.
,,El?" podíval se na mě.

,,Promiň za to jak jsem se chovala. Mylsela jsem si, že jsi se s ní líbal dobrovolně," sklopila jsem hlavu.

,,Na svém místě bych udělal asi to samé," řekl. Dostala jsen šílený nápad. Rozběhla jsem se a skočila na postel a svalila ho sebou. Trochu vyjekl, ale pak se začal smát. Spokojeně jsem se na něm rozvalila.

,,Jsi jako plyšák, na kterého si mohu kdykoli lehnout, sednout a nebo ho objímat," usmála jsem se. Nemohl to vidět, protože jsem byla u jeho ucha.

,,To ty taky," uchechtnul se. ,,Ale něco mi pořád nejde do hlavy," dodal.

,,Co?" zeptala jsem se.

,,Proč ode mne už týden nechceš pusu a ani nic jiného?" zeptal se. Ztuhla jsem a nadechovala jsem se že mu to řeknu.